V mezinárodních srovnáních, která se zaměřují na rovné šance žen a mužů, Česko bývá hluboko za polovinou. Například v hodnocení Světového ekonomického fóra skončilo v roce 2014 mezi 142 zeměmi na 96. příčce. Důvodem byly mimo jiné velké rozdíly mezi výdělky žen a mužů či nízké zastoupení žen v rozhodovacích pozicích.

Ženy tvoří 51 procent obyvatel Česka. Ve Sněmovně jim připadá pětina křesel, v Senátu 19 procent, v krajských zastupitelstvech pětina, v zastupitelstvech měst a obcí 27 procent. V sedmnáctičlenném kabinetu jsou tři ministryně. Ženy vydělávají v průměru zhruba o pětinu méně než muži. V letech po krizi se jejich výdělky navíc zvedají pomaleji než výdělky mužů.

Jedním z důvodů nižšího odměňování je to, že ženy pracují v oborech s nižšími příjmy a také na nižších postech. Do rozhodovacích pozic pronikají navíc obtížně. Přitom mívají vyšší vzdělání než muži. V roce 2014 podle statistické ročenky tvořily tři pětiny absolventů bakalářského a magisterského studia veřejných vysokých škol ženy.

Dienstbierova strategie

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) už dřív řekl, že ženy v Česku stále rovné podmínky a postavení s muži nemají, i když jim to zaručují české zákony. Zmínil právě nízké zastoupení v Parlamentu a ve vedoucích pozicích či nižší výdělky. Dienstbierův tým sepsal strategii s opatřeními, mezi nimiž byly například i kvóty pro sestavování kandidátních listin do voleb. Kabinet dokument schválil. Návrh volební novely s novými pravidly už pak ale nepřijal. K nerovnosti výdělků se dnes chystá vyjádřit ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD). Aktivistky spolu s experty z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při akademickém pracovišti CERGE-EI dnes představí výsledky studie, jak se státu či radnicím vyplácí podpora míst ve školkách.

Mezinárodní den žen ještě před pár lety vyvolával slovní přestřelky mezi politiky. Senát několikrát navrhoval vypustit 8. březen ze seznamu významných dnů. Sněmovna to zamítla. Levicovým zákonodárcům případné vyškrtnutí MDŽ z kalendáře vadilo, podle pravicových byl den zprofanovaný z komunistické éry. Chtěli ho nahradit Svátkem matek.

Postupem let se MDŽ nálepky socialistické oslavy zbavil a podle aktivistek se vrací k tradicím a připomínání ženských práv. V osmý březnový den roku 1908 stávkovaly newyorské švadleny kvůli těžkým pracovním podmínkám a za lepší život. O dva roky později se na slavení dne žen dohodly zástupkyně levicových stran a organizací na konferenci v Kodani, které se zúčastnila i česká sociální demokratka Karla Máchová. Poprvé se svátek připomínal v roce 1911. Na demonstracích pak ženy žádaly volební právo a konec diskriminace v práci. OSN uznala MDŽ v roce 1975.