Organizace Člověk v tísni vyhodnotila průzkum úrovně mediální gramotnosti žáků základních a středních škol a jejich postoje k médiím. Podle výsledků klesá u studentů jak důvěra v samotná média, tak i schopnost se v nich orientovat a hledat si informace z ověřených zdrojů. Podle odborníků by se proto mělo ve školách na mediální výchovu více zacílit, nejlépe skrze samostatný předmět. Ministerstvo školství potvrdilo, že mediální výchovu posílit chce, cestu ale nechá na učitelích.

Výsledky průzkumu shrnul zakladatel a ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách Karel Strachota. „Úroveň mediální gramotnosti v Česku není dobrá, navíc klesá důvěra mladých lidí v média, a to i ta veřejnoprávní. Čím dál častěji jsou pro ně zdrojem informací sociální sítě,“ vysvětlil. Ty jsou problematické v tom, že po nich kolují fake news, dezinformace, zprávy různě upravené nebo vytržené z kontextu.

Téměř čtyři pětiny oslovených středoškoláků neznaly jméno žádného novináře, většinově neznají ani vlastníky soukromých médií. Jako obtížné se ukázalo i vyhodnocení, které weby jsou dezinformační, které soukromé a které veřejnoprávní. Nezvládla to více než polovina dotázaných. Úroveň mediální gramotnosti se výrazně lišila podle typu střední školy, nejvíce znalostí prokázali studenti gymnázií, nejméně studenti odborných učilišť.

Dobré podhoubí pro dezinformátory

Ve srovnání se stejným průzkumem z roku 2018 také o 14 procent ubylo středoškoláků, kteří považují nezávislá média za potřebná pro fungující demokracii. S tvrzením, že velká média včetně veřejnoprávních záměrně zkreslují nebo zamlčují důležité informace, souhlasila téměř polovina studentů. Podle Strachoty k tomu napomohlo i to, že na politické scéně jsou velmi viditelní politici, kteří systematicky nezávislost médií zpochybňují a novináře napadají. Pro společnost jako celek je to špatná zpráva.

„Pokud jsou lidé méně mediálně gramotní a nedokážou vyhodnotit, která informace je pravda, kde si ji ověřit, jsou pak častěji příjemci manipulativních sdělení, a tím přirozeně vzniká prostor pro hyperpopulistické politiky a různé dezinformátory,“ poznamenal Strachota.

Jen o generační problém se podle něj nejspíš nejedná. „Věřím, že kdybychom podobný průzkum udělali u seniorů, výsledky budou velmi podobné. Je to odraz mediálního vyučování, které by ve školách mělo dostat mnohem větší prostor než dosud, nejlépe jako samostatný předmět,“ konstatoval ředitel.

Jako samostatný předmět se neučí

Mediální výchova se na českých školách nejčastěji učí jako průřezové téma, nejčastěji v rámci předmětů základy společenských věd nebo občanská výchova, ale třeba také při výuce jazyků a podobně. Škol, které pro mediální výchovu vyhradily v rozvrhu samostatný předmět, je velmi málo. Jako povinně volitelný seminář si mohou mediální výchovu vybrat studenti pražského Gymnázia Na Zatlance, kde výuku v této oblasti škola posiluje i dalšími aktivitami.

„Na našem gymnáziu se věnujeme mediální výchově i průřezově - tedy napříč ostatními předměty. Vedle toho pro druhý ročník pořádáme moduly k ověřování a vyhodnocování informací. Ve třetím ročníku pořádáme pro všechny studentky a studenty dny mediálního vzdělávání,“ přiblížil učitel a lektor mediální výchovy Michal Kaderka. „Jeden den chodí studenti do redakcí, druhý den je u nás série debat s novináři a pracovníky různých agentur a poslední den se předchozí dny reflektují. Vše je povinné a během výuky,“ doplnil.

Osnovy se nerozšíří

Ministerstvo školství plánuje mediální výchovu i s ohledem na obrovský rozmach sociálních sítí ve školách posílit. Osnovy se ale plošně o povinný samostatný předmět rozšiřovat nebudou.

„Pan ministr není pro to vytvářet nové a nové předměty, jako spíše prolnout mediální gramotnost a vedení ke kritickému myšlení napříč předměty a obory,“ řekla mluvčí resortu Aneta Lednová. „S posíleným vedením k mediální gramotnosti počítá revize Rámcových vzdělávacích programů, tedy obsahu učiva. Počítá s tím, že si školy budou moci vybrat, zda budou učit po předmětech nebo po oborech nebo po tématech, čili striktně nový předmět by pak nedával smysl, ale samozřejmě školy mohou vyčlenit tematické hodiny i na tuto problematiku,“ dodala mluvčí.

Učitelé, kteří chtějí nebo mají do budoucna mediální výchovu učit, se potýkají i s tím, že nabídka pedagogických fakult je v tomto ohledu stále velmi omezená a znalost, jak předmět učit, musejí získat jinde. Podle učitele Michala Kaderky ale mají pedagogové řadu možností. „Pro učitele je nabídka kurzů široká, dokonce je možné si nechat kurzy platit školou. Problém je spíše s implementací - najít si čas pro změnu výuky,“ shrnul.