Když jsem nahlédla do vašeho týdenního programu, tak tam je návštěva Ústeckého kraje, zahájení kampaně před komunálními volbami, jednání o k důchodové reformě, zasedání vlády. Kdy přicházíte domů? 

Snažím se být disciplinovaná a chodit domů kolem páté či šesté hodiny večer.

Takže máte ještě čas na pohádku či popovídání se synem? 

Určitě, to je velká priorita. Nově jsem se naučila brzy vstávat a ono to funguje. Na pracovní povinnosti se připravuji ráno a večer se snažím být doma.

Ptám se proto, že váš manžel Aleš Chmelař je vytížený asi stejně jako vy, neboť je státním tajemníkem pro evropské záležitosti. Jak to dokážete sladit? 

Obdobně jako do mého jmenování ministryní. Zapojujeme se do rodinných záležitostí rovným dílem.

Váš muž mi dokonce říkal, že byl na mateřské dovolené… 

To je pravda, na mateřské, nikoli rodičovské, dovolené byl déle než já. Oba se snažíme striktně dodržovat čas strávený se synem a pracujeme, když spí. Máme také štěstí na skvělé babičky, které nám velmi pomáhají.

A co pomoc státu, tedy jesle, dětská skupina, školka? 

Syn chodí do dětské skupiny sem na ministerstvo práce a sociálních věcí.

V jakém stadiu je novela zákona, která umožní financování dětských skupin poté, co skončí jejich podpora z evropských fondů? 

Do konce září chci vyslat do meziresortního řízení návrh na financování dětských skupin ze státního rozpočtu. Tím budeme reagovat na to, že sněmovna zrušila garanci míst v mateřských školách pro dvouleté děti. Vnímám to jako ekonomickou otázku. Když se podíváte po Evropě, zjistíte, že tam, kde jsou dobré podmínky pro slaďování rodinného a pracovního života, je mnohem vyšší porodnost. V České republice si lidé většinově přejí mít dvě děti, vysokoškoláci i tři, ale realita je jinde, tedy 1,7 dítěte na ženu. To znamená, že někde je problém, mladí lidé asi nemají dobré podmínky pro vícečetné rodiny.

Která z těch podmínek je nejužším místem? 

Kvalitní, finančně a místně dostupná předškolní péče. Rodiny si podle výzkumů také přejí levnější bydlení a částečné úvazky. Tohle všechno u nás chybí, přičemž právě mix těchto faktorů vytváří příznivé prorodinné klima.

Obsahuje návrh zákona i částku, kterou by stát na dětské skupiny přispíval? 

Jedno místo v plně vytížené dětské skupině stojí měsíčně osm tisíc korun. Chceme kombinovat státní dotaci s příspěvkem rodičů, který by byl dostupný, takže by činil maximálně třetinu minimální mzdy. Daňový odpočet by přitom zůstal stejný jako u školkovného, které zavedla Sobotkova vláda.

Jak chcete zařídit, aby zaměstnavatelé nabízeli matkám co nejvíc zkrácených úvazků?

Před dvěma týdny jsme vyslali do připomínkového řízení novelu zákoníku práce, kde navrhujeme zavedení sdíleného pracovního místa. Je to věc, která poměrně dobře funguje na Slovensku nebo v Německu. Pokud si zaměstnavatelé stěžují, že částečné úvazky jsou drahé nebo náročné na organizaci, přicházíme s řešením, které nabízí sdílení jednoho pracovního místa dvěma či více lidmi. Ti se mohou střídat a vzájemně se zastupovat. Dokážu si představit, že v takovém případě zaměstnavatelům zpočátku pomůžeme finanční dotací, nejlépe z prostředků vyčleněných na aktivní politiku zaměstnanosti. Byla by to ideální příležitost pro matky malých dětí, protože v ČR zatím existuje jen takzvaná nukleární opce, tedy buď nepracujete vůbec, nebo na 100 procent, a to je velmi zatěžující.