Každá doprava má specifická pravidla bezpečnosti. V silniční i letecké dopravě patří mezi základní bezpečnostní prvek pásy, řeší se bezpečnost jednotlivých sedadel. Platí něco podobného i u vlaků?
V případě vlaků bych přímo problematiku nijak nesrovnával. U všech prostředků platí, že hlavní je, aby ke kolizím vůbec nedošlo. Jednotlivá opatření a doporučení platí spíše proto, aby nevznikala zranění během i standardních situací. V případě pásů v letadle jde o zabránění zranění v důsledku přetížení.

Všechny články o tragické srážce vlaků v Pardubicích najdete pohromadě ZDE

Dopravní expert Ivo Drahotský. Foto: se svolení I.DrahotskéhoDopravní expert Ivo Drahotský. Foto: se svolením I. DrahotskéhoZdroj: se svolením Ivo Drahotského

Například při turbulencích, kdy může letadlo rychle ztratit výšku a cestující nadskočí v sedadle?
Ano, to může být ten příklad. U automobilů či autobusů hrozí vymrštění těla po nárazu. U vlaků ale bezpečnostní pásy velký smysl nedávají. Destrukce zejména nejvíce zasažených vozů je taková, že by zraněním samotné pásy moc nepomohly. Bezpečnost ve vlacích se řeší hlavně z konstrukčního hlediska. Například požadavky na konstrukci sedadel, normy UIC a podobně. Zároveň je řešeno zabezpečení komunikace mezi vlaky, infrastrukturou a dispečinkem.

Co si výrobci hlídají?
Především je to zabezpečení sedadel z pohledu konstrukce, materiálů, zkoumá se a řeší, co všechno musí vydržet uchycení sedadla, aby ani při nárazu těla nedošlo k uvolnění či deformaci sedačky nebo posunu kinetickou energií na pasažéra vepředu. Ta zranění, kdy se na vás „naroluje“ sedačka třeba se stokilovým člověkem, mohou být fatální.

Záběry z průmyslové kamery ukazují, že strojvedoucí RegioJetu stihl zastavit
Nehodu v Pardubicích natočila kamera. RegioJet stihl ještě před srážkou zastavit

Pomůže během nárazu nějaká poloha sezení? V případě letadel je to také jeden z pokynů na bezpečnostní kartě.
Teoreticky ano. Podobně jako v letadle je dobré zůstat sedět na místě, předklonit se, schoulit se. Hlava je pak chráněná. Jenže jak už jsem říkal na začátku, cestující pravděpodobně nebude mít informace o tom, že nějaké nebezpečí hrozí, natož se na ně aktivně připravit.

Co zabezpečení zavazadel. V letadlech i autobusech platí přísná pravidla, ale ve vlacích je to často na rozhodnutí cestujících, byť místa pro zavazadla vlaky mají.
Tak zavazadla jsou rozhodně něčím, co může bezpečnost i v běžném provozu ve vlacích ovlivnit. I malé palubní zavazadlo může být rizikem, když ve vlaku dojde k většímu podélnému zrychlení respektive zpomalení, těleso se pohybuje pořád dál.

Rychlík společnosti RegioJet se v Pardubicích srazil s nákladním vlakem.
Největší srážky vlaků v Česku za posledních deset let: Vinu nesli strojvedoucí

V případě automobilů se zažilo označení sedadlo smrti. Existují nějaké závěry, která místa ve vlacích jsou nejbezpečnější a kde naopak hrozí větší újma?
Obecně lze říci, z logiky věci, že při čelním střetu dvou lokomotiv vzniká největší tlak na první vagon. Na druhou stranu není řešením sedat si jen do zadních vagonů nebo těch uprostřed. V případě nehod, například při „rozříznutí“ výhybky, může dojít i k nárazu lokomotivy do střední části vlakové soupravy.

Za provoz na železnici jsou odpovědní především dispečeři, strojvedoucí. Jaké mají možnosti řešit, když se jim něco na kolejích nezdá a mají dojem, že může dojít ke srážce?
Je současným trendem stále vylepšovat komunikaci mezi jednotlivými vlaky. A Česko v tom za západní Evropou nijak nezaostává. Takzvaný ETCS - European Train Control System jsme se dokonce zavázali přijmout dřív než Německo. Ve zkratce jde o zařízení, které přijímá informace o vlakové cestě, pokynech dispečera, návěstidlech i samotných vlacích a pokud vyhodnotí riziko, automaticky vlak zastavuje.

Tragická nehoda v Pardubicích
Strašidelné, popsal svědek srážku vlaků. Na místě se objevil i hyenismus

Mohou dopravci sami ještě něco udělat, aby zvýšili bezpečnost na kolejích?
U nehod, jako je ta v Pardubicích, má obvykle vliv lidský faktor. A tam je prostor pro zlepšení. V Česku by se mělo standardizovat vzdělávání strojvůdců všech dopravců, podle jednotných pravidel. Zatím tomu tak v plném rozsahu není a kvalita strojvedoucích může být různá. Nebylo by od věci ani zavést profesní kartu, která by platila u všech dopravců. A především, důsledně by měli dopravci dodržovat u svých zaměstnanců čas na odpočinek.