Kdy se dočkáme rozuzlení?
Myslím, že během jara, zkraje léta.

Tak držím palce. Hodně se mluvilo také o Pantheonu, kolekci bust významných osobností, jež jste měnili. Už je definitivní?
Ano. Vím, že se o tom hodně spekulovalo. Kdo tam má být, a kdo ne. Nevadilo nám, že proběhla tahle mediální smršť. Pantheon nemusí být pro budoucí generace uzavřenou záležitostí. Z technického hlediska není co řešit – jde o místnost, kam se vejde řekněme padesát pět bust a soch. Jinak by to bylo už skladiště, kde se nedá procházet.

Vše je zaevidované, sochy a busty, které nebudou v Pantheonu, se uloží v depozitářích. A je možné je kdykoli zase použít. Tím chci říct, že když se někdo za patnáct dvacet let rozhodne, že si udělá jiný Pantheon, je otázka 48 hodin a silných stěhováků, než se busty obmění.

Podle jakého klíče jste vybírali vy?
Hodně jsme o tom diskutovali. Nebyla to věc hodinky u kafe. Mluvili jsme s odborníky, lidmi u nás, s Radou Národního muzea. Vyšly nám z toho tři možnosti. Původní koncept, z něhož se vycházelo až do roku 1948, byl myšlenkou tvůrců muzejní budovy. Schvaloval se na sněmu země české a nikdo na něm léta nic neměnil. Poté začaly ideologické zásahy, o nichž lze říct – i když to s přesností nevíme, že byly návrhem Zdeňka Nejedlého. Bylo odstraněno asi 14 soch a bust, které nezapadaly do příslušného výkladu dějin. Vypadli tak třeba František Rieger nebo Petr Parléř. A doplňovali je novými, co byli takzvaně víc žádoucí. Posledními byly busty Julia Fučíka a Zdeňka Nejedlého.

A po revoluci?
Byli odstraněni dva posledně jmenovaní, jinak ovšem zůstala tahle sešlost v „komunistické“ podobě.

Takže jaké je vaše resumé?
Kromě zmíněné verze Zdeňka Nejedlého byla možnost celý Pantheon zrušit a poskládat znovu očima 21. století. To jsme zavrhli, neboť jsme toho názoru, že pantheony svým vznikem patří především do 19. století. Vrátili jsme se tedy k původní koncepci. Na ochozu muzea ji pak doplní interaktivní výstava, která doloží, jak šel s Pantheonem čas. Přišlo nám to jako nejvhodnější řešení. Pokud má někdo pocit, že by měl existovat i nový Pantheon 21. století, jistě ho lze vybudovat i mimo Národní muzeum.

Čili busty současných osobností, třeba Václava Havla, do budoucna neplánujete?
Ne. Pantheon je i věc estetická. Výtvarná tvorba 19. století má jednotný ráz, dnes se realistická figurální tvorba dělá jinak, jsme přesvědčeni, že by moderní díla nepůsobila společně s původními dobře.

Sklidili jste za to ale poměrně ostrou kritiku…
Nevadilo nám, že kolem toho proběhla mediální smršť. Ověřili jsme si naopak, že naše rozhodnutí bylo správné. Myslím, že bychom se v konceptu 21. století, o kterém mluvíte, neubránili politickým tlakům. Podle mého se dá debatovat o koncepci donekonečna.