Problém podle Halaty nevězí v nedostatku praktiků. „Ze statistik vyplývá, že každý rok na rezidenční místa v našem oboru nastupuje 130 až 150 lidí. Všichni nejdou jen do větších měst, desítky jdou do těch menších. K obratu tedy dochází. My bychom ale potřebovali, aby dělení mezi městem a venkovem bylo tak půl napůl, což se neděje. Nejvíc lékařů chybí v malých sídelních útvarech pod deset tisíc obyvatel,“ řekl Deníku.

Jak mladým praktikům zatraktivnit venkov?
Potřebná opatření lze rozdělit do krátkodobých a dlouhodobých. Z krátkodobého hlediska je třeba lépe pracovat s podmínkami, které jim nabízíme. Výsledek průzkumu ukazuje, že pobídky, které dávají ministerstvo zdravotnictví, zdravotní pojišťovny nebo kraje, se prakticky nepotkávají s tím, co by skutečně mladé lékaře motivovalo. Mnoho krajů například nabízí stipendia na lékařských fakultách. To je atraktivní pro jednotky procent dotazovaných.

Napříč Českou republikou chybí několik desítek praktických lékařů. Nové doktory mají pomoct nalákat třeba peněžní benefity.
Problém s praktickými lékaři bobtná, chybí všude v ČR. Nepomáhají ani benefity

Co by naopak uvítali ve větším počtu?
Třeba snížení daňové zátěže či zvýšení kapitace (platba zdravotní pojišťovnou za poskytnutou zdravotní péči – pozn. red.) by byly motivací atraktivní pro více než osmdesát procent dotazovaných. V aktuálním průzkumu jsme se také ptali, v jaké organizační formě mladí lékaři chtějí pracovat. Z toho vzešlo velké překvapení, kdy 65 procent dotazovaných chce působit v týmech sdružených praxí.

Jedná se o sdílené ordinace?
Ano. V jedné ordinaci pracuje více lékařů i sester. Osmdesát procent mladých praktických lékařů chce navíc pracovat na částečný úvazek. První, co člověka napadne, je, že to kvůli péči o rodinu chtějí hlavně ženy. Ale chtějí to i muži.

Ministerstvo chce podpořit obory, o které je menší zájem – praktiky pro dospělé i děti, dětské psychiatry a dětské neurology. Ilustrační snímek
Chybí praktici i dětští psychiatři. Ministerstvo mladé lékaře podpoří dotacemi

Čím je to dáno?
Mladí lidé si podle mě správně uvědomují, že dělat pětačtyřicet let jednu práci v jedné ordinaci s jednou sestrou vede k rychlému vyhoření. Chtějí pracovat pestřeji. Být třeba tři dny praktikem, dva dny jezdit na záchrance, pracovat v hospici nebo v nemocnici na interně. To lze vnímat pozitivně, protože to zvýší jejich profesní dovednosti. Všechny pobídky se je ale snaží motivovat k tomu, aby ordinace přebírali jeden lékař s jednou sestrou na plný úvazek. Většina mladých proto raději zavítá do velkých měst, kde týmy primární péče vznikají.

Zmínil jste i potřebná dlouhodobá řešení. Jaká?
Souvisí s letitým dluhem venkova. Tedy horší dopravní obslužností, nedostupností mateřských a základních škol či nízkým kulturním vyžitím. Problém je i to, že mnohde neseženou práci partneři či partnerky mladých lékařů. Ti přitom mají často profese, které krajům výrazně chybí. Bývají to pedagogové, technici či právníci. Regionům by pomohlo, pokud by tam našli uplatnění. Stejně tak by se místním lidem ulevilo, kdyby tam byl dostupný praktik.