Proč by neměli být v zákoně zakotveni školní logopedové? Jejich pozice přece nijak nemusí kolidovat s klinickými logopedy zařazenými pod zdravotnictví?
V současné době je logopedie výhradně zdravotnická profese poskytována podle zákona o zdravotních službách. Léčbu vad řeči provádějí kliničtí logopedi, kteří po absolvování magisterského studia s příslušnými státními zkouškami musí absolvovat tříletou specializační přípravu pod odborným dohledem atestovaného klinického logopeda a poté složit atestační zkoušku.

Co se během těch tří let učí?
Obsahem studia jsou především související medicínské znalosti z oblasti neurologie, psychiatrie, pediatrie, otorinolaryngologie, somatologie, geriatrie a rehabilitačních oborů. Dále je studium zaměřeno na získávání odborných i praktických znalostí a dovedností z akreditovaných ordinací klinických logopedů a z lůžkových i nelůžkových oddělení v nemocnicích. Logoped ve zdravotnictví musí zvládnout obrovské množství znalostí a dovedností. Zcela samostatně může ordinovat až po pěti letech strávených ve zdravotnictví. Léčba probíhá v zařízeních, která jsou schválená odborem zdravotnictví příslušného krajského úřadu a musí splňovat přísná hygienická nařízení. Teprve odsouhlasením personálního a věcného vybavení ordinace, provozního řádu a uzavřenmí povinného profesního pojištění může klinický logoped začít poskytovat zdravotní služby. Ty zahrnují prevenci, diagnostiku a terapii vad a poruch řeči a komunikace. Preventivní část splňuje značná část klinických logopedů depistážemi v mateřských školách.

Výuka dětí pod dohledem logopedky - Ilustrační foto
Ministerstvo chce zavést školské logopedy. Názory expertů se různí

Oč jde?
Depistáž znamená vyhledávání rizikových dětí s možným patologickým vývojem řeči a komunikace. Zaměřuje se tedy na děti, u nichž by mohla být přehlédnuta diagnóza, která může stát za nedostatečným rozvojem řeči a komunikace (např. koktavost, sluchová vada percepční nebo převodní, huhňavost, mluvní negativismus, vývojová dysfázie, poruchy pozornosti a aktivity, autismus, poruchy řeči při epilepsii, poúrazové stavy). Jen z výčtu těchto vad je zcela zřejmé, že bez znalostí z oblasti medicíny se klinický logoped neobejde. Jde totiž o to, léčit příčinu potíží.

Dítě třeba mluví velmi slabým hlasem a maminka přijde do ordinace právě kvůli tomu. Klinický logoped nezačne vybízet dítě k tomu, aby mluvilo více nahlas, ale naopak zjistí tzv. Gutzmanovou zkouškou, že dítěti uniká část výdechového proudu při vyslovování zejména hlásky „í“ nosem. Pošle dítě na vyšetření k ORL lékaři, který potvrdí například lehkou obrnu měkkého patra nebo dosud skrytý rozštěp čípku.

Je tedy hlavním problémem školských logopedů jejich kvalifikace, nebo nemožnost přístupu ke zdravotní dokumentaci dítěte kvůli GDPR?
Hlavními problémy jsou jak chybějící zdravotnická kvalifikace, tak i GDPR. Pedagogové nemají přístup ke zdravotnickým informacím, neboť nejsou zdravotníky, a proto nemohou diagnostikovat ani provádět zdravotnickou terapii. Provádějí tzv. „intervenci“, což je odvozeno od slova intervenovat, tedy zasahovat a ovlivňovat ve smyslu pedagogickém a speciálně pedagogickém.

V čem se liší z odborného medicínského hlediska postupy školních a klinických logopedů? Ve zprávě KL SAS se uvádí: „Kvalitní a včasnou diagnostiku mohou dětem poskytnout pouze logopedi ve zdravotnictví.“ O jaké argumenty se toto tvrzení opírá?
Pokud by tzv. školští logopedi měli právo provádět léčbu vad řeči, jednalo by se potenciálně o ohrožení dětí nekompetentní „léčbou“ těmi, kdo k tomu nemají kvalifikaci. Léčba vad řeči musí probíhat ve zdravotnických zařízeních s plnou odpovědností těch, kdo ji provádí, včetně povinného profesního pojištění apod.

Odmítáte budování jakýchsi školních logopedických ordinací, jež by nesplňovaly ani základní kvalitativní požadavky. Není to ale lpění na formální stránce věci? Neukázal covid a distanční výuka, že se věci dají dělat i jinak?
Ano. Distanční výuka v době covidu probíhala v rámci možného. Jakmile to ale jen trochu šlo, vrátily se školy k prezenční výuce. Výchovně vzdělávací proces obsahuje slovo výchovně. To nám připomíná, že vzdělávání, pokud je odtrženo od sociálního kontaktu a sociálních vazeb, nejenže není zdaleka tak účinné ve smyslu zvládnutí učiva, ale že žáci selhávají v sociálních kontaktech, nedokáží po dlouhé izolaci dobře komunikovat s vrstevníky, s učiteli ani s rodiči. Následkem toho se objevují psychické problémy již u dětí mladšího školního věku, s čímž jsme se dříve nesetkávali zdaleka tak běžně.

Ilustrační snímek
Co a hlavně proč. Deváťáci dostanou novou učebnici dějepisu, výuka se změní

Dalším důsledkem sociální izolace je snížení komunikačních dovedností a aktivity. Děti se raději uzavírají do sebe, k mobilům, tabletům, než aby komunikovaly s vrstevníky. Výsledkem je větší množství patologií. Jen díky tomu, že kliničtí logopedi neuzavřeli svoje ordinace, není situace s poruchami řeči a komunikace tak dramatická, jak všichni po dvouletém covidovém období čekali. Mnoho manévrů a metodik v oboru klinická logopedie je ostatně naprosto kontaktních, jedná se o různé neurostimulace, masáže, nácviky oromotoriky, posturace atd.

Proti vzniku poskytovatelů logopedických služeb mimo resort zdravotnictví se ohradily Asociace klinických logopedů ČR, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost, Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku i Společnost dětské neurologie ČLS JEP. Máte připravený plán pro případ, že školní logoped v parlamentu projde?
Nikoliv. Není naším úkolem vymýšlet alternativní řešení pro školství. Současný systém považujeme za správně nastavený a fungující. Obáváme se, že nepromyšlený zásah by poškodil především pacienty, jejichž zdraví musíme chránit. Proto se snažíme vysvětlovat, jak nerozvážný krok by bylo zavedení „školského logopeda“. Pokud novela projde tak, jak je navrhována, nedostane se mnoha dětem správné a včasné diagnózy a ani léčby, protože mnohé uvíznou ve školství. Oslovili jsme téměř 70 lékařů napříč celou republikou (pediatry, neurology, foniatry a ORL lékaře, psychology a psychiatry a ostatní odbornosti). Jejich odpověď je jednoznačná; logoped nemůže poskytovat logopedickou diagnostiku a terapii bez zdravotnického vzdělání. Musí rozumět obsahu zdravotnické zprávy, která pacienta doprovází a lékaři se obávají záměny pedagogické a zdravotnické profese.