Veřejné ochránkyni práv píšou žádosti o pomoc převážně mladí ve věku od 13 do 18 let, výjimkou nejsou ale ani mladší děti. Ombudsmanka Anna Šabatová vyřizuje jejich záležitosti přednostně. Podle mluvčí kanceláře Ivy Hrazdílkové děti nejčastěji potřebují radu kvůli potížím s rodinou a vztahy v důsledku rozpadlých rodin včetně pobytu v zařízení pro děti. Uvádějí například, že je rodiče týrali, a proto je soud svěřil do péče prarodičů nebo umístil do domova.

"Početné jsou případy, kdy děti řeší finanční problémy, dluhy a exekuce, a to nejen svoje, ale velmi často svých rodičů. Z jejich podnětů je vidět, že si i přes svůj nízký věk uvědomují závažnost situace a snaží se rodičům pomoci výdělky a brigádami," uvedla Hrazdílková.

Řada dětí si podle ní neví rady se situací, kdy se o ně rodiče několik let přetahují. Proto musejí podstupovat pohovory a psychologická vyšetření. "Ptají se, jestli to někdy skončí, jestli mohou něco udělat nebo jakou váhu má u soudu jejich přání," uvedla mluvčí.

Uvedla příklad dívky, která potřebovala poradit, jak dostat z dětského domova dvě mladší sestry k ní a k jejich otci. Původně byly všechny tři odebrané matce a umístěné do dvou domovů. Nejstarší byla otci svěřena do péče, ale u dvou to trvá dlouho. Některé děti řeší neplacení výživného a popisují, jak na tom kvůli tomu rodina není finančně dobře.

Mluvčí upozornila, že v České republice dosud neexistuje dětský ombudsman, jak to dlouhodobě doporučuje Výbor OSN pro práva dítěte. Pokud jde o postup úřadů vůči dětem v jednotlivých případech, postačí podle zástupců kanceláře zřejmě působení veřejného ochránce práv. Od dětského ombudsmana se však očekává jiný přístup a postupy. Například více prevence, působení na systém nejen na základě jednotlivých podání. Šlo by také o stálý kontakt a zjišťování potřeb dětí, návštěvy institucí, škol a dětských domovů a ve výsledku působení na politický systém a případné změny zákonů.