„Někdy může skutečně dojít k situaci, že se poslanci ve velkém počtu pozměňovacích návrhů, kdy schůze probíhá rychle, ztratí. V tomto případě byl ale pouze jeden pozměňovací návrh. Pokud skutečně platí, že poslanci nevěděli, 
o čem hlasují, nebo se v tom neorientovali a nenechali si to vysvětlit, není to pro ně dobrá vizitka," komentuje středeční jednání politolog Petr Just.

Při projednávání zákona, který měl snížit daň u zelené nafty, poslanci kvůli pozměňovacímu návrhu Milana Urbana (ČSSD) nechtěně snížili daň také u benzinu a nafty. Poslanec Ladislav Šincl (ČSSD) po jednání klubu požádal, aby se o návrhu hlasovalo znovu. Předseda sněmovny Jiří Hamáček (ČSSD) mu přes odpor opozice vyhověl. Zákon je nyní tedy v jakémsi meziprostoru. Byl odhlasován, ale nebyl přijat 
a znovu se o něm bude ve třetím čtení rozhodovat dnes.

Pokud opozice připraví ústavní stížnost, jak avizuje, bude to mít dohru i u soudu. Podle jednacího řádu sněmovny může poslanec zpochybnit hlasování, ale jen bezprostředně po něm. V tomto případě se tak stalo až téměř za hodinu. „Výraz bezprostředně může být subjektivně vykládán. Ústavní soud teď bude muset posoudit, jestli hodina po hlasování je ještě bezprostřední, nebo ne," míní politolog Just.

Podle ústavního právníka Jiřího Hřebejka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy nemá případná ústavní stížnost velkou šanci, a to právě kvůli prodlevě. Hlasování 
v České televizi přirovnal ke sportovnímu zápasu, který také nejde jednoduše vrátit.

Změňte jednací řád

Co stálo za kontroverzním návrhem Milana Urbana, nikdo neví, odborníci na legislativní proces však upozorňují, že pozměňovací návrhy dávají velký prostor lobbistům. Zpravidla se totiž nad nimi nevede diskuse. „Zrovna pan Urban je známý tím, že načte nějakou připomínku, která nahrává nějakým zájmovým skupinám. Podobně od něj vzešla připomínka k větrným elektrárnám, ze které profitoval pouze jediný člověk," řekl Deníku analytik Transparency International Stanislav Beránek.

Právě proto se iniciativa Rekonstrukce státu snaží přimět politiky ke změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny. „Požadavky jsou na větší transparentnost, hodně pozměňovacích návrhů vzniká ve výborech, kdo pro ně hlasoval a kdo je navrhl, ale není dohledatelné. Druhá věc je prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením, aby se snížila možnost zneužívání přílepků a pozměňovacích návrhů," říká právník z Rekonstrukce státu Pavel Franc.

V některých západních parlamentech nemohou poslanci načíst pozměňovací návrhy tak jednoduše. Například v Německu funguje tzv. racionalizovaný parlamentarismus. „Spočívá to v tom, že 
k předloženému návrhu zákona mohou politické strany přidávat své připomínky pouze hromadně. To znamená, že celá politická strana musí sepsat své pozměňovací návrhy, které musí předložit najednou. U nás je to volné, český parlament občas působí až lehce anarchisticky," upozorňuje politolog Jan Bureš.

Jak se tvoří zákon* Zákon může vytvořit poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo krajské zastupitelstvo.
* Předseda sněmovny návrh předá organizačnímu výboru, všem poslancům, klubům a vládě. Určí se zpravodaj.
* V prvním čtení uvede zákon navrhovatel a zpravodaj. 
V obecné rozpravě přednesou poslanci své názory.
* Pokud poslanci návrh nezamítnou nebo nevrátí, putuje do výborů, které mohou předložit pozměňovací návrhy.
* Ve druhém čtení mohou poslanci v podrobné rozpravě podávat pozměňovací návrhy.
* Ve třetím čtení se nejprve hlasuje o pozměňovacích návrzích 
a poté o přijetí nebo nepřijetí.
* Přijatý zákon postupuje do Senátu, který po projednání ve výborech rozhodne o přijetí nebo vrácení do sněmovny.
* Pak ho podepisuje prezident.

KATEŘINA CIBOROVÁ