OSOBITOST. V mateřských školách Bambíno rozvíjejí to, co je na dětech nejlepší. Nestresují je neustálým srovnáváním a hodnocením. Spolupráce a respekt jsou tady dvě nejdůležitější slova. Děti se zde seznamují nejen s životem svých vrstevníků na jiných kontinentech, ale chodí i mezi seniory, neboť zájem a péče o ně obohacují. Na těchto principech bude postavena i základní škola Square, kterou Tomáš Trnka a Lucie Pivoňková otevřou v září.    

Olívii nejsou ještě ani dva roky, její maminka je Ruska a tatínek Ital. Tříletý Péťa má několik zdravotních handicapů a potřebuje asistenta. Po chodbách zní angličtina a bubínky, žluté palandy jsou ve větraných místnostech na sever a bio strava se jen ohřívá, protože školka není gastronomické zařízení, ale místo, kde jsou děti rády.

To všechno by se dalo odbýt větou, že v soukromé instituci si mohou vymýšlet, co chtějí, protože na to mají peníze. Platí to jen zčásti.

Když Tomáš Trnka a Lucie Pivoňková před osmi lety založili první školku Bambíno, měli jasnou představu o tom, co chtějí nabízet. „Svět ve 21. století je propojený prostor, kde je přirozené spolu mluvit a spolupracovat,“ říká Trnka. Ve dvou pražských školkách se o dvě stě kluků a děvčat stará 50 učitelek, zdravotních sester a rodilých mluvčích. Polovina dětí má české rodiče, třetina je bilingvní a patnáct procent jsou potomci cizinců.

„Poznala jsem způsob předškolní přípravy ve Velké Británii a u nás. Bambíno se blíží otevřenému britskému modelu, který klade důraz na pozitivní atmosféru, individualitu dítěte a tvořivost,“ zdůvodňuje učitelka Lucie Holubová svoje rozhodnutí učit právě tady.

Dětské volby

Její slova lze dokumentovat na dalším pilíři zdejšího vzdělávacího programu, jímž je kontextové vzdělávání. „Když byly v Česku volby, chtěly jsme tento akt dětem přiblížit. Pochopitelně si nevybíraly mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem, ale házely do urny obrázky či lístečky se jmény svých oblíbených hrdinů, plyšáků nebo jídla. Honzík třeba zjistil, že jeho nejlepší kamarád má rád jinou postavičku ze seriálu, ale není ještě kvůli tomu hlupák. Naopak si o tom mohli popovídat a vysvětlit si, jaké přednosti má právě jejich favorit,“ líčí Trnka.

Hodně se tady dbá na potřeby dětí, takže když některé po obědě nechce spát, nespí. A pokud dojí dříve, jde si hrát do vedlejší místnosti. Členěné vily, kde Bambína sídlí, poskytují dostatek možností pro nejrůznější aktivity i dělení podle věku do jesliček, miniškolky či oddělení předškoláků. Všichni plní svůj program. A právě za to, jak to dělají, je Česká školní inspekce vyhodnotila jako jednu ze tří vzorových, bezchybných školek.

Vzdělávací náplň tu inovují každoročně. „Nemůžeme se řídit něčím, co fungovalo před sto nebo dvaceti lety. Ale ani před rokem. Na to, co se děje za našimi zdmi, musíme reagovat permanentně,“ vysvětluje Tomáš Trnka.

Učit nechtějí

Největší důvod k zamyšlení skýtají jeho slova směrem k přípravě učitelů. „Ze sta přihlášených vybereme dvacet, na pohovor se dostaví deset a z nich zhruba tři mají šanci stát se dobrým učitelem. Většina přiznává, že pedagogická fakulta byla poslední řešení, aby měli aspoň nějakou vysokou školu, ale vlastně to nikdy dělat nechtěli. Lidi můžete naučit gramatiku, ale lásku k dětem ne,“ míní Trnka, který právě v této věci vidí největší zádrhel českého školství. „Je to časovaná bomba, která se nám může velmi vymstít. A zdaleka to není jen otázka platů,“ varuje spolumajitel školky, kde si učitelé přijdou až na 35 tisíc korun.

Je zřejmé, že do MŠ, která stojí 12 tisíc korun měsíčně, se většina českých dětí nedostane. To ale neznamená, že by hlavní proud vzdělávacího systému nemohl převzít její dobré zkušenosti a podněty. I proto, že se děti z MŠ Bambíno z 90 procent dostávají na vyhledávané školy.