Žebřiny a další sportovní náčiní v tělocvičně nikoho nepřekvapí. Ve čtvrtek ráno se tam ale na podlaze objevují také kartičky s čísly. „Šest krát dva je dvanáct,“ počítá druhák Kubíček a pokládá do řady k bílé kartě menší žlutou s dvanáctkou. U řádku čísel klečí a opakují malou násobilku druháci ze základní školy ve Vysoké Peci na Chomutovsku. „Dobře, pokračujte dál,“ vybízí další tři žáky učitelka a ředitelka školy v jedné osobě Ingrid Balážová. Zvedá se na nohy a hbitě odchází do vedlejší třídy.

Tady si prvňáčci Ondra a Verunka společnými silami lámou hlavy nad matematickým cvičením. Učitelka prozkoumává výsledky, chválí děti a vybízí je k akčnějšímu procvičování. „Myslím si číslo. Když odečtu tři, zůstanou mi tři,“ ptá se. „Šest,“ vypískává Ondra a získává tím žetonek za rychlejší odpověď. Za chvilku už má ruce žetonků plné, zatímco Verča na svojí chvíli teprve čeká. „Musíš ho trumfnout,“ povzbuzuje učitelka prvňačku.

Jak se děti ve školní lavici vyrovnávají s nervozitou? Podívejte se:

Učitelka a žáci. Ilustrační snímek
Žáci jsou ve stresu. Zbavují se ho pomocí gumy i slizu, pomůcky milují i učitelé

Dívka vzápětí Ondrovu matematickou krasojízdu skutečně přerušuje. „Když odečtu dvě, vyjde mi šest,“ nahazuje učitelka. Ondra chybuje. „Osm,“ hlásí Verča a získává žetonek.

Po soutěžení se prvňáci společně s učitelkou vrací do tělocvičny, k úklidu matematických pomůcek. „Kdo chce, dá si pohybovou chvilku a vrátí se do třídy. Ale jen protáhnout, na žebřiny nikdo nepoleze,“ zdůrazňuje Balážová. Za chvíli jsou všichni zpátky v lavicích, ty prvňáčkovské teď od lavic starších spolužáků odděluje velká nástěnka. „Tak nám pomyslně vznikají dvě oddělené třídy,“ vysvětluje učitelka a dává pokyny k poslední samostatné práci v hodině.

Neustále na nohou

Frontální výuka a obyčejný výklad učitele za katedrou směrem do lavic se v malotřídce využívá zřídka. Malý počet žáků který pro školní rok 2023/2024 v této škole činí osm, umožňuje individuální přístup ke každému dítěti, intenzivní skupinovou práci, hravější formy výuky a díky malé velikosti školy i kombinování výuky v učebně třeba s učením v tělocvičně nebo venku.

Pro učitelku je jednotřídka zdrojem neustálého pohybu. „Pořád jsem na nohou, zadám práci druhákům a jdu odkontrolovat prvňáky. A tak pořád dokola,“ líčí Balážová když se sklání nad sešitem. V něm kontroluje příklady a dává pokyn k oznámkování práce jedničkou s hvězdičkou.

Výuka nemusí probíhat jen v sedě v lavici. Výhodou školy ve Vysoké Peci je i sousedství tělocvičny s učebnou.Výuka nemusí probíhat jen v sedě v lavici. Výhodou školy ve Vysoké Peci je i sousedství tělocvičny s učebnou.Zdroj: Deník/Kamila Minaříková

Malý počet žáků ve třídě je podle odborníků na vzdělávání benefit, díky kterým malotřídky zvládají držet krok s nejmodernějšími trendy a konkurovat soukromým alternativním školám, které jsou pro rodiče lákadlem. „Individuální přístup, malé kolektivy, vedení k samostatnosti. To všechno malotřídky úplně přirozeně poskytují,“ hodnotí programový ředitel informačního centra o vzdělávání EDUin Miroslav Hřebecký.

Že by výuka několika ročníků naráz mohla mít nějaký negativní dopad, například příliš velkou roztříštěnost výuky odmítá. „V některých měřeních České školní inspekce byly dokonce výsledky dětí z prvních stupňů malotřídek lepší, než dětí z velkých škol,“ poznamenává.

Duševní zdraví dětí je čím dál diskutovanější. Existují přitom školy, které se dětem snaží pomáhat:

ZŠ Kostelní v Čelákovicích
Existují školy, kam chodí žáci rádi. Mají se tu komu svěřit a problémy řeší hned

Předsudky vůči malotřídkám mrzí i učitelku Balážovou. „Bohužel se rodiče často bojí děti do malotřídky dát. Zejména kvůli obavám, jak budou později zvládat přechod do velkého kolektivu. Naše děti ale nemají problém, známe je dokonale, Jsou samostatné, výborně socializované. Bezpečně tu zachytíme poruchy učení a rodiče tak mají dost času se na to připravit, navštívit poradnu a podobně,“ říká.

Letos k vysvědčení v červnu doprovodí poslední třídu a poté odchází do penze. Ve funkci působila 28 let. V obci, ale také od kolegů z jiných škol, slýchá prosby, aby ještě na pozici vydržela nebo v penzi odešla učit k nim. „Už ale nechci. Výuka by nebyla problém, ale to papírování, digitalizace. To už nechám mladším,“ dodává s úsměvem.