Ačkoli to podle dětského vyprávění mnohdy nevypadá, školní jídelny ve většině případů už dávno nejsou to, co bývaly. Kuchaři se snaží vyjít dětem i rodičům vstříc a na jídelníčky zařazují atraktivní jídla. Jenomže to není tak jednoduché, jídelny jsou vázané vyhláškou o školním stravování, která jasně udává, kolik čeho musí jeden strávník za měsíc sníst. Týká se to i tolik neoblíbených luštěnin nebo rybího masa. Navíc je oběd limitovaný cenou.

„Místo toho, aby byl kladen ještě větší důraz na vyváženou stravu, nezařazují některé jídelny v potřebném množství potraviny v komoditách ryby, mléko, zelenina, ovoce 
a luštěniny, které jejich strávníci nemají v oblibě. Školní jídelny takto činí v obavách, že pokud budou zařazovat do jídelníčků především zdravé potraviny, ztratí část svých strávníků. Nepodávají tak 
v dostatečné míře vyváženou stravu, která je důležitá v prevenci nadváhy a boji proti obezitě, a to především u dětí 
v předškolním věku," píše se 
v poslední závěrečné zprávě České školní inspekce, která plnění norem kontroluje.

Ve školním roce 2011/2012 inspekce zkontrolovala 301 jídelen, porušení našla ve 146 případech. Nejčastěji šlo o nedodržení finančních limitů 
a výživových norem. Podle inspektorů se nejméně dodržují normy u luštěnin, nejvíce naopak u masa.

Aby jídelna splnila normy, často zeleninu do jídla schovává. Připravuje zeleninová pyré nebo karbanátky. „Když 80 procent dětí pravidelně chodí do školní jídelny, tak většina jídelen bude dobrá. Děti si sice často stěžují, ale ve skutečnosti tam chodí a normálně se stravují. Kolikrát je nadávat na školní jídelnu taková póza, vždycky se toto téma mezi dětmi přetřásalo," říká odbornice na školní stravování Alena Strosserová.

Šance pro potravinové diety

Momentálně víc než zelenina nebo luštěniny lidi z oboru trápí jiná věc – dietní stravování. „Jedná se o to, aby jídelny připravovaly jídla i pro děti, které trpí nějakým onemocněním, kvůli kterému musí držet dietu," popisuje chystanou změnu Alena Strosserová a ukazuje především na celiaky.

Některé spory mezi rodiči 
a kuchaři o speciální stravu se dostaly až před soud. Nedávno u Ústavního soudu prohrála žena, která pro své dítě požadovala veganskou stravu. Na návrh jídelny, aby jídlo sama připravovala a do školy nosila, žena nepřistoupila. Stížnost matky soud zamítl, podle něj neexistuje právní nárok na to, aby školní jídelna takovou stravu zajišťovala.

S opačným problémem se na ombudsmana obrátil otec dvou synů, který chtěl svým dětem do školky nosit vegetariánské jídlo. Ředitelka mu ale dala podmínku – koupit mikrovlnnou troubu. „Školám nelze nařídit, aby dětem 
v tomto ohledu vycházely vstříc, to ale neznamená, že nemohou být k jejich potřebám tolerantní," vzkázal veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský.

Jak se s problémem vyhláška vypořádá, zatím není jasné. Existují čtyři možnosti řešení: jídelny budou dietní jídla připravovat samy nebo ho rodiče donesou a kuchaři ohřejí. Případně bude dietní pokrmy vařit jen jedna jídelna v regionu, která by ho rozvážela. Stejně tak se můžou diety odebírat například od nemocnice. S touto změnou se pravděpodobně upraví i výživové normy, ve kterých chybí například obiloviny.

Prezident Asociace školních jídelen Michal Malát: Výběr z více jídel je špatný, občas se dítěti musí přikázat

MalátSpíš bychom jim měli děkovat. Podle prezidenta Asociace školních jídelen Michala Maláta je školní stravování určitou formou sociální pomoci. Kde jinde může dítě dostat polévku a hlavní jídlo za 34 korun?

Máte radu, jak poznat školní jídelnu, která by vařila zdravě 
a zároveň dobře?
Každá školní jídelna by se měla sama prezentovat a dokázat přesně to, co říkáte. Není to ale pouze o tom, co chtějí děti. Často to přirovnávám k učení, když dáte dítěti na výběr, jestli si chce hrát, nebo se učit, tak si vždycky půjde hrát. Někdy dospělí musí přikázat, co se musí. Aby si děti vytvořily správné stravovací návyky, je potřeba, aby jedly i ta jídla, která nejsou příliš oblíbená.

Mohl by někdy být povinný výběr ze dvou jídel?
Když se budu bavit s lékaři, tak vždycky řeknou, že výběr ze dvou pokrmů je špatný. Aby dítě jedlo opravdu zdravě, musíme denně podávat jen jedno jídlo připravené přesně podle norem. Výběr vždycky ztíží situaci. Když už je možnost výběru, tak jídelny pokrmy připravují takovým způsobem, aby upřednostnily jednu možnost. Dají tedy neatraktivní jídlo vedle ještě méně atraktivního. Další den se to zase otočí.

Souhlasíte s tím, že lépe vaří jídelna, ve které se stravují studenti více škol?
Jak se vaří, záleží především na kolektivu, který v jídelně pracuje, a na jeho rozumném přístupu. Kvalita není o velikosti jídelny, ani 
o množství jídel, která produkuje. Malá jídelna může vařit stejně dobře jako velká, zároveň může malá vařit mnohem lépe než velká. Samozřejmě, že čím více strávníků, tím více peněz, takže velké jídelny by si teoreticky mohly dovolit více. Musí ale chtít.

Jsou v kvalitě jídelen regionální rozdíly?
Přiznávám, že kvalita se může hodně lišit, regionální rozdíly ale zatím nejsou zmapované. V budoucnu chceme například zjistit, z čeho se 
v různých regionech vaří, aby některé jídelny mohly podporovat regionální dodavatele a výrobce. Když tady zůstanou jen nadnárodní společnosti a regionální výrobci zaniknou, tak to bude pro celou společnost špatně. V jídelnách se přitom sní tolik jídla, že by to mohlo umožnit nějakým výrobcům 
i přežít. Důležité je uvědomit si provázanost, pokud v daném regionu působí a prosperuje například menší zpracovatel masa, tak proč ho nepodpořit? On zaměstnává další lidi, to danému regionu může také výrazně pomoct. Rozhodně je lepší brát to, co si dokážeme vyprodukovat sami, než kupovat maso ze zahraničí.

Jaké další funkce školní stravování ještě může plnit?
Většina lidí si neuvědomuje, že školní jídelna představuje neskutečný servis za skvělé peníze. Kdyby nebyly a kdyby je stát nepodporoval, pro mnohé rodiny by to byla katastrofa. Stát platí mzdové a režijní náklady, rodiče platí pouze cenu za suroviny. Pokud by rodiče platili za všechno, oběd by stál minimálně dvakrát tolik. Z určitého úhlu pohledu je školní stravování jistá forma sociální pomoci. Když počítám cenu oběda 30 korun, tak za dvě děti zaplatí rodina za celý měsíc stravování 1200 korun. Kdyby cena nebyla dotovaná a oběd by stál 70 korun, stravování dvou dětí by rodinu přišlo na 2800 korun měsíčně. Taková cena je pro některé rodiny příliš vysoká a obědy dětí by řešily jinak a pravděpodobně špatně. Například rohlíkem se salámem.

Je cena za potraviny, co platí rodiče, nastavená správně?
Často se o to přeme, zatím s tím ale školní jídelny vychází. Ředitelé jídelen zdražovat ani nechtějí. S každou korunou navíc totiž ubudou strávníci. Pořád je lepší nakupovat pro 200 dětí než jen pro padesát. 

Školní jídelny

KATEŘINA CIBOROVÁ