Oslavy svátku sv. Mikuláše mají v českých zemích hlubokou historii. Popisuje je dokonce už i Mistr Jan Hus v 15. století. V té době se ale jednalo o hlučný žákovský svátek. „Učiniv žáka potvorného biskupem, posadí ho na oslici tváří k ocasu a vedou ho tak do kostela na mši. Před ním mísu polévky a konev piva drží,“ popisuje Mistr Jan.

Průvod došel takto do kostela, kde žáci hlučeli a dělali „binec“. Co na to říkala církev mistr nezmiňuje, ale mělo se jednat o zvyk, který nebyl cizí ani žákům za hranicemi Čech.

Relativně mladý svátek

Historie podoby, kterou známe dnes, tedy s mravokárnou obchůzkou, je ale mnohem mladší. „Je to záležitost až 18., 19. století. Jedná se tedy o mladý svátek, ale došel velké obliby“ vysvětluje Eva Doležalová, historička a vedoucí oddělení dějin středověku Historického ústavu Akademie věd ČR.

Jak obchůzka vypadala, se lišilo region od regionu. V roce 1901 vydal katolický kněz Jan Michal Nádvorský publikaci, která se tématu věnovala. Například na Slovácku zachytil, že Mikuláš a čert byly role určené učitelské rodině. Mikuláše dělala paní učitelová a rozdávala hodným dětem svaté obrázky a růžence. Naopak její manžel se chopil role čerta a zlobivé děti vyplácel holí. Jejich pozornost se upírala ale i na dospělé. „Takové výplaty (holí) se dostává i gazdovi a gazděně, málo-li v roce pamatovali dary na spižírnu učitelovu,“ popisuje Dvorecký.

I nadpřirozené bytosti v podobě Mikuláše, anděla a čerta budou muset dodržovat bezpečný odstup a mít nasazený respirátor.
Nadílka bez úlev. Mikuláši vyrazí s respirátorem, čerti si odstup změří vidlemi

Pod hrozbou výprasku pak tváří tvář čertovi dospělí zpravidla svoji nezáviděníhodnou situaci napravovali a plnili koš a nůši slaninou, vínem, máslem, vajíčky nebo přímo penězi.

Žádné sladkosti, jen bití

Obzvlášť krutě se pochůzky chovaly na Moravě a strach vyvolávaly i vzhledem. Mikuláše tu totiž doprovázely bíle oděné postavy s kosami v rukou nebo takzvanou ježovinou, kůží z ježka. Tou vyplácely hlavně dívky. Bez ohledu na věk a pohlaví občas na záda dopadl pletený karabáč. Žádné sladkosti se nerozdávaly, ale děti před průvodem padaly na kolena a modlily se.

Pak přišli na řadu ti starší. „I chasa dospělá musela modliti se, nechtěla li zakusit chladné lázně v nedaleké bažině, kam ji čerti bez milosrdenství hodili,“ popisuje Nádvorský.

Na jihu Čech, kolem Českých Budějovic, si potrpěli na konci 19. století na větší průvody. S Mikulášem chodila bába s loutkou dítěte, v jedné ruce nesla koště a ve druhé košík otrub. Těmi krmila kozu, která přikrytá plachetkou, se průvodu účastnila a strašila obecenstvo rohy. Doprovázeli je tři muži, kteří měli začerněné tváře a chřestili řetězy.

Ďábel z alp

K českým Němcům chodil také podle Nádvorského Krampus, původně ďábel z Alp, se kterým se dnes čím dál častěji setkáváme při městských oslavách. O jeho krutosti se nemusíme více rozepisovat.

 Milosrdnější byla mikulášská obchůzka v okolí Rumburka, tehdy převážně německy mluvícího. Oslava světcova svátku se konala v režii chlapců ve věku 10. a 12 let. Převlékali se za anděla, Mikuláše, ale také sv. Petra a čerta. Chodili dům od domu a přehrávali zpěvohru. Čert tu vystupuje jako popleta, před jehož metlou obyvatele domu malé i dospělé nebeská trojice uchrání.

Češi svým čtyřnohým přátelům nakupují vánoční dárky. Tomu se přizpůsobují i obchody.
Kalendáře, hračky, pamlsky. Advent začíná i mazlíčkům

Co se ale nemění, je význam nadílky. Uhlí a brambory, které končí v pytlících dodnes, jsou novověkým zvykem, do Mikulášské tradice se dostaly také až v 19. stolet. Vždy šlo o nehezké dárky, které na sobě měly pomyslný vykřičník. „Uhlí a brambora jsou symbolem něčeho, co si běžně dokázali představit, co znali. A věděli, jak takové předměty končí. Uhlí je symbolem pekla, dávalo se do kamen, pocházelo ze země. Brambora se zase dokázala rychle zkazit a byla představitelem toho, co lidé jedli jako to nejobyčejnější jídlo,“ popisuje historička Eva Doležalová.

Naopak mezi nejoblíbenější odměny patřil perník nebo ovoce. „My jsme zvyklí, že ovoce je celoročně na stole, ale jablka, křížaly, hrušky byly nejoblíběnější dárky, protože byly sladké a bylo jich málo,“ doplňuje.