„U nás je ročně postiženo mozkovou mrtvicí dvakrát více lidí než v Evropě, a také dvakrát více takto zasažených českých pacientů umírá,“ uvádí Jiří Bauer z Neurologické kliniky VFN v Praze. Osvětová kampaň, která má za cíl zvýšit informovanost veřejnosti a zejména upozornit na možnosti prevence a na nezbytnost včasného zahájení léčby tohoto onemocnění probíhá v rámci celosvětového projektu s názvem Stroke awareness day.

Srovnání s Evropou dopadlo špatně

Zatímco ve vyspělých státech připadá na sto tisíc obyvatel sto až dvě stě nemocných s mozkovou mrtvicí, u nás je to tři sta. Ročně zemře v České republice 17 tisíc pacientů následkem cévní mozkové příhody. Podle lékařů mnohdy zbytečně. Mozková mrtvice je také na prvním místě v příčinách invalidity u žen od 45 do 65 let věku. Od 65 let je na prvním místě u obou pohlaví. Cévní mozková příhoda (iktus nebo zastarale mrtvice) je druhou nejčastější příčinnou úmrtí na celém světě. Ročně cévní mozková příhoda postihne 15 milionů lidí. Třetina z nich na tuto chorobu zemře. U další třetiny má toto nebezpečné onemocnění trvalé následky. Tak vysoký počet úmrtí k poměru ve vyspělých zemí Evropy způsobuje hlavně malá informovanost pacientů o prevenci a závažnosti tohoto onemocnění. Na vině je bezesporu i nedostatek specializovaných iktových jednotek, které mohou pacientům zachránit život. V Praze a okolí je těchto center pouze šest a na jeden a půl milionu občanů tak připadá jenom 43 lůžek. Pacienti tak musí často ležet na jiných odděleních, a to značně snižuje jejich šanci na přežití nebo na zmírnění následného poškození mozku. „Například s tromboliózou se u nás léčí pouhé jedno procento pacientů, kteří by tuto péči dostávat měli,“ zdůraznil Jiří Bauer alarmující fakta.

Lékařům také vstupuje do cesty další nemalá překážka v podobě nedostatečně dostupné následné péče. Ta spočívá v neurorehabilitaci. Pro pacienty po mozkové mrtvici totiž neexistuje lůžkové rehabilitační oddělení. Přitom následná péče a cvičení mohou značně zvýšit pravděpodobnost návratu řady pacientů do původního stavu. Po mrtvici téměř vždy zůstávají nějaké následky. Jiří Bauer k tomu říká: „Mozek je však nadán plasticitou a když pacient intenzivně rehabilituje může postižení opravdu výrazně omezit.“ Neurorehabilitace také pomáhá předcházet dalšímu opakování onemocnění, ke kterému může u dvanácti procent pacientů dojít do jednoho roku od první mozkové mrtvice.