Ministr Pelikán minulý čtvrtek uvedl, že ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh novely vyhlášky, která počítá se snížením exekutorského tarifu upravujícího výši odměny za exekuční činnost soudních exekutorů a náhradu hotových výdajů. Podle něho tak ministerstvo naplňuje programové prohlášení vlády, která vyhlásila nesmlouvavý boj se zneužíváním exekucí.

„Navrhovanými úpravami usilujeme o vybudování férovějšího prostředí v oblasti exekucí tak, jak jsme to opakovaně slíbili občanům," uvedl Pelikán s tím, že ministerstvo dospělo na základě analýzy k závěru, že tu existuje prostor pro snížení exekutorského tarifu zhruba o dvě třetiny.

Vedení Exekutorské komory ČR se ale po těchto slovech zděsilo. Její prezidentka Pavla Fučíková totiž už delší dobu tvrdí, že pro snížení odměn exekutorů rozhodně žádný prostor už není. V minulosti se jim totiž odměny snížily už dvakrát. „Některá data, která jsme ministerstvu předkládali, mluví jasně: prostor pro snížení exekučního tarifu neexistuje. Měli bychom naopak hledat cesty, jak zabránit propouštění zaměstnanců," uvedla Fučíková.

V současné době exekutoři dostávají minimální odměnu tři tisíce korun, pokud se jim podaří pro věřitele pohledávku od dlužníka vymoci. Pokud by ale došlo na Pelikánův návrh, tato částka by se jim snížila na zhruba tisíc korun. A tady exekutoři vypočítávají: průměrná délka exekučního řízení jsou dva roky; pokud by tedy dostali tisíc korun, vycházelo by to na měsíční odměnu 50 korun.

Velká část nevymahatelných řízení

Exekutoři nyní evidují zhruba čtyři a půl milionu exekucí, ale asi 70 procent z nich je prakticky nevymahatelných a pro exekutory tudíž ztrátových. Zbylých třicet procent exekucí není schopno tyto ztráty vyrovnat.

Snížení tarifu o dvě třetiny by tedy podle člena prezidia Exekutorské komory ČR Jana Mlynarčíka přivedlo exekutory do existenčních potíží, které by vedly k postupnému zrušení všech exekutorských úřadů ve státě a ke ztrátě více než tří tisíc pracovních míst. „To povede ke zhroucení celého systému vymáhání pohledávek. Kdo tyto pohledávky bude vymáhat? Soudy? Ty se v 90. letech minulého století neosvědčily a navíc na to nemají kapacitu. Samozvaní vymahači? To si určitě nikdo z nás nepřeje," tvrdí Mlynarčík.

Exekutoři navíc varují před případnými žalobami, neboť lidé se budou dožadovat náhrady způsobených škod a tato částka by prý mohla dosáhnout sto miliard korun.

Podle komory by se na to mělo jít jinak. Podporuje například zavedení povinných záloh věřitelům, protože tak nebudou věřitelé exekuční řízení zneužívat a nebude se zvyšovat počet nevymahatelných exekucí. Jedná se zejména o případy, kdy jeden člověk čelí více exekucím najednou. To se podle člena prezidia komory Petra Polanského nyní týká zhruba 95 procent dlužníků. „Jen pět procent dlužníků je v exekuci poprvé," dodal.

Nový systém má ušetřit miliardy
Exekucí je v ČR postiženo téměř tři čtvrtě milionu lidí. Ačkoli jejich celkový počet klesá, těch, kdo jsou zahlceni nesplatitelnými dluhy, přibývá. Víc než deset exekucí má na 120 tisíc lidí, nad čtyři pak 377 tisíc a přes tři kolem půl milionu osob. Nejenže nejsou schopni svůj dluh splatit, nedosáhnou ani na současný systém oddlužování, kdy musí garantovat, že za pět let zaplatí aspoň 30 procent dluhů. Do něj ale vstupuje jen asi 15 procent dlužníků.

To by se mohlo změnit. Lidé by podle nového návrhu ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) mohli splácet déle a také menší díl svých závazků, museli by se ale snažit situaci řešit a spolupracovat se sociálními pracovníky. „Dnes je praxe taková, že věřitelé nevidí ani korunu. Dlužníci se pohybují mimo systém. Takhle by byla povinnost zaplatit, co je v silách člověka," uvádí Dienstbier.

Odhaduje se, že exekuce je uvalena na sto tisíc domácností nezaměstnaných. Vysoká míra zadlužení spojená se strháváním mzdy se týká dalších minimálně 120 tisíc zaměstnaných lidí. U nich však často dochází k vyplácení mezd načerno, čímž podle odhadů stát přichází ročně o miliardu korun. V exekuci je i 45 tisíc seniorů, kteří se kvůli srážkám posouvají pod úroveň relativní chudoby. Jak se odborníci shodují, neřešení problému vede k jejímu prohlubování zejména ve stáří.

Efektivnější proces oddlužení by ušetřil státnímu rozpočtu a z bezvýchodné situace by mohl vytáhnout desítky tisíc domácností. První propočty ukázaly, že změnou systému by stát ročně získal minimálně tři miliardy na uspořených dávkách a příjmech z daní a odvodů. „V žádném případě by se nejednalo o tzv. dluhovou amnestii. Podmínky by byly přísnější, ale při jejich splnění by lidem, kteří situaci chtějí řešit, byla dána šance neskončit v dlouhodobé pasti a naprosté chudobě," vysvětluje Dienstbier.