Každá doprava má specifická pravidla bezpečnosti. V silniční i letecké dopravě patří mezi základní bezpečnostní prvek pásy, řeší se bezpečnost jednotlivých sedadel. Platí něco podobného i u vlaků?
V případě vlaků bych přímo problematiku nijak nesrovnával. U všech prostředků platí, že hlavní je, aby ke kolizím vůbec nedošlo. Jednotlivá opatření a doporučení platí spíše proto, aby nevznikala zranění během i standardních situací. V případě pásů v letadle jde o zabránění zranění v důsledku přetížení.

close Dopravní expert Ivo Drahotský. Foto: se svolení I.Drahotského info Zdroj: se svolením Ivo Drahotského zoom_in Dopravní expert Ivo Drahotský. Foto: se svolením I. Drahotského

Například při turbulencích, kdy může letadlo rychle ztratit výšku a cestující nadskočí v sedadle?
Ano, to může být ten příklad. U automobilů či autobusů hrozí vymrštění těla po nárazu. U vlaků ale bezpečnostní pásy velký smysl nedávají. Destrukce zejména nejvíce zasažených vozů je taková, že by zraněním samotné pásy moc nepomohly. Bezpečnost ve vlacích se řeší hlavně z konstrukčního hlediska. Například požadavky na konstrukci sedadel, normy UIC a podobně. Zároveň je řešeno zabezpečení komunikace mezi vlaky, infrastrukturou a dispečinkem.

Co si výrobci hlídají?
Především je to zabezpečení sedadel z pohledu konstrukce, materiálů, zkoumá se a řeší, co všechno musí vydržet uchycení sedadla, aby ani při nárazu těla nedošlo k uvolnění či deformaci sedačky nebo posunu kinetickou energií na pasažéra vepředu. Ta zranění, kdy se na vás „naroluje“ sedačka třeba se stokilovým člověkem, mohou být fatální.

Pomůže během nárazu nějaká poloha sezení? V případě letadel je to také jeden z pokynů na bezpečnostní kartě.
Teoreticky ano. Podobně jako v letadle je dobré zůstat sedět na místě, předklonit se, schoulit se. Hlava je pak chráněná. Jenže jak už jsem říkal na začátku, cestující pravděpodobně nebude mít informace o tom, že nějaké nebezpečí hrozí, natož se na ně aktivně připravit.

Co zabezpečení zavazadel. V letadlech i autobusech platí přísná pravidla, ale ve vlacích je to často na rozhodnutí cestujících, byť místa pro zavazadla vlaky mají.
Tak zavazadla jsou rozhodně něčím, co může bezpečnost i v běžném provozu ve vlacích ovlivnit. I malé palubní zavazadlo může být rizikem, když ve vlaku dojde k většímu podélnému zrychlení respektive zpomalení, těleso se pohybuje pořád dál.

Všechny články o tragické srážce vlaků v Pardubicích najdete pohromadě ZDE

V případě automobilů se zažilo označení sedadlo smrti. Existují nějaké závěry, která místa ve vlacích jsou nejbezpečnější a kde naopak hrozí větší újma?
Obecně lze říci, z logiky věci, že při čelním střetu dvou lokomotiv vzniká největší tlak na první vagon. Na druhou stranu není řešením sedat si jen do zadních vagonů nebo těch uprostřed. V případě nehod, například při „rozříznutí“ výhybky, může dojít i k nárazu lokomotivy do střední části vlakové soupravy.

Za provoz na železnici jsou odpovědní především dispečeři, strojvedoucí. Jaké mají možnosti řešit, když se jim něco na kolejích nezdá a mají dojem, že může dojít ke srážce?
Je současným trendem stále vylepšovat komunikaci mezi jednotlivými vlaky. A Česko v tom za západní Evropou nijak nezaostává. Takzvaný ETCS - European Train Control System jsme se dokonce zavázali přijmout dřív než Německo. Ve zkratce jde o zařízení, které přijímá informace o vlakové cestě, pokynech dispečera, návěstidlech i samotných vlacích a pokud vyhodnotí riziko, automaticky vlak zastavuje.

Mohou dopravci sami ještě něco udělat, aby zvýšili bezpečnost na kolejích?
U nehod, jako je ta v Pardubicích, má obvykle vliv lidský faktor. A tam je prostor pro zlepšení. V Česku by se mělo standardizovat vzdělávání strojvůdců všech dopravců, podle jednotných pravidel. Zatím tomu tak v plném rozsahu není a kvalita strojvedoucích může být různá. Nebylo by od věci ani zavést profesní kartu, která by platila u všech dopravců. A především, důsledně by měli dopravci dodržovat u svých zaměstnanců čas na odpočinek.