Jak jste žil před ruskou invazí na Ukrajině?
Před ruskou invazí jsem žil s rodinou poblíž Charkova. Každý den jsem chodil do vyšší odborné školy, potkával se s přáteli, plánoval budoucnost, zkrátka žil svůj život.

Co byl hlavní, poslední impuls, který vás přiměl opustit Ukrajinu? Jak jste se dostal do Česka? A proč zrovna Česko?
Pár dní po raketovém útoku na centrum Charkova na začátku března 2022 maminka navrhla odchod. Nejdřív jsme jeli za přáteli poblíž Lvova. Odtud jsme pak vyrazili přes Polsko do Česka. Mířili jsme do Plzně za svým známým. Jenže ten měl pro nás bydlení jen na měsíc. Tak jsme brzy putovali na druhý konec republiky, do Přerova.

Hnízdo Armády spásy
Bezradní, sami. Ukrajinští teenageři unikli válce, život bez rodičů je ale tvrdý

Jak jste začínal v Česku pracovat?
Nejdříve jsem uklízel. Tuto práci organizovali Ukrajinci, kteří zde žili už dlouho. Platili 90 korun na hodinu bez smlouvy a byla to dřina, neměl jsem čas si ani sednout. Pak jsem dělal asi pět měsíců na smlouvu ve firmě, která vyráběla doplňky pro péči o nehty. Při hledání této práce mi pomohl pracovník Člověka v tísni.

Z toho pak vyplynulo vaše zaměstnání přímo v Člověku v tísni?
Když se tam otevřelo volné místo pro práci s teenagery, informovali mě. Nabídka mě zaujala, poslal jsem životopis, motivační dopis, prošel pohovorem a koncem minulého roku mě přijali.

Stal jste se tu kariérním poradcem pro ukrajinské teenagery. Takže nyní pomáháte jiným podobně, jako tu před časem pomohli vám?
Nejprve jsem pomáhal s odevzdáváním dokladů pro přijetí na školy. Nyní se jim snažím pomoci adaptovat se na Českou republiku. Organizujeme akce, kde se ukrajinští teenageři scházejí, hrají deskové hry, povídají si. Dělám i terénní práci. Pokud třeba klient potřebuje, můžu s ním jít řešit jeho záležitosti na úřad.

Jaké problémy s ukrajinskou mládeží v Česku nejčastěji řešíte?
Nejčastěji se na mě obracejí, že nemají co dělat ve volném čase. Pomáhám jim najít zajímavý kroužek nebo je zvu na akce, které pořádám. Někteří si nevěděli rady s přijetím na školu. A ti, kteří právě přijeli, potřebovali základní informace o tom, kde se co nachází a kam jít. V poslední době se mi taky začali ozývat teenageři, že když nestudují, chtěli by si aspoň přivydělat.

Olena Zhurakovka (vlevo) ve své kavárně Stories In Holeshovice v Praze.
Jejich podnikání na Ukrajině se ocitlo v troskách. V Česku teď začínají od nuly

Někteří ukrajinští dospívající žijí osaměle, nechodí do školy ani do práce, kromě občasných brigád nemají žádnou životní náplň. Kde je hlavní problém a jak ho podle vás řešit?
Problémem je nedostatek motivace. Nevědí, co chtějí. Je složité pro ně plánovat, když nedávno na Ukrajině zažili, že během jediného dne ztratili úplně vše, co měli. Problém může vyřešit jen člověk sám, my můžeme nabídnout pouze podporu a možnosti. Volba už je na něm.

Chtějí tu ukrajinští teenageři zůstat, nebo se spíše vrátit?
Někteří chtějí zůstat v Česku a najít si tu dobrou práci, jiní se chtějí po válce vrátit a obnovovat svou zemi. Obě skupiny ale touží po tom samém: žít ve světlé budoucnosti.