A je jedno, zda jde o politika, filozofa nebo instituci. Například ve Vyškově se doposud jedna z ulic jmenuje po Antonínu Zápotockém. Muži, za jehož vedení v padesátých letech minulého století přišli Čechoslováci o velkou část úspor kvůli sporné měnové reformě.

O možnosti přejmenovat ulici nazvanou po komunistickém prezidentovi již v minulosti uvažovala radní Vyškova Blanka Mikulková. „Jednala jsem přímo s lidmi, kteří v ulici Antonína Zápotockého bydlí. Bohužel změna názvu je spojena s velkou administrativou. Místní by si museli například změnit adresy u všech dodavatelů energií, vyměnit pasy a řidičské průkazy a tak dále,“ vysvětlila Mikulková.

Podle ní většina lidí o změnu nestojí. „Případné přejmenování musí v této fázi iniciovat přímo oni,“ poznamenala.

Po Zápotockém se jmenuje i jedna z ulic v Miroslavi na Znojemsku. „O přejmenování neuvažujeme a víc se o tom nechci bavit,“ krátce zareagoval tamní místostarosta Petr Augusta.

Podobnou zkušenost jako ve Vyškově mají v Holasicích na Brněnsku, kde lze najít náměstí Rudé armády nebo ulici Julia Fučíka. „Když lidé zjistili, co proces přejmenování obnáší, té myšlenky se vzdali. Nechtěli především platit správní poplatky, které jsou se změnou názvu spojeny,“ sdělila holasická starostka Lenka Ungrová.

Změna měla nastat už po revoluci

Po každých volbách, kdy se vedení obce obmění, s tématem znovu přijde. „Skončí to však vždy stejně. Největší šance na změnu byla hned po revoluci, kdy lidé žili ve velké pozitivní vlně ze změn,“ dodala.

Také v Rousínově na Vyškovsku, kde místní mohou jít po ulici Rudé armády, představitelé města s návrhem na její přejmenování neuspěli. „Za minulého vedení už jsme to projednávali. Většina lidí z ulice návrh odmítla, protože chtěla, aby poplatky spojené se změnou názvu zaplatilo město,“ poznamenal rousínovský starosta Jiří Lukášek.

Pro změnu podle něj byli jen jeden nebo dva lidé. „Přejmenování by také výrazně zatížilo firmy, které v ulici Rudé armády sídlí,“ dodal.

Většina ulic na jižní Moravě však již přejmenovaná je. Po sovětských vůdcích Stalinovi nebo Leninovi se už nejmenuje žádná. „První spontánní vlny přejmenování přišly po revoluci, což je po změně režimu běžné. Změny těchto ulic šly tak rychle, jak se měnila zastupitelstva,“ poznamenal historik Petr Blažek.

MICHAL SUMEC