„Kdybych dopoledne nic nepodnikla, něco by mi chybělo, patrně bych byla i nervózní z toho, co mě tady odpoledne čeká. Možná si dělám ze života trochu štvanici, ale málokdy se dokážu jen tak válet,“ říká Marcela Augustová.  

Patří k nejvýraznějším a nejvěrnějším osobnostem České televize. Elegantní moderátorka v brýlích pohotově orientuje diváky v Událostech nebo ve speciálech pořadu Devadesátka ČT 24, už léta s přehledem vede volebními maratóny ve virtuálním studiu. Nejinak tomu bude letos na podzim.

Už tradičně provádíte diváky virtuálním volebním studiem. V něm jste jako doma a s nebývalým klidem brouzdáte neustále se měnícím volebním skóre. Jak se na živé vysílání připravujete?
Letos jsou volby 20. a 21. října. Jsem ještě v klidu, ale jakmile vyjde oficiální seznam volebních zkratek, začnu se je učit. U sněmovního hlasování to není tak obtížné, daleko horší jsou volby do obecních zastupitelstev. Kandiduje spousta malých uskupení, mnohdy skrytých za bizarními shluky písmen. Teď je doba, kdy si v sobě třídím dění posledních týdnů a měsíců, zapisuji spojitosti. Hodí se to, když pak divákům sděluji, proč se některé věci odehrávají tak, jak se odehrávají.

Orientovat se v číslech není tak složité jako orientovat se v souvislostech. Data mi do studia posílají kolegové virtuální technici. Já mám v prázdném prostoru jen značky na podlaze, abych věděla, kam si mohu stoupnout, abych nic nezakrývala nebo se naopak za něco neschovala. Je to otázka cviku, jsem jako mravenec faraón, chodím po svých cestičkách. Modlím se, aby mi kostymérky vybraly pohodlné volební botky. Náročnost této prezentace je především v její délce. Začínáme obvykle v půl druhé po poledni, končíme klidně v půl druhé ráno a po celou dobu musí člověk zůstat soustředěný a ve střehu. Rychlost sčítání hlasů se ale pořád zvyšuje.

Co je nového v Událostech?
Drobné změny se dějí neustále, citelnější úpravy každý rok v dubnu. Všechno směřuje k tomu, aby zpravodajství bylo přehledné, přesné, srozumitelné a taky formálně pestré. Nedávno jsem se znovu víc zapojila do vysílání čtyřiadvacítky a zase vplula do rytmu kontinuálního vysílání. Tam se moderuje jinak, než v Událostech - živěji, kontaktněji, spousta věcí a otázek se rodí v ten daný okamžik. Hlavní relace je naopak do puntíku připravená. Prostě naleštěná výkladní skříň - tedy pokud se zrovna nestane něco mimořádného.

A ta živost vás zlákala?
Určitě. Chtěla jsem si zkusit, jestli jsem pořád schopná pracovat ještě v krutějším rytmu, než mají Události. Můj první 90minutový Speciál měl být k 1. výročí teroristického útoku v Bruselu. K tomu půl hodinový dokument. Prosila jsem kolegy, aby ke mně byli shovívaví. Nastudovala jsem si spoustu informací. A pak se odpoledne odehrál atentát v Londýně. Z načteného jsem nepoužila skoro nic - 2 hodiny jsem se s hosty bavila jen o tom, co se právě stalo. Správný premiérový křest.

Takže pokračujete dál?
Připravili jsme speciál k čtvrtstoletí nadace Člověk v tísni. Patnáct let jsem působila v Pomozte dětem - charita je mi blízká. V polovině srpna mě čeká téma povodní - připomeneme roky 1997 a 2002.

Létu se ve zpravodajství říká okurková sezóna. Myslíte, že ji letos okoření uprchlická krize a teroristické útoky?
Bohužel, tyto události prázdniny nemívají. Ale na domácí scéně máme už pár okurkových dnů za sebou. Uzavřely se některé vládní záležitosti a nic třeskutého se neděje, politici šetří síly do předvolebního boje. Dobře vědí, že lidé se v létě na televizi moc nedívají, dávají přednost volnu, jsou na zahrádkách, grilují. Alespoň je čas na dobré zprávy a taky na hlubší ponor do některých témat.

Máte ráda léto?
Vždycky jsem byla vyloženě zimní tip. Odmalička lyžuju, bydlím na úpatí Ještědu. Ale posledních pět let hrajeme golf, takže se už těším i teplejší počasí, které mě před tím ničilo.

Jak jste se dostala ke golfu?
Kdykoliv si muž pustil televizi a sledoval golfový turnaj, protáhla jsem obličej a četla. V duchu jsem si říkala, proč se mám dívat, jak někdo tříská do mrňavého míčku. V té době jsme dost holdovali tenisu a najednou to tak přišlo, že jsme oslovili kamaráda trenéra a zkusili i tenhle dosud opovrhovaný sport. Dnes hrajeme tenis výjimečně a volný čas trávíme s holemi v ruce.

Trenéra? Vždyť to je spíš procházení po trávníku.
To si myslí všichni, kdo golf nikdy nezkusili. Samozřejmě ho můžete pojmout jako špacír, při kterém sem tam strčíte do míčku. Anebo ho vezmete jako sport a trénujete. Golf je ovšem hlavně o hlavě, tělo si s pohybem nějak poradí, ale ta palice!

To mi prosím vysvětlete.
Dozvíte se o sobě spoustu věcí - třeba, že jste hysterická, panikaříte při první chybě, vnitřně si nevěříte, snadno se rozpláčete - a přitom si nic z toho sama o sobě nemyslíte. Okamžiky, kdy se sejde pohoda v pohybu i duši jsou aspoň u mě docela výjimečné. O to víc si je pamatuji. Mohu stokrát říkat, začala si hrát proto, aby ses bavila a ne se tady nervovala. Marné, stejně se neubráním.

A to všechno proto, že netrefíte tu ďouru?
Třeba. A říká se jamka.

V čem spočívá sportování?
Přece v tom švihu, v soustředění se na úder. Golf je sport jako každý jiný, ačkoliv to tak pro mnoho lidí nevypadá.

Máte speciální golfové šatičky?
Golfový šatník předepisuje i šaty, ale já si na šaty nepotrpím. Daleko raději mám krátké kalhoty a tričko. Ale elegantní, to ke golfu patří. Připomněla jste mi pány, které jsem nedávno potkala. Říkali mi: „Madam, nezáleží na tom, jak hrajete, hlavně u toho musíte dobře vypadat.“

Kvůli golfu jste opustila cyklistiku?
Úplně ne, ale golf je časově dost náročný, tak jsem musela jiné záliby upozadit. Mám kolo, na které mohu sednout kdykoliv, bez módních cyklistických vychytávek se obejdu. Vydávám se směrem k Ralsku, Českému Dubu nebo na Maloskalsko. Vyrážím ve všední dny, o víkendech je všude moc lidí, a když je člověk samotář jako já, peletón mu nevyhovuje. Můj muž kolu moc neholduje, raději chodí pěšky. Naposledy jsme si vyšlápli na Šámalovu chatu v Jizerských horách. Parádní výlet - výtečná kuchyně.

Žijete na úpatí Ještědu, mění se nějak hory?
Ještěd hyzdily holiny, dneska už tam zas rostou stromy a dokonce tam je pár míst, která se nechávají divoce zarůst jako prales. Pokud jde o přírodu, mění se k lepšímu, ale bohužel stav slavného Hubáčkova objektu je čím dál tím horší. Nějaké aktivity, jak ho zachránit, sice byly, ale jde spíš o snahu nadšenců udržet hotel aspoň ve stávajícím stavu. Je potřeba velká rekonstrukce za spoustu peněz.

Kam jedete na dovolenou?
U nás na klasickou dovolenou nejezdíme. Pár dnů vyšetřím před Vánoci, kdy míříme lyžovat do Itálie, ale v létě podnikáme jen výlety. A tak klidně s kolegy měním služby, jak oni potřebují. Sice mě kromě práce už nic neomezuje, synové jsou dospělí, snad jen kočka, ale už jsme zvyklí na zimní volno. Vzájemně se tak s manželem před Vánoci obdarováváme a na svátky máme klid.

Jakou máte kočku?
Nalezenou. Asi před čtyřmi lety jsme se zrovna vraceli z hor a přes dvůr nám přeběhlo odrostlé bílozrzavé kotě. Usadilo se na terase a můj muž mě napomínal: Chraň tě ruka páně, vzít ho dovnitř. Nakonec to byl on, kdo to po dvou dnech udělal a Matěj vešla. Kamarádka nás totiž ujistila, že je to zaručeně kocour. Když se po pár týdnech ukázalo, že nikoli, už to jméno fungovalo. Tak máme kočku Matěje. A k ní ještě Vetřelce. To je opravdu kocour a se vším všudy - tulák, bojovník.

Straší moderátorku zpravodajství černá můra?
Mívám sen, který se dost věrně opakuje. Nestíhám v něm vysílání, celý svět se proti mně spiknul, nefungují telefony, auto nejde nastartovat, a když chci jít pěšky, podkluzují mi pod nohama sypké písky. Zpravidla se proberu, povzdechnu si, že je teprve šest, ale jsem ráda, že už mohu vstát. O mé práci se mi nikdy nezdá nic libého, přestože ji mám tak ráda. V mých snech bliká červená kontrolka a křičí do dáli: „ Marcelo, ty to nestihneš!“ Naštěstí se mi nic takového za víc než 25 let ještě nestalo.

Co možná nevíte
Narodila se 19. srpna 1965 v Hořicích v Podkrkonoší.

Dětství a mládí prožila v Liberci.
Vystudovala televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK.
Začínala v rozhlase, v televizi uváděla například Vlaštovku, Magion, Kontakt, Televizní klub mladých.
Od roku 1994 byla zpravodajkou ČT v Liberci.
Události ČT moderuje od roku 1998.
Provází volebními studii ČT.
Je vdaná, má syny Lukáše a Kryštofa.

Daniela Kupsová