Začněme poslední událostí – žalobou na Aleše Hušáka, bývalého generálního ředitele Sazky. Jak byste lidem vysvětlil složitou situaci kolem něj?
Jednoduše řečeno to vychází ze základních principů našeho práva. Jestliže někdo způsobí škodu, nese za ni odpovědnost a musí ji nějakým způsobem nahradit. My jsme využili obecného ustanovení, abychom zažalovali pana Hušáka, tehdejšího generálního ředitele Sazka, a.s. a předsedu představenstva, který měl zároveň v rámci rozdělení kompetencí na starosti ekonomiku, o náhradu škody. Tu podle nás způsobil neodborným a protiprávním jednáním.

Myslíte si, že ho žaloba může vyděsit?
Žaloba není o vyděšení. Peníze, které žádáme, jsou jen malou částkou toho, co bychom měli správně žalovat, nejnižší měřitelná mez. Podle toho, co si vydělal, je přiměřená. Jeho majetek neznám, ale jestliže má někdo, co jsem viděl v televizi, kus ostrova? Tak je asi jeho majetek značný.

Říkáte malá částka. Jaká je pro představu ta velká?
2,1 miliardy korun.

Kolik procent byste dal tomu, že tento spor můžete vyhrát?
Kdybych nevěřil, že ho můžeme vyhrát, tak bych ho samozřejmě nežaloval. Asi bych byl brán do jednoho pytle s těmi, co byli přede mnou, kdybych řekl: ono to nejde. Musím zkusit všechny možnosti, získat zpět alespoň část prostředků, které nám zmizely. Cítím to jako povinnost vůči široké sportovní veřejnosti.

Jak moc osudový byl právě tento člověk pro český sport?
Posledních šestnáct let byl rozhodně zásadně osudový. Je bývalým ekonomem ČSTV, člověkem, který se následně stal předsedou představenstva a generálním ředitelem Sazky, která byla hlavním zdrojem financování sportu a v devadesátých letech tu měla v podstatě monopol. Stačilo se chovat rozumně a vydělávala jste. Sazka vydělávala i v insolvenci do poslední chvíle. Problémem bylo, jak se hospodařilo s tím, co se vydělalo.

Předseda ČSTV Miroslav Jansta

Můžete to přiblížit?
Aby si lidi udělali představu, jak se hospodařilo, je třeba srovnat čísla. Ještě v roce 2010, kdy už byla Sazka téměř v insolvenci, pan Hušák hospodařil tak, že měl náklady na provoz loterií kolem jeden a půl miliardy korun. Nový vlastník a nový generální ředitel, který přišel v roce 2012, hospodařil s částkou něco přes 600 milionů - seškrtal mzdy, režijní náklady, reklamy a všechny ty věci s tím spojené. Je vidět, že za Hušáka se peníze rozhazovaly oknem, a za to přece někdo musí nést zodpovědnost. Jestli ji ponesou všichni, nebo jen pan Hušák, je na soudu.

Říká se, že v O2 Areně, někdejší Sazka Areně, si sám sobě stavěl pomník. Souhlasíte?
Určitě to patří do jeho psychologie megalomanství. Jednoznačně je to hala, která neodpovídá ekonomickým a lidským kapacitám České republiky, protože je předimenzovaná. Nám by slušela hala tak dvanáct čtrnáct tisíc diváků a úplně by stačila. Navíc je tam předražené vybavení, ale jen v místech pro tu elitu tehdejšího sportu.

Nevěděl jste o tom?
Byl jsem jen řadový člen ČSTV. Když jsem byl v jeho klubových prostorech poprvé, vyvolalo to ve mně hluboký údiv, jak může někdo takhle nevkusně a draze vyplácat peníze. Panuje tam atmosféra stísněnosti a moci, kterou on potřeboval prezentovat. Hospodařil s cizími penězi a choval se k nim jako k vlastním.

Dovedete si představit, že by se Sazka Arena nikdy nepostavila?
Nějaká aréna by se určitě postavila nebo by se zrekonstruovala ta holešovická, která stejně pořád slouží hokeji. Nevím, jak to přesně bylo, jestli si IIHF opravdu dala podmínku, že musí být pro mistrovství světa postavena nová hala. Dozvěděl jsem se totiž informace, že stačilo uvést halu do aktuálních podmínek, které mistrovství světa vyžaduje. Myslím si, že kdyby se jednalo důsledně, nemusely se vyházet peníze a třeba holešovická hala mohla být zrekonstruovaná. Ale tohle nemohu soudit, to mi nepřísluší.

Předseda ČSTV Miroslav Jansta

Přece svazy se stavbou souhlasily, ne?
Když se mu podařilo zlobovat svazy a odsouhlasily mu to, už se to pak vezlo. Byly stavěny před hotovou věc a potvrzovaly nárůst financí. Číslo devět miliard nemělo být konečné. V rámci druhého vydání bondů, mohly být všechny úroky a náklady za těch patnáct dvacet let, co by se to splácelo, až 21 miliard. Tolik měla hala stát, kdyby se dokázala splatit.

Jenže nedokázala…
Nejhorší je, že podle těch čísel, co máme od nového vlastníka, tak se splatit dala. Stačilo normálně hospodařit. Kdyby po výstavbě haly začali šetřit a nerozhazovali, mohla být splatitelná i při té šílené sumě. Nový vlastník ušetřil za první rok svého provozování Sazky 900 milionů korun v době, kdy má obrat z této činnosti ve výši 87 procent Hušákových čísel z roku 2010 a to i přes fakt, že prošla peklem konkurzu a ztratila monopolní postavení a tedy musí bojovat s konkurencí. Tato necelá miliarda mohla sloužit na splácení úvěru za arénu a ještě mohla část dostávat sportovní sféra. V ČR se stala unikátní věc - dokázala zkrachovala monopolní firma, k odpovědnosti se nikdo nehlasí. Ukazuje se, že pan Hušák ekonomice nerozuměl. Je to jen schopný manipulátor a demagog. Kdyby vlastníci a příslušné státní orgány konaly tak, jak měly, měl být vyhozen již po nezvládnutí výstavby haly.

Nerozuměl nebo nechtěl rozumět?
Nechtěl rozumět. Bylo by zajímavé vědět, jestli si někdy na své majetky bral úvěry. Jestliže takto zachází s tímto majetkem, ke kterému má ze zákona povinnost se chovat jako k vlastnímu, je vidět, že jde o člověka, kterému Sazka sloužila k ovládání lidí. Vůbec ta doba Aleše Hušáka přišla český sport kolem 16 miliard korun.

Nabízí se otázka, proč tak dlouho ve vedení Sazky byl?
To není otázka na mě, ale na lidi, kteří tam s ním seděli a na ministry školství a další. Šlo o peníze, které on měl obsluhovat, a měly sloužit veřejnému účelu. Projevilo se to až v roce 2010, kdy už ministři Kalousek a Dobeš zasáhli, protože došlo k ohrožení zajištění účasti našich sportovců na olympiádě. Kdyby byly peníze i nadále distribuovány tak, jak byly, zase by se použily na nějakou splátku. Je ale škoda, že v roce 2006 a výše ministři nezasáhli.

Stejně jako se proměnila společnost Sazka, proměnilo se i ČSTV. Jak moc odlišné je to současné od minulého?
Hlavně tím, že nemá téměř žádný majetek, takže tu o něj neprobíhá boj. Zbylý majetek, o který jsme málem přišli, protože už byl připravený k prodeji, jsme zachránili - například horská střediska. Část jsme pronajali s podmínkou, že dostáváme nájem, ale zároveň se do objektů investuje. Podívejte se třeba na Nymburk, které je naším největším sportovním střediskem. Za dvacet let zchátralo a je téměř nepoužitelné ke sportu. Podívejte se i na sídlo ČSTV na Strahově. Vždyť to je pro ostudu.

Předseda ČSTV Miroslav Jansta

Celý Strahov je pro ostudu, že?
Ale ten nám nepatří, nám patří jen kousky pozemků, protože jsme si o ně nepožádali. My jsme tam mohli mít miliardový majetek, kdybychom to udělali. Teď pozemky vlastní magistrát, ale s ním vedeme poměrně úspěšná jednání. Důležité je i to, že vedení FAČR má zájem Strahov rozvíjet. Měly by tam zůstat fotbal a atletika.

ČSTV má být už jen servisní organizací ČOV. Je to podle vás dobře?
Nemá. ČOV je samostatná organizace, jeho hlavním úkolem v té nové podobě je zastřešovat český sport a být nejvyšší sportovní autoritou – mít vztah k vládě, samosprávám, být mezinárodně napojený. My stále zůstaneme největší organizací, ČSTV bude pomáhat svazům, jednotám a klubům - tedy směrem dolů ke krajům, k městům, k okresům. Nebudeme zásobárnou peněz ze Sazky, ale půjde o metodickou a koncepční pomoc.

Dokonce se hovoří o změně názvu. Co o tom můžete prozradit?
Výkonný výbor odsouhlasil změnu názvu. Na poslední valné hromadě jsme předložili k diskusi tři názvy. Na další valné hromadě rozhodneme o změně. Proti byly dva svazy ze 73, z jednot nám přišly dvě nesouhlasná stanoviska. My je respektujeme, ale většina si přeje změnu.

Prozradíte ty tři názvy?
Zatím ne, ještě to nechceme říkat.

Své aktivity jste nyní výrazně spojil se šéfem ČOV Kejvalem. Jak moc si vy dva osobně rozumíte?
Kdybych si s ním nerozuměl, nešel bych s ním do toho. Poznal jsem ho v roce 2010, kdy se mi ozval a začal mi prezentovat své názory na sport. Když nám v únoru Hušák s Kořánem představili plán, jak zachránit Sazku, a zase nám lhali, protože to byl v podstatě podvod v rozporu s právem, tak jsem pochopil, že za to také nesu spoluzodpovědnost, protože patřím do jednoho z těch 73 svazů. První, co jsem udělal, bylo, že jsem u mě v kanceláři svolal pár předsedů, o kterých jsem věděl, že nejsou součástí Hušákova systému. Jiří Kejval byl jedním z těch hlavních, se kterým jsem se radil co dělat.

Předseda ČSTV Miroslav Jansta

Máte třeba i společné koníčky?
On je z individuálního sportu a já se mu směju, že se žene dopředu pozadu (skif). Já jsem ze sportu kolektivního. Bohužel kvůli svému zdraví nemohu sportovat, ale doufám, že se k němu ještě vrátím, až se mi podaří zdraví stabilizovat. Spojuje nás hlavně chuť něco změnit, naše názory jsou velmi podobné, ač jsme velmi odlišní a také to, že všechny své funkce ve sportu, které vykonáváme děláme dobrovolně a bezplatně.
Náš koníček je tedy sport a chceme být hrdi na to, že jsme představitelé českého sportu, který funguje, přináší lidem radost a nemusí se za něj stydět. Sport by měl být významnou celospolečenskou hodnotou.

Jak to myslíte?
Když se neinvestuje do sportu, tak se pak musí investovat do léků a do policie v rámci represivních složek. Kdo si hraje, nezlobí. Ale děti si už pomalu ani nemají kde zasportovat. Podle průzkumu, který jsme si nechali udělat, byla za posledních dvacet let obnoveno jen dvě procenta sportovišť. Stát by se měl postarat o výchovu trenérů a mládeže, vybudování a udržení základní sportovní infrastruktury, zbytek by měl být ze soukromých peněz. Financování ale u nás z osmdesáti procent drží domácnosti a sportovci sami. V jiných zemích západu je to kolem padesáti.

Jak byste tedy nazval současnou situaci českého sportu?
Český sport se ocitl na dně a teď děláme všechny kroky, abychom se od toho dna mohli odrazit. Jednak vnitřní opatření, kdy se snažíme zbavit lidí, kteří jsou s tím pádem spojeni. Zároveň děláme opatření, aby nedocházelo k rozhazování peněz. Připravujeme legislativu, jednáme s politiky, tlačíme státní správu, ale ona si to sama uvědomuje. Politici také mají děti, které chtějí sportovat. Když to půjde cestou, kterou jsme nastartovali, mohly by se změny do dvou tří let projevit. Chceme udržet špičkový sport a jeho zázemí. Zároveň chceme vytvořit podmínky pro to, abychom zapojili do sportu širokou veřejnost – masový sport bychom dělali my jako ČSTV společně se Sokolem. Svazy se postarají o špičkový sport pro reprezentaci – půjdeme ruku v ruce.

Dokážete si představit i krizový scénář, že děti v této zemi přestanou sportovat, protože na to rodiče v běžných rodinách nebudou mít?
Ale rodiče už na to nemají, sport se opravdu stává záležitostí pro bohaté. Když dáte dítě sportovat, musíte mu koupit oblečení, zaplatit trenéra, pronájem haly a to už něco stojí. Pokud je rodina se dvěma dětmi na příjmu 35 - 40 tisíc korun měsíčně, musí primárně zajistit chod své domácnosti, každá tisícovka je znát. Právě proto jsem zastánce vrátit sport co nejvíce do škol, prosazuji třetí hodinu tělesné výchovy, která by měla být například naukou o zdravé výživě.

Pozornost dětí je ale příliš rozptýlená, nemyslíte? Sportovat moc nechtějí.
To je v pořádku, ať je rozptýlená, ale ať má tuto hodnotu. Aťsi ve třetí, čtvrté třídě si uvědomí, že ten sport existuje. Je třeba je trochu přitáhnout silou autority, a jestli pak budou sportovat nebo přestanou, už je jejich věc. Na ty děti, co jsou ve školách, bychom měli prostřednictvím vzdělávací soustavy působit. Potřebujeme se státní správou najít společnou řeč. Začínáme u sebe.

Předseda ČSTV Miroslav Jansta

Kamenem úrazu je loterijní zákon, podle nějž plynou peníze obcím, a nikoliv do sportu. Co si o tom myslíte?
Změna loterijního zákona nás postihla víc než pád Sazky. Stála nás minimálně dvě miliardy ročně, které do sportu šly. Zákon už se do té podoby nevrátí, ale chtěli bychom, aby část peněz, které loterijní společnosti odvádějí státu z loterií a kurzového sázení, šla do sportu částečně přes ČOV, ale také přes náš správní orgán, tedy ministerstvo školství a tělovýchovy. Teď nám nejde nic. Sázení vzniká na nás, na sportu a je v pořádku, že z toho stát něco má. My bychom z toho ale také chtěli něco mít.

Věříte, že novela zákona projde?
Člověk něco takového není schopen odhadovat, protože máme něco přes rok do voleb. Politické strany, které jsou teď v parlamentu, budou hrát určitou hru pro dosažení co nejlepšího volebního výsledku. Spíš počítáme s tím, že budeme debatovat s politickými stranami, s čím půjdou do voleb, abychom se dokázali dohodnout na programech, aby to byl průsečík našich zájmů – pro nás to znamená posílit sport a pozvednout jeho úroveň.

Kdybyste měl kouzelnou hůlku a mohl hned českému sportu splnit tři přání, jaká by to byla?
V první řadě, aby se mu vrátilo celospolečenské postavení, které mu náleží. Sport je totiž nevětší představitel občanské společnosti. Zadruhé, aby měl pravidelný a průhledný přísun peněz na to, co dělá. A pak bych mu přál co nejvíce medailí, mistrů světa, olympijských vítězů a zapálených aktivních příznivců.

MARKÉTA KOSOVÁ