„Zvláštní. Jsou lidé, kteří nemají batoh, kteří nemohou a neumějí s sebou nosit všechno, co potřebují k životu. Až tebe omrzí peřiny a postele, naraž si do čela hvězdný širák,“ píše v proslulé knize Karpatské hry Miloslav Nevrlý. Mnozí z jeho děl umějí nazpaměť citovat a přírodou se toulají právě díky nim. Mluví se o něm jako o českém E. T. Setonovi, původci woodcraftu (zálesácké dovednosti).

Některé citáty z jeho knih o putování přírodou Jizerských hor, Karpat, Českosaského Švýcarska nebo Krkonoš zlidověly. „Všude to bude nádherné, takové, jaké si to uděláš. Máš strach z neznáma, ale i křišťálovou jistotu, že domov máš všude. Zabloudit nemůžeš, všechno nosíš s sebou, kam dojdeš, tam je tvůj cíl,“ zní motto nejednoho trampa.

Hodnocení a tipy na cestování. V seznamu National Geographic dominují přírodní krásy a ekologické cestování:

Vydavatelství Lonely Planet zveřejnilo seznam top destinací pro rok 2024. Žebříček má 5 kategorií, vždy po 10 místech. Seznamu Best in Travel v kategorii Země vévodí Mongolsko. Hodnotitelé doporučují navštívit tradiční jurty a jízdu na koni krajinou
Trendy v cestování pro rok 2024: Projděte se Prahou, radí uznávaný průvodce

Nevrlý desítky let žije v Liberci, ale nejraději poustevničil ve staré chalupě na Jizerce. Tomuto celoživotnímu tulákovi se na přelomu října a listopadu jeho poklidný svět převrátil vzhůru nohama: prezident republiky Petr Pavel mu 28. října předal státní vyznamenání, o den později oslavil Nevrlý devadesátku, další den se účastnil v Severočeském muzeu v Liberci slavnostního křtu knižního rozhovoru Náčelník, který s ním vedl publicista Aleš Palán. Dva dny na to si křest zopakovali v Knihovně Václava Havla v Praze.

Spisovatelem se Nevrlý stal trochu proti své vůli. Jak říká, většina knih vznikla tak, že z něj „někdo něco vymámil“. Nyní z něj tedy Palán vymámil odpovědi do knihy. Vedli spolu rozhovor pro časopis, ale nabobtnal na dvacet stran. „Pro časopis moc dlouhé, vyhodit škoda. Tak jsem se nenápadně ptal dál a pan Nevrlý mi odpovídal, až z toho byla kniha,“ prozradil autor publikace.

Jelikož se jejich dílo rychle rozprodává, nakladatel chystá druhý dotisk. Tam podle Palána doplní také informaci o státním vyznamenání. „O jeho ocenění jsem věděl asi týden dopředu. Byl jsem rád a zároveň jsem vnímal jeho rozpaky. Mimo jiné z toho, že si musí opatřit sako a košili,“ prozradil Deníku Palán.

Oblečení na Hrad mi půjčilo pět přátel. Prezident ocenil i mého spolužáka, říká laureát Nevrlý

Překvapilo vás udělení státního vyznamenání?
Jednoho dne mi zavolala jakási paní z Hradu, že mi chce prezident udělit vyznamenání. Mluvila velmi vážně, z čehož jsem usoudil, že si ze mě někdo nevystřelil. Pak jsem dostal krásnou obálku s pozvánkou a volal pán z Hradu, abych to nikomu neříkal. To jsem mu slíbil s tím, že s přibývajícím časem to nebude možné utajit před nejbližší rodinou. Na to mi odpověděl, že ví, že se to vždycky vykecá.

Křest knižního rozhovoru s názvem NáčelníkKřest knižního rozhovoru s názvem Náčelník. Vpravo Miloslav NevrlýZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Jak náročné bylo zvládnout státní vyznamenání, oslavu devadesátin a dva křty nové knihy za pár dní?
Byly to nejhektičtější dny mého života. Možná nejtěžší bylo dostát narychlo předepsanému dress-codu na státní vyznamenání. Tmavý oblek, černé boty, černé ponožky, bílá košile, kravata. Nic z toho jsem neměl, pět přátel pomohlo, moje byly jen trenýrky. Akce byla opravdu velkolepá, myslím, že takovou poctu si nezasloužím. Teprve až teď mi to dochází.

Těšil jste se na Pražský hrad mezi stovky lidí, vy, samotář?
Od dětství mě na hradním nádvoří lákaly ty postranní dveře do Vladislavského sálu, ale nikdy jsem se tam nedostal. Nicméně jak praví přísloví, kdo si počká, ten se dočká. V devadesáti letech se mi přání splnilo. Takže panu prezidentovi jsem vděčen i za to, že jsem se konečně podíval dovnitř. Navíc předávání jsem sledoval naposledy za Václava Havla, pak už mě to moc nezajímalo.

Osobnosti letos v říjnu poprvé vyznamenal český prezident Petr Pavel:

Slavnostní udílení státních vyznamenání na Pražském hradě. Osobnosti poprvé vyznamenal český prezident Petr Pavel.
PŘEHLEDNĚ: Pavel vyznamenal 62 lidí. Ocenil Mašínovou, Pitharta i Kubišovou

Dvacet let jste ceremonii neviděl, nyní jste byl pozván coby oceňovaný. Co se vám během toho večera honilo hlavou?
I když nemám rád honosné veřejné akce, oslava 28. října a následné vyznamenávání bylo velice důstojné a působivé. Jsem možná ještě ze staré školy, ale při poslechu staletí staré písně Ktož sú boží bojovníci mně běží mráz po zádech a jsem hrdý, že jsem Čech. Škoda, že tu píseň jen hrají, bylo by krásné slyšet i její slova.

Znal jste někoho z oceněných? Popovídal jste si s někým?
Přihlásil se ke mně pán, kterého jsem neznal. Řekl, že je Kaštan. Vzpomněl jsem si, že jsme tak na gymnáziu říkali před tři čtvrtě stoletím spolužákovi Vláďovi Staňkovi. Ptal jsem se ho, nyní vyznamenaného kardiologa a bývalého ředitele IKEM, jak mě poznal. Prý podle nosu. Takže dva vyznamenaní z jedné třídy! Vedle mne po příchodu na Hrad seděla Dina Štěrbová, která kdysi se svým manželem a mnoha dalšími lidmi jezdila na Jizerku do Hnojového domu Gustava Ginzela, kde se scházeli tehdejší cestovatelé. Poznal jsem ji, až když ji odpoledne představovali panu prezidentovi. Zavzpomínali jsme pak na staré časy.