Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dramatický útěk z NDR: Poslední kapka? Syn nedostal léky

Praha /ROZHOVOR/ – Na 150 někdejších uprchlíků z východního Německa si tento týden připomnělo na německém velvyslanectví v Praze 25. výročí šťastného konce dramatického útěku za svobodou. Byla mezi nimi i Marion Mahlkeová, která však onu legendární půlvětu tehdejšího německého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera, jejíž konec zanikl po slově „vycestování" 
v nepopsatelném jásotu pětitisícového davu uprchlíků na zahradě Lobkovického paláce, sledovala spolu s manželem ve svém bytě na východní straně německo-německé hranice 
v západoněmecké televizi. 
A jak říká, oba měli jasno: „Když neodjedeme teď hned, tak už nikdy!"

1.10.2014 4
SDÍLEJ:

Němci, kteří v roce 1989 uprchli z NDR přes Prahu, se zdraví s bývalým ministrem Genscherem na německé ambasádě v Praze.Foto: Deník/Martin Divíšek

To jste se namístě sbalili a vyrazili?
Ano, ještě tu noc, ve čtyři ráno. Našemu synovi byly tenkrát dva roky.

Poté, co v létě 1989 otevřela maďarská vláda uprchlíkům 
z východního Německa hranice 
s Rakouskem a ve Varšavě se do vlády dostali disidenti, bylo tehdejší Československo už poslední zemí, kam východní Němci směli bez výjezdní doložky. Jak to vypadalo na hranicích?
Cestou jsme v rádiu slyšeli, že hned jak v Praze nastoupili první východoněmečtí uprchlíci do vlaku, začalo se velvyslanectví v Lobkovickém paláci znova zaplňovat. Sto, pět set, tisíc nových uprchlíků. 
A můj muž pořád jen opakoval, že si musíme pospíšit.

Přes který přechod jste jeli?
Přes Cínovec, kde už čekala na odbavení dlouhá kolona aut, ze kterých lidi museli všechno vyndávat, vypakovávat a pohraničníci se v tom probírali a všechno důkladně prohlíželi.

Měli jste strach?
Samozřejmě. Našemu synovi jsme říkali, že kdyby se ho vojáci na hranicích ptali, kam jedeme, tam musí říkat, že strejdovi Pavlovi na svatbu. To byl můj český kolega ze studií, měla jsem jeho adresu. Takže když na nás přišla řada, trvali jsme na tom, že nejedeme ani na návštěvu, ani na dovolenou, ale na svatbu. Nakonec nás promávli.

A jak to vypadalo v Praze?
Těsně před naším příjezdem se česká policie, která hlídkovala do té doby před německým velvyslanectvím, stáhla, takže nás nikdo nezastavil. Mohli jsme dojít až před bránu, ale tam vpouštěli dovnitř už jenom ženy a děti. Můj muž musel zůstat venku.

A vy jste to akceptovali?
Ano, můj muž mi říkal, ať jdu, že to nebude problém. Ale samozřejmě jsem měla strach, že se mu něco venku stane. Spolu s ostatními ženami jsme tam žily tři dny v obavách, že je tam sebere východoněmecká tajná policie, že je odvedou 
a zavřou. Nemohli jsme chodit ven, protože bychom se už nedostali zpátky.

To jste tři dny nevěděla, co je 
s vaším mužem?
Přesně tak. Nakonec nám ale řekli, že máme jít ven, najít své manžely, což jsme udělaly, a pak nás všechny odvezli na nádraží.

Kolik vás v té druhé vlně bylo?
Myslím, že ještě víc než v té první. Když jsme na velvyslanectví přišli, tak už bylo všechno plné. Lidi stáli namačkaní v průjezdu, leželi na schodech, určitě nás tam bylo tak šest sedm tisíc.

Co jste nechali za sebou v NDR? Jak se vám tam vedlo?
Byli jsme na tom materiálně vlastně dobře. Manžel je zubař a naši příbuzní říkali, že jsme se asi museli zbláznit. Ale už jsme nemohli vydržet to věčné šikanování, tu manipulaci, kdy člověku pořád někdo říká, co má dělat, a předepisuje mu, jak se má chovat. Že má vstoupit do komunistické strany, že musí chodit na schůze. Že nemůže jít normálně nakoupit, protože na všechno se stojí fronty, takže kupujete zboží, které zrovna je, s tím, že si to pak s někým vyměníte. A všude kolem byly lži. V novinách, kam se člověk podíval, všude se lhalo. Takže člověk říkal něco jiného doma a něco jiného musel říkat ve škole a v práci. Bylo to totální rozdvojení osobnosti. Už jsme toho měli prostě dost.

Takže jste neměli žádný konkrétní důvod?
Vlastně ano. Náš syn byl často nemocný, měl bronchitidu a doktor na klinice nám otevřeně řekl, že potřebuje ty 
a ty léky, ale že si je musíme obstarat sami, protože nejsou. 
A že to bude pro nás nejspíš problém, když nemáme žádné příbuzné na Západě. To byla poslední kapka.

Nebyli jste zklamaní, když jste se dostali ven? Nepředstavovali jste si to jinak?
Ne, měli jsme štěstí, že jsme žili poblíž německo-německé hranice, takže jsme chytali západoněmeckou televizi 
a dovedli jsme si představit, co nás čeká. Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí, člověk se musí víc ohánět 
a být samostatný. Ale bylo nám jasné, že když člověk může rozhodovat sám o sobě a když se snaží, tak se neztratí.

Vrátili jste se po znovusjednocení Německa domů? Nebo kde jste skončili?
To je až komické, protože jsme skončili zase na někdejší hranici, jenže ze západní strany. Bydlíme deset kilometrů od obce, kde se můj muž narodil.

Jak ta hranice vypadá dneska?
Už není poznat, že tam někdy byla. A kdyby tam nebylo muzeum, kde je kus zdi a ostnatého drátu ze zátarasů, tak už po ní není ani památky.

A co hranice v hlavách, v myslích lidí?
My osobně jsme nic takového nepociťovali, ale chápu, že to pro řadu lidí muselo být těžké. Naše děti to ale už nezažily a moc jim toho neřeknou ani ve škole. Asi bude muset vyrůst ještě jedna generace.

Autor: Ludmila Rakušanová

1.10.2014 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zhruba 200 demonstrujících lidí se 16. prosince 2017 vydalo před pražský TOP hotel, kde se koná konference evropských protiimigračních stran pořádané hnutím Svoboda a přímá demokracie (SPD).
AKTUALIZOVÁNO
45 4

Okamura pozval Le Penovou a Wilderse do Prahy. Lidé skandují "Hanba"

Betlémské světlo dovezla z Vídně čtveřice skautů.
2 21

Skauti přivezli z Vídně Betlémské světlo. Předávali ho už na nádraží

AKTUALIZOVÁNO

Wilders a Le Penová v Praze: Proti migraci je třeba bojovat i zdí. Svrhněme EU!

Nizozemský odpůrce islámu a předseda Strany pro svobodu Geert Wilders vsadil v Praze na českou notu, nadšenému publiku na konferenci krajně pravicových stran připomínal českou historii a na podporu svých myšlenek neváhal použít i některé významné české osobnosti. 

Vracení dárků? Důležité je nenechat se prodejcem zastrašit, radí spotřebitelům

/ROZHOVOR/ Když radost pod stromečkem vystřídá zklamání z nevhodného dárku, vrací se lidé do obchodů. Chtějí zboží vyměnit, nebo reklamovat. Předčasné obavy z jednání s obchodníky podle Gerty Mazalové mít nemusí. „Reklamovat se dá všechno. Nejčastěji jsou to sice nefunkční či rozbité hračky, elektronika nebo oblečení, reklamovat lze ale i služby, třeba kadeřnické, nebo pohřeb. Spotřebitelé často mají nárok na vrácení peněz, usoudí ale, že jim to nestojí za námahu,“ říká předsedkyně Sdružení ochrany spotřebitelů, které sídlí v Brně.

Do Jeruzaléma přijede americký viceprezident Pence, Fatah chystá demonstrace

Hnutí Fatah palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse svolává na příští týden demonstrace u příležitosti toho, že Jeruzalém navštíví americký viceprezident Mike Pence. Fatah bude protestovat proti změně americké politiky, jež se projevila Trumpovým uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele.

Jak vybrat správnou matraci pro zdravý spánek

Potřebujete si pořídit novou matraci a nevyznáte se v tom, která je pro vás vhodná? Vybírejte skutečně pečlivě a nezapomeňte také na rošt, protože teprve vhodná matrace s dobrým roštem poskytuje páteři dostatečnou oporu a zádovým svalům uvolnění, což je pro zdravý spánek nezbytné.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT