„Pro 12 osob nech na kuthánku v půl žejdlíku smetaně rozmočit 4 tabulky čokolády, dej k tomu 3 loty dobře otřených i se slupinami tlučených nebo strouhaných mandlí, a nech to hezky zvařit; potom to dej do hrnečku a tři to, vlej do toho znenáhla žejdlík dobré, sladké studené smetany, vraz do toho 10 žloutků, dej k tomu 4 loty tlučeného cukru, 3 loty na nudličky rozkrájené, v cukru nakládané pomerančové kůry, s půl citronu drobně rozkrájenou kůru, 3 nebo 4 v cukru zavařené a na nudličky rozkrájené vlaské ořechy, dvě lžíce rumu nebo araku, a míchej tím půl hodiny, konečně do toho vmíchej sníh ze šesti bílků, vymaž formu máslem, vysyp ji strouhanou žemličkou, vlej do ni tu míchaninku a nech to v páře hodinu vařit, pak to postav na čtvrt hodiny do trouby, nebo na to dej uhlí na železné pokličce; lépe však, když se to rozdělí do menších forem, neboť se to lépe provaří. Toto jídlo stačí i pro 20 osob pročež se pro méně než 12 může dělat jen polovička.“

Tak zní jeden z legendárních receptů Magdaleny Dobromily Rettigové, podle nějž lze připravit „moravský čokoládový nákyp“.

Prý pro rozežrance

Za zmínku stojí onen počet lidí, pro něž je uvedený pokrm připravován – je jich celý tucet, protože slavná autorka kuchařských knih jako „Domácí kuchařka, aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské“ nebo „Kafíčko a vše, co je sladkého“ ráda vařila ve velkém.

Z toho také plyne ona křivda, která ji a potažmo i české kuchařské umění 19. století dodnes pronásleduje – prý byl český národ hezky „rozežraný“ a jeho kuchyně je neúsporná. Opak je ale pravdou. Rettigové recepty, jakkoli se hemží tu desítkou vajec, tu žejdlíky smetany nebo loty cukru, nebyly ve skutečnosti surovinově náročné. Jenom zkrátka počítaly s větším množstvím strávníků.

Dětství plné práce

Magdalena Dobromila Rettigová se narodila 31. ledna 1785 Josefě a Františkovi Artmanovým jako druhé dítě ze čtyř, které brzy po narození zemřely.

Její matka ji od pěti let zapojovala do domácích prací, s čímž nebyl Magdalenin otec František úplně srozuměn: „Máš jediné dítě a ještě o to se připravíš nerozumným a zlým chováním,“ zmiňuje jeho postoj v Rettigové biografii z poloviny 20. let minulého století její autorka Vojtěška Planičková.

Bohužel, chápavý otec zemřel, když bylo dívce pouhých sedm let. Její matka se poté přestěhovala s dcerou do Prahy, kde si v levném a nevytápěném bytě uhnala revmatismus. O to víc „zapřáhla“ do péče o domácnost Magdalenu, která musela už v nízkém věku nemocnou matku nahradit. „Od mého pátého roku nepletla pro mne ani oka, neboť mi k pátým narozeninám darovala šest párů nových punčoch, velké přadeno příze a jehlice se slovy: Co si napříště upleteš, budeš mít. Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe,“ napsala Magdalena ve svém životopisu.

Lásku k vaření získala v hraběcí kuchyni u hraběnky Bredovské v Kamenné u Příbrami, kam se rodina opět přestěhovala (v Praze zdravotně neprospívala ani Magdalenina matka, ani samotná Magdalena, která musela mimo jiné překonat žloutenku). Její pozornost si získal starý kuchař, jehož umění obdivovala. Kuchař si na oplátku všiml šikovné dívky a nechával jí stále častěji v kuchyni volnou ruku.

„Postupy přípravy pokrmů si zapamatovala, některé si zapsala. Už tehdy dbala nejenom na vzhled a chuť pokrmu, ale také na krásné prostření stolu,“ podotýká Planičková.

Úsporná kuchyně

Ve 23 letech se Magdalena provdala za městského úředníka Jana Rettiga, s nímž se znala 11 let. Přestože ji její muž podporoval, necítila se prý v manželství úplně šťastná, možná proto, že byla pravděpodobně silnější osobností než její muž. Na druhé straně, Rettig neměl potřebu svou ambiciózní ženu srážet a podržel ji i při práci na jejím stěžejním díle, kterou byla Domácí kuchařka, poprvé vydaná v roce 1826 v královéhradeckém nakladatelství Jan Hostivít Pospíšil.

V této knize sepsala Rettigová přes 700 receptů, seřazených do tematických kapitol: „Polívky masité, Pojednání o hovězím mase, Omáčky k hovězímu masu, Zelené věci, Zadělávaná jídla, Zvěřina, Moučná jídla a nákypy, Pečité, Sedliny, Saláty, Dorty, Koláčky, Ledy, Nádivky, Pojednání o stravě postní, Vejce, Tresky, Rozličné ryby a žáby, Moučná jídla, Máslo rozličné“.

Je pravda, že se v knize nacházejí spíš jídla honosnější, ale to je jednak proto, že na vaření obyčejných jídel nebyla kniha potřeba, jednak z důvodu, že Rettigová ráda věnovala čas detailní přípravě a úpravě pokrmu. Přesto to neznamená, že by její kuchyně byla finančně náročná.

„Dodnes se traduje, že její recepty byly drahé, ale toto nařčení není tak úplně pravda. Například másla dávala ‚jako ořech‘, někdy při vaření pro více osob ‚jako slepičí vejce‘ a rozhodně nikdy nedoporučovala jídla přemašťovat. Její pokrmy byly bohaté hojností masa, zeleniny, ovoce a ryb. Rettigová učila své čtenářky šetřit, ničím neplýtvat, využívat všechny zbytky,“ napsala spisovatelka Lidka Bártová.

Mimochodem, tušíte, co byly ony Rettigovou zmiňované žejdlíky a loty? Takže, žejdlík je necelý půllitr (zhruba 0,48 litru) a lot je stará jednotka hmotnosti, představující zhruba 16 až 17 gramů. Až si zkusíte recept podle paní Magdaleny, ať měříte správně.