Šára podle návrhu na vyznamenání prokázal hrdinství v první i druhé světové válce. Na ruskou frontu odešel v srpnu 1914, po třech měsících padnul do ruského zajetí. V červenci 1916 nastoupil k 1. českoslo­venskému záložnímu praporu v Kyjevě a Borispolu a později s 1. českoslo­venskou dělostřeleckou brigádou bojoval u Bachmače. V řadách československých legií se zapojil jako velitel obrněného vlaku „Orlík" do krvavých srážek s bolševiky. V září 1918 byl těžce raněn.

Do Československa se v kapitánské hodnosti vrátil v dubnu 1920. V českos­lovenské armádě působil na několika pozicích u dělostřelectva. Po okupaci Československa se odmítl smířit se stávající situací a již od jara 1939 byl napojen na Ústřední vedení Obrany národa v Praze. V únoru 1940 převzal funkci velitele Zemského velitelství Obrany národa – Čechy, kde vybudoval nový štáb.

Výskechy na gestapu

Kvůli své odbojové činnosti byl v září 1941 zatčen gestapem, prošel krutými výslechy v pražské Pečkárně. Nikoho ze svých přátel ale podle historiků neprozradil. Popraven byl 1. října 1941 v bývalých kasárnách dělostřeleckého pluku v Ruzyni.

V roce 1946 byl posmrtně povýšen do hodnosti divizního generála a v roce 2009 mu byl in memoriam udělen Kříž obrany státu ministerstva obrany.

O státních vyznamenáních udělovaných 28. října rozhoduje prezident republiky. Návrhy mu mohli lidé posílat do konce července. Své návrhy nabídl i Senát nebo Poslanecká sněmovna. Mezi jmény se objevuje třeba diplomatka Eva Filipi, cestovatel Miloslav Stingl nebo imunoložka Blanka Říhová. Poslanci nabídli Zemanovi na nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva, válečné veterány Karla Kuttelwaschera (in memoriam) a Jaroslava Klemeše.