Roste nacionalismus. Lidé se nebudou chtít dělit, varoval syn Nicholase Wintona

Když se v roce 1988 moderátorka Esther Rantzenová zeptala v populárním pořadu britské televize BBC That´s Life (To je život): „Je v sále někdo, kdo vděčí za svůj život Nicholasi Wintonovi?“, zvedli se k Wintonovu velkému překvapení téměř všichni přítomní. Byla to část jím zachráněných dětí z okupovaného Československa.

„Tehdy jsem poprvé zjistil, co můj otec vykonal. To už mu bylo 78 let. Ptal jsem se ho, proč to před námi skoro padesát let tajil,“ vyprávěl jeho syn Nick na besedě v Městské knihovně v Praze. „Netajil jsem to, jen jsem o tom nemluvil,“ odpověděl mu tatínek.

Lháři se opět činili: Snímky z natáčení filmu o Wintonovi vydávají za realitu

Podle jeho potomka jde o dobrý vzkaz pro dnešní dobu, kdy máme neustále potřebu sdělovat všem, co dobrého a důležitého jsme udělali či jak jsme chytří. Jeho otec zkrátka takovou potřebu neměl. Za svůj život vděčí Wintonovi i potomci jeho zachráněných dětí - 5500 vnuků a pravnuků.

Příběh záchrany československých dětí z nacisty okupované vlasti je dnes dobře známý díky mnoha dokumentům a několika filmům natočeným na jeho motivy. Beseda se proto dotýkala především současné uprchlické krize a také budoucím běženeckým vlnám.

Rekordní počet uprchlíků

Jeden z hostů, ředitel neziskovky Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek, připomněl, že v současnosti je na světě nejvíce běženců v historii. Jejich počet v roce 2022 překročil hranici sta milionů, což je zhruba procento celé lidské populace. „Když by ze svých postů zmizeli dva velcí diktátoři, Bašár Asad a Vladimir Putin, mohli bychom mít o více jak dvacet milionu uprchlíků méně,“ uvedl.

Winton mladší v této souvislosti varoval před vzrůstajícím nacionalismem ve světě. „V těžkých časech je do určité míry pochopitelné, že se lidé chtějí starat především o sebe. Ale nefunguje to v tomto kompletně propojeném světě. Když vytáhnete padací most, abyste se sami zachránili, pravděpodobně naděláte více škody než užitku,“ uvedl a dodal, že je nutné naučit se spolupracovat a nepokládat kompromis za známku slabosti, ale naopak síly.

Zemřela Barbara Wintonová. Dceři zachránce židovských dětí bylo 68 let

Rozumek připomněl další důležitý údaj: 8,8 uprchlíků z deseti se dle jeho slov nachází v rozvojovém světě. „Nemají šanci se dostat k nám, do bohatého světa. Legální cesty neexistují, převaděči jsou velmi drazí. Dostanou se sem jen bohatší a vzdělanější a ti pro nás znamenají velký přínos,“ sdělil. Nejlepším příkladem jsou podle něj ukrajinští uprchlíci, převážně maminky s dětmi.

„Odhaduje se, že jich tu je kolem 320 tisíc, přičemž téměř sto tisíc už má práci, z níž si platí sociální a zdravotní pojištění. Navíc přes třicet procent z nich jsou vysokoškoláci, tedy ukrajinská elita,“ doplnil s tím, že toho zatím Česko málo využívá a na spoustu pozic požaduje nejrůznější certifikáty a osvědčení.

Na fotografii Nicholas Winton mladší, Fedor Gál a Martin RozumekZdroj: Veronika Kameníková, Nadace Partnerství

Překladatelka Halina Torchilo utekla hned v prvním týdnu války. Od března žije v Česku a na besedě potvrdila, jak složité je uplatnit se i pro vysokoškolsky vzdělané běžence. „Ve své vlasti jsem dělala překladatelku z angličtiny do ukrajinštiny. Ano, mám skvělou angličtinu, jenže pochopitelně potřebuji, abych tady překládala do češtiny. Podobné to mají právníci. Pakliže se nezabývají mezinárodním právem, mají zkušenosti s úplně jiným právním systémem, než je ten český,“ popsala a dodala, že se zatím živí soukromými jazykovými kurzy.

Jak vylíčil Nicholas Winton mladší, ve Velké Británii řeší uprchlíci ještě další problém. Jelikož do jeho vlasti přichází spousta ekonomických migrantů, váleční uprchlíci se mezi nimi ztrácejí a Britové mezi nimi neumějí rozlišovat. „Takže s lidmi, kteří zoufale potřebují pomoci, je nakládáno jako s těmi, kdo sem přišli jen proto, aby tu získali nějaké výhody,“ řekl.

Útěk před válkou i klimatickými změnami

Podle Martina Rozumka bude stále přibývat tzv. klimatických uprchlíků, tedy těch, kteří prchají před nepříznivými klimatickými podmínkami ve své zemi. Již nyní se prý tento motiv prolíná do syrské uprchlické vlny. „Když s těmito migranty člověk mluví, vysvětlují často svůj útěk nejen tím, že se bojí vojenských jednotek Bašára Asada, ale i tím, že u nich už dva roky nezapršelo.“

Podle údajů Organizace pro pomoc uprchlíkům klimatické změny vyhánějí každý rok statisíce lidí obzvláště ze zemí subsaharské Afriky. „Klimatické změny spějí k nevyhnutelnému výsledku: Některé části planety budou neobyvatelné a lidé budou hledat, kde žít jinde. A obyvatelé, kteří mají kde žít, se vlivem rostoucího nacionalismu ve světě nebudou chtít dělit s lidmi v nouzi. Nevím, jak toto řešit,“ podotkl Nicholas Winton mladší.

V Račiněvsi dobrovolníci vysadili alej na počest sira Nicholase Wintona

Sociolog Fedor Gál klade vinu za neochotu přijímat uprchlíky politickým elitám, nenávisti šířící se po sociálních sítích a také nedostatku duchovna v lidských životech. „Všichni jsme ‚my‘, tedy obyvatelé této planety. Ale někteří z nás nesedí za přeplněným stolem. Z tohoto marasmu nás nevyvede věda, ale víra, což nemusí být náboženství,“ podotkl sociolog.

Lidé ale podle něj postrádají duchovní stránku. „Protože čemu dnes věří přejedený Evropan? Jaká je jeho spiritualita?“ ptal se také Gál.