Volby do Evropského parlamentu skončily vítězstvím hnutí ANO Andreje Babiše. Bylo to referendum o vládě Petra Fialy?
Nemyslím, že to bylo referendum o vládě. Lidé šli volit z různých důvodů, někdo do europarlamentu, jiný proti vládě a další proto, aby ji podpořil. Motivací je řada, ale já bych výsledek neomezoval na vítězství hnutí ANO, důležité je panorama, které ukázal. Nazývejme věci pravými jmény: pro vládní strany to byl debakl. Uvážíme-li, že šloo typ voleb, k nimž příznivci vládních stran chodí častěji než sympatizanti opozičních, protestních a populistických subjektů, o to větší je to debakl. Nemyslím ovšem, že našich jednadvacet zástupců nějakým zásadním způsobem zahýbá Evropským parlamentem.

Jím pravděpodobně ne, ale co domácí scénou?
Pro ni je to jednoznačný signál do dalších voleb. Pokud se vláda nevzepne k mimořádnému výkonu a akceschopnosti, můžeme výsledky krajských a sněmovních voleb očekávat s velkými obavami.

Vaše strana, TOP 09, si ale vedla poměrně dobře, obhájila dva mandáty a Luděk Niedermayer získal skoro devadesát tisíc preferenčních hlasů.
Obhájila dva mandáty, ale to je zhruba stejné, jako když STAN bude říkat, že stoprocentně zvýšil svůj zisk a místo jednoho křesla má dvě. Celkový obraz politické scény je jednoznačný, 37 procent pro vládu, 53 pro všechny ostatní. Nemyslím, že by se mohlo opakovat štěstí, jaké měly vládní strany přede dvěma a půl rokem, když propadl milion protestních hlasů. Teď jsme viděli, co se stane, když nepropadnou.

Přičítáte to slabšímu výkonu vládní pětikoalice, nebo tomu, že Antibabiš už tolik nefunguje?
Antibabiš sám o sobě nemůže fungovat. Vždycky jsem Andreje Babiše pokládal za velké riziko pro plnohodnotnou demokracii v ČR, to samozřejmě trvá. Voliče ale nepřesvědčíte jenom apelem, že vás musí volit, aby nevyhrál Babiš. Ti chtějí především věcnou náplň politiky s dopadem na jejich konkrétní životy. Pouze hesla a klišé, za nimiž věcný obsah neuvidíte ani pod lupou, je prostě neosloví. Jenže vládě se nedaří byť vzbudit ve svých voličích pocit, že to, co říká, také dělá. Zvláště bolestivě to vnímám v otázkách státního rozpočtu. Její výroky a deklarace jsou úplně jiné než skutečná čísla.

V kampani do eurovoleb ale dominovala věcná témata, konkrétně Green Deal a migrace.
To je pravda, Green Deal, migrace a do jisté míry Ukrajina byla tři věcná témata. Lidé, kteří si přejí jednoduchá řešení, jež sice neexistují, ale oni jim chtějí věřit, volili strany s touto nabídkou.

I proto prezident Petr Pavel řekl, že nelze přehlížet nárůst podpory extremistů v Evropě a je nutné přemýšlet, proč se to děje. Přemýšlíte?
O tom riziku zcela jistě. Otázkou je, jak definujeme extremismus. Když to vztáhnu na domácí pole, v případě motoristů a traktoristů umím přikývnout na to, že to jsou populisté a nositelé jednoduchých řešení, ale těžko bych je označil za extremisty. Každá akce vyvolává reakci. Jestliže při prosazování Green Dealu bylo příliš mnoho ideologie, kterou lidé pokládali za plytkou a někdy i falešnou, tak se logicky kyvadlo zhouplo na druhou stranu. Každý racionální politik vidí, že dekarbonizace nějakým způsobem postupovat musí, ale že je potřeba to řešit věcně, nikoliv prázdnými hesly. Na obou stranách.

close Miroslav Kalousek. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Miroslav Kalousek.

Lídr koalice Přísaha a Motoristé Filip Turek uvedl, že názory Václava Klause jsou pro něj „svaté“. Vidíte za jeho úspěchem exprezidentovu ruku?
To si netroufám odhadnout, byť sympatie jsou tam zřejmé. Nesouhlasím s devadesáti procenty toho, co dnes Václav Klaus říká, avšak to mi nebrání, abych si v okamžiku, kdy začne mluvit o veřejných rozpočtech nebo inflaci, vzal tužku a dělal si poznámky. O tom stále ví velmi mnoho a mrzí mě, že ve vládě není nikdo s podobnými myšlenkami ohledně rozpočtu a inflace.

Řekl jste, že pětikoalice deklaruje v oblasti veřejných financí něco jiného, než dělá. Mirek Topolánek, s nímž jste sepsal Desatero k uzdravení rozpočtu, jde ještě dál, když tvrdí, že vláda dělá v tomto směru málo, a pokud něco, tak špatně. Co se tedy nedaří?
To, co vláda slibovala před volbami, tedy že dá po Andreji Babišovi státní rozpočet do pořádku. Byť tvrdí, že to dělá, tak to nedělá.

Konsolidační balíček, snižování schodku, to je nic?
Konsolidační balíček, zaplať pánbůh za něj, stačil akorát na to, že vykompenzoval výdaje, které vláda zvýšila sama, tedy na obranu, školství a úplně zbytečné přijetí deseti tisíc státních zaměstnanců. Nebo schválením pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce. Kvůli tomu jsem Vlastimilu Válkovi, jakkoli je můj přítel, řekl, že kdybych byl ministr financí, raději bych ho zastřelil, než bych se pod něco takového podepsal. To všechno znamená cca devadesát miliard každoročních výdajů, které vláda zvýšila oproti tomu, co zdědila. A ty vykompenzovala úsporným balíčkem. Budiž jí čest a chvála, uklidila sama po sobě.

Zatímco na strukturální deficit kolem 220 miliard ani nesáhla?
Se strukturálním problémem, který slíbila uklidit, neudělala nic. Valíme ho před sebou a kvůli němu jsou nejrychleji rostoucí položkou státního rozpočtu úroky z dluhu. Jestliže jsme před pár lety platili třicet čtyřicet miliard, letos nás to stojí 95 miliard a příští rok budeme platit více než sto. Ty někde chybějí. A protože chybějí, vláda si půjčí a platí další úroky. Tomu se říká dluhová spirála, jejíž konce bývají velmi neutěšené. Vláda samozřejmě může odkazovat na to, že snížila celkový deficit z pěti na 2,3 procenta. Jenže maastrichtská kritéria se plní jen proto, že obce a kraje hospodaří s obrovským přebytkem. Kdyby byly jejich rozpočty vyrovnané, nejsme pod třemi procenty ani náhodou. Přitom letošní rok je po pěti letech první, kdy nejsou rozpočtovány žádné mimořádné výdaje.

Tím chcete říci, že schodek by měl být mnohem nižší?
Tím chci říci, že v normálních ekonomických časech, kdy nemáme recesi, ale mírný růst a inflace se vrátila k cíli České národní banky, si vláda nepochopitelně musí půjčit 270 miliard na to, aby zaplatila standardní veřejné služby, jež jsou občané zvyklí každoročně konzumovat.

Co tedy dělá špatně?
Snad bych i snesl, kdyby řekla, že sice slíbila se strukturálním problémem něco dělat, ale nezvládla to. Vím, jak je těžké dohodnout se ve třech, což jsem zažil a občas jsem měl chuť se oběsit. V pěti to musí být daleko horší. Za strašně nebezpečné ovšem pokládám, když jim to nejde, ale lidem tvrdí, že ano. Tak vzniká dojem, že je normální si v normálních ekonomických časech půjčovat 270 miliard a že to je rozpočtově zodpovědné. No to není, naopak je to skandální a neúnosné. Ještě bych dokázal vládu podporovat, kdyby férově přiznala, že se jí to nedaří, ale když zcela nepravdivě tvrdí, že se jí to daří, vnáší do veřejnosti úplně falešný pohled na státní hospodaření. S tím se nemohu smířit, a tak vystupuji jako soukromá agentura uvádějící věci na pravou míru.

Uvádějte.
Pokud vláda před rokem řekla, že bude snižovat strukturální deficit tempem jedno procento HDP ročně, a letos je to 0,1 procenta, má to přiznat, a ne vydávat za úspěch. A pokud ministr financí Stanjura prohlásil, že deficit v roce 2025 nesmí být větší než 235 miliard, také to není snížení o jedno procento neboli o 78 miliard, nýbrž jen o sedmnáct. Jestliže vládní politici deklarují, že jsou těmi, kteří otočili trend výdajů, není to pravda. Oproti minulému roku skutečně klesly, ale tam bylo sto miliard mimořádných a neopakovatelných výdajů. Takže pokud to stlačili o třicet miliard, nekleslo to o nic a pravidelné výdaje naopak stouply o 70 miliard. To veřejnosti férově neříkají. Letošní výdaje státního rozpočtu činí dva biliony a 192 miliard. Pokud má vláda pravdu, že otočila trend, v rozpočtu na příští rok by toto číslo mělo být nižší. Chcete se vsadit, že nebude?

S bývalým ministrem financí se sázet nebudu, ale v roli ďáblova advokáta namítám, že vláda není nečinná, zrušila například zastropování odchodu věku do důchodu, což byl jeden z bodů vašeho Desatera…
Já přece netvrdím, že nedělá nic. A nejsmutnější je, že opoziční alternativa je ještě daleko horší. Mě na tom trápí, že v tuto chvíli na politické scéně není nikdo rozpočtově skutečně zodpovědný, někdo, kdo by byl ochoten dělat to, co koalice Spolu slíbila a tvrdí, že to dělá, byť to nedělá.

To je kritika do vlastních řad, že jste stále nezaložil stranu, která by měla hlavní programový bod právě rozpočtově zodpovědnou politiku?
Proč ale mluvíte o mně?

„Nevylučuji, že budu kandidovat, ale jenom za ideje, kterým věřím. Ne proto, abych se vrátil do poslanecké lavice. To by byl příliš nízký cíl.“

Protože jste hlavním nositelem těchto myšlenek.
Jednou jsem napsal na sítě, že taková síla by tady měla být, akorát nevím, zda by se měla jmenovat Strana rozpočtové zodpovědnosti SRO, nebo Strana nezadlužené budoucnosti SNB. Nějaký nešťastník v LN z toho pochopil, že zítra budu zakládat novou stranu, která se bude jmenovat SRO. Faktem je, že zklamaných voličů, kteří si přejí konsolidaci rozpočtu, protože není fér dětem a vnukům prožírat budoucnost, je hodně.

Jste si tím jistý? Nechtějí po těch mnohočetných krizích lidé žít a utrácet tady a teď, mít vyšší reálné příjmy, důchody…
A levnější pivo. Jistě takový typ voličů tady bude vždycky. Politici nemohou zastupovat všeholid, ale nějaký segment společnosti.

Nebude tohoto typu voličů po příštích volbách 51 procent?
Mě mile zarazilo, že když agentura STEM dělala průzkum zklamaných vládních voličů, k nimž se počítám, na prvním místě uváděli, že jim vadí nezodpovědné hospodaření, neschopnost dát do pořádku veřejné finance. Ta poptávka je tedy veliká. A nejde jen o rozpočet, je to poptávka po věcných, pragmatických, neideologických řešeních.

Bolestivých?
Také. Politika je souboj idejí a argumentů, nikoli prázdných hesel a klišé. Trh elektorátu je stejný jako trh s televizory, bramborami nebo automobily. Je-li někde nějaká výrazná poptávka, dříve nebo později přijde i nabídka.

close Miroslav Kalousek. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Miroslav Kalousek.

Chopíte se jí?
Člověk, který se politice věnuje třicet let a jednou už něco takového udělal, o tom nemůže nepřemýšlet. Zároveň nejsem jediný, kdo o tom přemítá. A může se inspirovat v roce 2009, kdy to vypadalo, že po sněmovních volbách je vláda Jiřího Paroubka neodvratná, neboť zklamaných voličů ODS bylo příliš mnoho. Situace tehdy a dnes jsou skoro jako přes kopírák. I teď to vypadá, že budoucí vítězství Andreje Babiše je nevyhnutelné. Tehdy do toho vstoupila nová strana TOP 09 s velmi odvážnými, ale věcnými řešeními a získala takové množství voličů, že se to převrátilo na druhou stanu. Paroubek, byť volby těsně vyhrál, nebyl schopen sestavit většinu. Že nyní o něčem podobném přemýšlí řada politických stratégů, mezi něž se snad mohu počítat, je logické. Pokládám téměř za jisté, že to někdo udělá, přičemž to nemusím být já.

Druhá varianta je, že se vrátíte ke kořenům a budete za TOP 09 kandidovat do sněmovních voleb. Ovšem vy se netajíte tím, že nad výkony Markéty Pekarové Adamové nejásáte.
To odmítám. Předsedkyně realizuje to, o čem hlasují stranické orgány, a nejsem si vědom jejího osobního rozhodnutí, které by se mi nelíbilo.

close info Zdroj: Deník zoom_in Vážně? A co vaše kritika a poznámky o dívčí válce, když donutila k rezignaci ministryni pro vědu, výzkum a inovace Helenu Langšádlovou?
To byla personální epizoda, já mluvím o politických prioritách. TOP 09 je demokratická strana a Markéta Pekarová Adamová poctivě uskutečňuje to, na čem se většina usnese. Nesnáším nářky otců zakladatelů, že jim někdo ukradl stranickou značku. Strana je živý organismus a vyvíjí se. To, že dnešní priority TOP 09 jsou jiné, než se mi líbí, je prostě fakt. Je to ale většinová vůle jejích členů a já jim to nemohu vyčítat.

Vyčítat ne, ale můžete ovlivňovat, přicházet s návrhy, jak to dělat jinak.
O to jsem se mnohokrát snažil. Když jsem o tom mluvil na poslední ideové konferenci, skončilo to tím, že technickým nedopatřením vypadl mikrofon do místnosti pro novináře. Přítomní členové mi sice hodně tleskali, ale nic z toho, co jsem řekl, se nerealizovalo.

Takže o kandidatuře do sněmovny neuvažujete?
Nikdy jsem nevyloučil svůj návrat do politiky, to ale neznamená, že bych se na to třásl jako pes na jitrnici s tím, že to musí být zítra. Koneckonců jsem ještě velmi mlád, Konrad Adenauer vstupoval do politiky v 76 letech. Mým zásadním problémem je, že jsem nikdy nedělal politiku jen proto, abych se tím živil. Nevylučuji tedy, že budu kandidovat, ale výhradně za ideje, kterým věřím. Nebudu kandidovat jenom proto, abych se vrátil do poslanecké lavice. To by byl příliš nízký cíl.

Kdo je Miroslav Kalousek

  • Narodil se 17. prosince 1960 v Táboře.
  • Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. V letech 1984 – 1990 pracoval jako technolog a referent investičního útvaru ve výrobním podniku Mitas.
  • Od roku 1984 byl členem Československé strany lidové, z níž vystoupil v roce 2009, kdy založil stranu TOP 09. Po Karlu Schwarzenbergovi se stal jejím druhým předsedou (2015 – 2017). Lidovcům šéfoval tři roky (2003 – 2006).
  • V Topolánkově druhé (2007 – 2009) a v Nečasově vládě (2010 -2013) byl ministrem financí.
  • Poslancem byl 23 let, mandátu se vzdal před sněmovními volbami v roce 2021.
  • Od ledna 2022 je místopředsedou Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, vystupuje často v médiích a je aktivní na sociálních sítích.