Diamantová svatba v Teplicích už dlouho nebyla, řekl po obřadu Kubera. Aby vztah tak dlouho vydržel, člověk si musí dobře vybrat, být tolerantní a mít i štěstí, shodli se manželé.

Zpátky na začátek příběhu

Manželé Kovářovi se vzali na samém sklonku roku 1950. Okolo běsnil stalinistický režim, v Teplicích se usazovali dosídlenci z vnitrozemí a pan Kovář tou dobou sloužil v armádě. "Požádal jsem svého velitele, jestli bych se směl ženit v civilu. Jenže mi vynadal, že to je pohrdání armádou a co že se to vůbec opovažuju," vzpomínal Karel Kovář.

Tehdy neuposlechl. Díky benevolenci úředníka na národním výboru nechal uniformu ve skříni, ale aby se o tom nikdo nedozvěděl, museli se manželé vzdát oficiálních fotografií. Vynahradili si to aspoň dnes, kdy se kolem nich točila rovnou celá smečka fotografů. "Pro mě je to vůbec první taková svatba, i když tu prý v minulosti jednou byla i platinová," řekl po obřadu primátor Jaroslav Kubera, který město vede od roku 1994.

Svatba v den narozenin

Konce roku jsou pro pana Kováře vůbec hektické; 29. prosinec má zapsaný i v rodném listu a ženil se tak vlastně v den svých 21. narozenin. A přímo na Silvestra 1938 zase se svými rodiči prchal z Teplic před německými okupanty, kteří čistili čerstvě anektované Sudety od Čechů. Hned po válce se ale rodina vrátila, protože měla v Teplicích dům a tatínek znovu rozjížděl výrobu v dubských sklárnách. Proto pan Kovář pamatuje i odsun sudetských Němců. Považuje ho jen za vyústění všech předcházejících událostí; zpochybňování Benešových dekretů mu zjevně vadí.

Na předválečné soužití Čechů s Němci přitom vzpomíná v dobrém. "S jejich kluky jsme chodili do školy a zpočátku nebyly vůbec žádné problémy, kamarádili jsme se. Ale od nástupu Hitlera se to zhoršovalo a když na jaře 1938 zabrali Rakousko, bylo to už zlé. Běžně nám nadávali do českých sviní," vzpomíná Kovář. Po válce v Teplicích vychodil obchodní akademii a jako voják se oženil s paní Alenkou, tehdy učitelkou na základní škole. Na rozdíl od ní ale u své profese nevydržel. "Tehdy byla kancelářská práce hodně špatně placená, tak jsem šel raději do dolů, jako středoškolák jsem brzy získal technickou funkci a nakonec jsem si ještě dodělával báňský institut," popsal pan Kovář.

Plní elánu

Oběma je jednaosmdesát, ale tenhle věk by jim sotva někdo hádal. Bez problémů chodí okolo zámeckého parku a pózují fotografům a stíhají i konverzaci. Vmžiku dají dohromady i jména všech prezidentů, o nichž se spolu doma bavili. "Pan Klaus končí za dva roky, tak bychom ještě jednoho mohli stihnout," smál se manžel. Minimálně na pohled vypadají jako naprosto harmonický pár. "Bez toho by to nešlo. Člověk hlavně nesmí být sobec a naopak si musí dobře vybrat a tolerovat," přiblížila paní Kovářová svůj recept na šedesátileté manželství. "A mít k tomu tu trošku pokakaného štěstí," doplnil manžel.