Jenže je tu ono sisu. „Stihneme to povídání rychle? Jedu ze stavby a ještě musím vyzvednout syna ve školce,“ udýchaně říká Vratislav Nejedlý (37) do telefonu.

Jako dítě historika umění a učitelky mohl mít na růžích ustláno, ale nestalo se. Byl černou ovcí rodiny, úspěšní byli hlavně jeho sourozenci, bratři kardiochirurg a kybernetik, sestra kunsthistorička. On neuměl pořádně napsat ani větu, jak se mu pletla písmenka. „Moje maminka, která v 70 letech stále učí, mě jednu dobu měla na španělštinu. Kdyby mě při hodinách zabila, ani bych se nedivil,“ směje se Vratislav.

K maturitě doklopýtal na druhý pokus a pak zkusil štěstí v projektu anglo-německé obchodní akademie. Nepohodl se však s majitelem a rozhodl se postavit na vlastní nohy. „Říkal jsem si, že když mám dobrý nápad a víru v něj, nemůže být problém koupit za půl milionu pár kusů nábytku v Ikee a jít do toho. Než jsem se stačil rozhlédnout, byl jsem v exekuci,“ vzpomíná na krušné začátky. Pomohl mu bratr i dobří lidé kolem něj a dnes už je insolvence minulostí.

Bez předsudků

Před deseti lety vybudoval v Praze Troji bilingvní česko-anglickou školu a před čtyřmi lety k ní v Kobylisích přidal školku. „Přijde mi, že dítě, které ve škole přemýšlí, jedná a funguje stejně jako v dvojjazyčné rodině, nenese si s sebou předsudky k lidem, kteří mluví odlišným jazykem,” míní Vratislav Nejedlý.

V každé třídě jeho školy je 15 dětí, jeden český a jeden anglickojazyčný učitel. „V takovém počtu je možné se dětem věnovat, zaměřovat se na to, v čem vynikají, a stavět na tom jejich pokrok. Také je důležité je motivovat, aby věřily, že i to, co jim jde hůř, nakonec zvládnou,” vysvětluje.

Díky dobrému vybavení školy zvládají i náročné covidové období. Učitel má ve třídě počítač se dvěma obrazovkami, na jedné vysvětluje látku, na druhé komunikuje s žáky. Mimochodem ti chodí po anglickém vzoru v uniformách, což podle Nejedlého podporuje soudržnost kolektivu a maže sociální rozdíly.

O účty nejde

Jeho vzdělávací projekt není charita, platí se školné. Přesto zisk není tím, co ho žene dopředu. „Byznys nechápu jako hromadění peněz, umím si je užít, ale beru je jako formu svobody, ne cíl. Rodiče, k nimž jsem vždy vzhlížel, mi říkali: něco dokaž, ale ne vy smyslu ukaž účet,“ říká. Toho se drží. Momentálně buduje v Chabrech domov seniorů, který by měl být stejně přívětivý jako jeho školy.

„Poslední roky života by měli lidé prožít s velkou dávkou pozitivního myšlení a šťastně. Chci jim nabídnout možnost být aktivní,“ popisuje svojí vizi. Vratislav Nejedlý hodlá propojit oba konce svého sociálního podnikání. Již nyní jeho žáci chodí do domova důchodců v Praze 8, kde si spolu s jeho obyvateli povídají, čtou, hrají, nenásilně se učí respektu ke stáří. „Víte, mě by nikdy nebavilo mít autobazar,“ říká otec dvou dětí, který vyhrál nad sebou i nad smrtí.