Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nechci z Neratova dělat nové Lurdy, říká jeho zachránce Josef Suchár

/ROZHOVOR/ Uprostřed Orlických hor realizuje páter Josef Suchár svůj životní projekt. Když poprvé uviděl poutní kostel v Neratově, jednalo se o ruinu, kterou všichni pohřbili. Při modlitbě v polorozbořeném svatostánku slíbil, že pokud se změní režim a on bude knězem i oficiálně, udělá vše pro to, aby se výjimečnou stavbu podařilo zachránit. Povedlo se, dnes do opraveného kostela dorazí i tisíce poutníků ročně. 

21.1.2018 9
SDÍLEJ:

Farář Josef Suchár při fotografování pro Deník 27. října v Praze.Foto: Deník / Divíšek Martin

S pomocí dalších lidí se farář rozhodl Neratov proměnit v nevšední komunitní místo. Nabídl azyl lidem bez domova a handicapovaným, bývalé chalupářské rodiny se ve vsi usadily natrvalo a vzaly si do péče i děti s postižením. A další cíle mají neratovští před sebou.

Prý máte zálibu ve stavebních strojích, jezdíte bagrem a chtěl byste si dokonce pořídit jeřáb. Jde o skutečné koníčky, nebo fakt vynucený okolnostmi?

Jako kluk jsem s tatínkem vyráběl vláčky a stavět mě pořád baví. Pak jsem se vyučil elektrikářem, takže jsem dokonce některé mašinky opravoval. Fascinují mě všechny stroje, které dokážou něco dělat, vyrábět a obrábět. Některé věci prostě rukama neuděláte a najednou máte k dispozici nástroj nebo stroj, který to dovede. Jako malý kluk jsem měl zkrátka malé hračky a teď, už jako velký, jsem dostal ty velké. (smích)

„Hospodin občas bere lidi za slovo a dělá nevypočitatelné věci.“

Co vás nakonec přivedlo ke službě Bohu?

Dětský tábor, kde jsem později dělal zástupce vedoucího, vedl vysvěcený kněz s křesťansko-skautským duchem. Jako podrádce, rádce a nakonec instruktor jsem se musel vyrovnat s větší a větší zodpovědností. Zejména za ty, kteří jsou vám svěřeni. Začíná to mokrými plavkami nebo špinavými ponožkami, končí citovými potřebami – jestli není dítě smutné, jestli se mu nestýská, jak se má připravit na hru i na zkoušky. Nefungujete jako dráb, ale jste s nimi a pro ně. A když potom dorostete do kněžství, jde vlastně o přirozené pokračování.

Vaše cesta ale i tak musela působit poněkud zvláštně…

Kdybych šel tenkrát za komunismu rovnou do semináře, bylo by podezřelé, že proškolený pionýrský vedoucí volí takovou cestu. Musel jsem si odpovědět, kým vlastně chci být, zda knězem, anebo farářem. Kněz nemusel jít do semináře a mohl studovat tajně, po večerech i po nocích. Šlo o běh na dlouhou trať, nebylo jasné, kdy a jestli to skončí. V podstatě šlo o to, jestli mi jde jen o funkci nebo naplnění podstaty kněžství. Přijal jsem svěcení, abych mohl život zasvětit službě potřebným a aby lidé měli díky mně život prodchnutý duchem radosti. Ve fabrice jsem ale poznal lidi, kteří se chovali úplně jinak, než jsem očekával.

Jinak?

Pocházím z křesťanské rodiny, měl jsem tři sestry a o osmnáct let mladšího bratra. Vyrůstal jsem tedy mezi třemi dívkami, takže jsem se se sourozenci nemohl prát, chovat jako normální kluk. Po jednom incidentu, kdy jsem se snažil svoji mladší sestru umravňovat, mi dokonce maminka koupila mé první sako, asi abych byl více civilizovaný. Od té doby saka a obleky nesnáším, a jejich nošení je pro mě dodnes utrpením. U nás doma se vždy mluvilo slušně, rodiče ani nekouřili a já byl zkrátka vždy vychovaný kluk. Najednou jsem ale vstoupil do fabriky, kde chlapi chlastali a mluvili sprostě. Zároveň ovšem uměli neskutečné, téměř zázračné věci. Dělali kalibry s milimetrovou přesností, vše měli v rukách i oku. V tu chvíli si těch lidí začnete vážit i pro jiné hodnoty.

To je téměř hrabalovské…

To ano, ale teprve později jsem si uvědomil, proč jsem si podobnou zkušeností musel projít. Ti lidé se za vás postavili, i když bylo zle. Skuteční křiváci se vyskytovali úplně někde jinde. Díky zkušenosti z fabriky jsem zase postoupil o kousek dál a poznal i lidi bez domova. Kněz není nějaký spasitel, který pomáhá životu. Naopak, ostatní pomáhají vám, abyste byl skutečným člověkem. Lidská velikost je v tom, kolika lidem pomůžete žít, ne kolik jich ovládnete a zlikvidujete.

Proč jste si pak za své působiště vybral zrovna Neratov?

Poutní místo Neratov jsem potkal už jako tajně vysvěcený kněz. Tenkrát jsme připravovali nějakou hru a já objevil neratovský kostel, tedy spíše jeho zbořeniště. Pak přišlo ještě několik let, kdy jsem na něj zapomněl, dál pracoval ve fabrice a nezdálo se, že by se mohlo cokoliv změnit. Biskup Karel Otčenášek se shodou okolností vrátil z kriminálu a já chtěl pokračovat v práci na táboře, který se nacházel v horách. Věřil jsem, že bude lepší, když budu působit jako venkovský kněz, než abych osm a půl hodiny pracovat v továrně. Měl jsem svou práci rád, ale musel jsem se posunout dál. Tak jsem odešel.

Takže šlo o boží vnuknutí?

Spíš klasický Hospodinovův šprým! (smích) Občas totiž vezme lidi za slovo a udělá nevypočitatelné věci. Nepočítal jsem s tím, že budu sloužit jako oficiální kněz a že sametová revoluce nebude vykoupena krví, mordy a hrůzami.

Hned prvním vašim počinem v Neratově byla obnova barokního, poutního kostela. V této souvislosti mě napadá a paralela s románem Zapomenuté světlo. Narazil jste se i vy na nepochopení, problémy administrativního či politického rázu?

Na ty jsme naráželi pořád. Vyšší struktury, ovládající jakoukoliv instituci, jsme ale nebrali tak vážně a dělali vše podle svého přesvědčení. Prostě jsem se do toho pustil, a teprve pak hledal zastání u svých nadřízených. Nejsem člověk, který by nerespektoval pravidla a řád, ale nikdo mi nemůže zakázat, abych prosil o změnu, je-li možná. Když budete prosit dnes, zítra i pozítří, nakonec vám vyhoví, protože vás mají plné zuby. Nic není neřešitelné, musíte jen najít cestu.

PŘEDCHOZÍ
1/2
DALŠÍ

Autor: Denis Drahoš, Ilona Smejkalová

Místo události:
21.1.2018 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:
Veřejné toalety na stanici metra Florenc. Ilustrační foto.
6

Záchody v metru se opraví, lidé za jejich použití zaplatí dvakrát více

Kateřina Perknerová.
49

Pohledem Kateřiny Perknerové: Restart ČSSD

Jizerská 50, chodci vs. řidiči, výcvik topičů a zpěvavé dračky: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 17. až 18. února 2018.

V týdnu bude přes den maximálně kolem nuly, pak se oteplí

Nadcházející čtyři týdny budou teplotně i srážkově průměrné až slabě podprůměrné. Maximální denní teploty postupně porostou, příští týden bude průměr ještě kolem nuly. Druhá polovina předpovídaného období bude teplejší. Nejvíce srážek očekávají meteorologové v posledním týdnu.

Olympijský festival v Ostravě by měla navštívit Eva Samková

VIDEO, FOTOGALERIE/ Druhý víkend Olympijského festivalu v Ostravě přinesl samé dobré zprávy!

Obce straší obří nárůst plateb za odpady, může stoupnout až čtyřnásobně

Výrazně připlatit si zřejmě budou muset obce za likvidaci odpadu. V budoucnu už jej totiž nebude možné uložit na skládkách, naproti tomu se má zvýšit míra recyklace.    

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT