Ačkoli tradici oslavy konce zimy a masopustu nalezneme už tisíce let zpátky v antickém Římě, na mnoha místech v Česku se po dobu čtyřiceti let komunistického režimu vůbec neslavil a jeho obnovení tak často začínalo jako aktivita úzké skupinky lidí. Jinde naopak masopust zapustil silnější kořeny, díky čemuž si místní hýčkají více než stovku let trvající nepřerušenou tradici.

close Speciál Deníku k masopustu. info Zdroj: Deník zoom_in Největší akcí svého druhu ve Středočeském kraji je Poberounský masopust v Zadní Třebáni. Právě teď jeho organizátoři finišují s přípravami 34. ročníku, vypukne v sobotu 18. února. Zatímco k masopustu patří zvyk zakopávání basy do země, tady se ze země naopak vykopávalo – oživení se dočkala celá nová tradice. „U nás se masopust neslavil od 60. let. Okolo v kraji před rokem 1989 jste taky nic neviděli a nikdo si to moc nepamatoval. Když se tu najednou v roce 1987 objevil autobus sousedů z Řevnic a rakovnických ochotníků, kteří vyskákali v maskách ven a udělali v dobrém slova smysl bugr, všichni jsme na to koukali s otevřenou pusou,“ přiblížil začátky jeden ze zakladatelů zdejšího masopustu Miloslav Frýdl.

Tehdy ještě jako mladíček přemluvil spoluhráče z kapely Třehusk a rozhodli se masopust zorganizovat i v Zadní Třebáni. Začali obcházet pamětníky a skládat mozaiku tradic veselice. „První masopust se konal na jaře 1989 a byl to risk a měsíce příprav. Chodili jsme po sousedech a přemlouvali je, aby něco navařili, napekli. Koblihy, šišky, uzené. Pak jsme se snažili, aby masopust měl atributy a postavy, jaké má mít. Kromě základních postav jsme třeba zjistili, že v Zadní Třebáni v historii chodili kominík, bába s nůší a podobně,“ popsal Frýdl.

Už první ročník, který vznikl na zelené louce, měl velký úspěch. Polistopadová euforie pak obnovování tradice jen prohloubila a dnes je Poberounský masopust pojem. Masopustní veselí, které začíná ráno a protáhne se až do večerních hodin, doprovází kromě tradiční obchůzky i staročeský jarmark, zabíjačka, masopustní fraška nebo divadlo pro děti.

Tradice napomáhá pospolitosti

Ačkoli nejužší pořadatelský výbor má jen čtyři členy, zapojení lidí z vesnice je mohutné. „Přes čtyřicet domácností dělá občerstvení. Za ty roky jsme se se sousedy taky domluvili a nalévají čistou pálenku. Na začátku to byla míchanice různého alkoholu, a to pak bylo zajímavé,“ zasmál se Frýdl. Poberounský masopust slouží také jako inspirace. „Naše obec má okolo 950 obyvatel a přímo k nám na masopust se sjíždí okolo dvou tisíc návštěvníků,“ vypočítal Frýdl.

Skupinka „masopustářů“ má ale napilno už od 7. ledna až do 25. března, kdy hostuje i v jiných městech a obcích. „V okolí navíc přibývají stále nové a nové masopusty, což je skvělé,“ pochválil Frýdl. Více než tři desítky let trvající tradice se nepřerušila ani během covidu, kdy jeho podobu organizátoři upravili do souladu s protipandemickými restrikcemi.

Milevský rekord

Zásahy z vnějšku, ať už zdravotní nebo politické, bývají u tradice masopustu v jednotlivých městech a obcích často jediným důvodem, proč se v ročnících udělala nějaká pauza. „V našem případě se masopusty nechodily jen v meziválečných dobách. Na druhou stranu i během socialismu se ta tradice udržela,“ nastínil předseda Maškarního sdružení, spolku pro udržování tradic v Milevsku Karel Procházka.

V jihočeském městě Milevsko historie masopustu sahá hluboko, až do roku 1862, a dnes se ho účastní více než tisíc masek. „Milevské maškary jsou proto zapsány od roku 2018 mezi nejvýznamnějšími českými lidovými tradicemi na seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky,“ připomněl Procházka. Navíc si vysloužily i zápis do České knihy rekordů jako největší masopustní průvod.

Milevský masopust už od 19. století sází na neotřelost a každý rok se koná na jiné téma, díky čemuž klasickou sestavu maškar doplňují stále nové zjevy. „Letos máme jako téma Bakus for president, protože máme za sebou prezidentské volby,“ usmál se Procházka.

close Masopustní průvod prošel v sobotu 11. února 2023 polenským Zápeklím. info Zdroj: Žaneta Krahulíková zoom_in Masopustní průvod prošel v sobotu 11. února 2023 polenským Zápeklím.

Podobu zvyklostí nemění

Do konce 19. století sahají také nejstarší doložené dokumenty o oslavách masopustu v dědinách na Hlinecku – Hamrech, Studnici, Vortové a v Hlinsku - Blatně. Tady naopak sázejí na to, že masopustní veselí zůstává v režii dlouhé řady generací konkrétních rodin a i dnes tak můžeme na Hlinecku vidět masopust v jeho původní podobě. „Každá maska má po desetiletí svoji ustálenou podobu a funkci. V Hamrech, Studnici a Vortové se za masky převlékají pouze muži. Tento fakt bývá zdůvodňován tím, že muži jsou nositeli plodivé síly, kterou mají masky přenášet,“ vysvětlila Nominační dokumentace Vesnické obchůzky a masky na Hlinecku. Ta posloužila při žádosti, aby masopustní průvody s maskami na Hlinecku byly zapsány na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO. A tak se taky roku 2010 stalo. 

A protože masopust je oslavou konce zimy a radostnou, hravou a trochu divokou zábavou, jen jeden den oslav by byl asi málo. Na Uherskohradišťsku, konkrétně v obci Strání, slaví déle než týden. Festival masopustních tradic Fašank, jak tu masopustu říkají, začal tuto neděli a skončí 21. února. Jeho unikátnost spočívá nejen v délce trvání, ale především v takzvaném tanci Pod Šable, mečovém tanci.

„Pod šable se odehrává vždy uvnitř navštíveného domu. Taneční krok je dvojí, chůze s mírným pohupem v koleně vnější nohy a poskočný. Součástí tance je „vytínání“, obřadní bití tanečníka pod záminkou přestupku. Tančit může kdokoliv z mužů, ale v jednom kole vždy jen pět fašankárů a mimo kruh gazda s dřevěným rožněm, na který napichuje slaninu a přivazuje darované lahve slivovice a klobásky,“ popsala Magdalena Maňáková z Národního ústavu lidové kultury. Ve Strání byl tanec Pod šable nazýván také „zbojnický“ a dle dochovaných legend jej tančili zbojníci žijící na Javořině. Podle soudních zápisů už v roce 1748.

Šavlový tanec ve Strání se stal fenoménem ještě v době C.K. mocnářství. V roce 1911 o něm periodikum Našinec referovalo jako o jediném místě na Moravě, kde se zachoval v úplně původní podobě. „Při něm fašankáři, totiž chlapci i dívky, tančí s dřevěnými šavlemi symbolický tanec. Je to opravdu zvláštním rysem našeho slováckého lidu, že uchovává si tak vytrvale nejen nádherný kroj, ale i tyto zkazky z dob pradávných, které jinde v Evropě již dávno vyhynuly,“ napsal Našinec. Periodikum také dodává, že šavlový tanec ve Strání zaujal folkloristy až ve Vídni a vysloužil si návštěvu folkloristických odborníků z celého mocnářství.