Třicet týmů

Pomoci jí v zápase s osudem se teď pokouší sportovec Heřman Volf. Se svými spolupracovníky pořádá druhý ročník Opel handy cyklo maratonu – závodu, ve kterém společnými silami zdolají handicapování i zdraví cyklisté více než dva tisíce kilometrů.

Na trati spolu bude soutěžit třicet týmů. Každý z nich závodí za jednoho člověka, který se učí žít s postižením. Když se jim bude dařit, mohou pro něj vyhrát hodnotné ceny. Závodníci i jejich svěřenci se po maratonu společně setkají na zážitkovém víkendu.

Aby se tým mohl závodu zúčastnit, musí mít ve svých řadách alespoň jednoho handicapovaného sportovce. V týmu jedoucím za Lucii Konárkovou tento předpoklad splňuje právě Heřman Volf. Bývalý atlet je na vozíku od roku 2006. Osudnou se mu stala sjezdovka v krkonošských Herlíkovicích. Při nočním lyžování jel příliš rychle a díru, ke které se blížil, uviděl pozdě.

„Já jsem předtím sjezdil na lyžích půlku Evropy a myslel jsem si, že lyžovat umím. A to je právě ta chvíle, kdy by si člověk měl říct: Pozor," vzpomíná Heřman Volf.

Na sport ale otec dvou dětí nezanevřel. Hned po návratu 
z Rehabilitačního ústavu Kladruby začal vymýšlet, jak si splnit velký sen – projet křížem krážem Evropu. Vyměnil jen kolo za handbike – speciální bicykl upravený pro šlapání rukama.

„První cesta vedla v roce 2009 do Paříže, pak jsme jeli na Slovensko do Banské Bystrice, potom do Itálie a poslední cestu jsme udělali za norské Oslo," vypráví Volf. Před třemi lety založil s lidmi, kteří ho na výpravách provázeli, občanské sdružení Cesta za snem, jež se snaží zviditelnit aktivity handicapovaných 
a šířit myšlenku, že život na vozíku nekončí.

Dva tisíce kilometrů za 111 hodin

Pro Heřmana Volfa se pomoc postiženým stala prací na plný úvazek. Uspořádání cyklomaratonu mu zabere půl roku. Nejtěžší je sehnat sponzory.
„Nebereme cyklomaraton jako extrémní závod. Chápeme jej spíš jako pouť lidí dobré vůle," říká vozíčkář.

Na závodu je podle něj výjimečné, že se ho účastní i rekreační sportovci. Ve srovnání s velkými cyklistickými podniky ale cyklomaraton jako trpaslík nepůsobí. Například Závod kolem Švýcarska, který v roce 2008 vyhrál Roman Kreuziger, měří většinou kolem 1300 km. Rozdíl je ale v tom, že v cyklomaratonu nemusejí všichni ujet celou trasu, ale stačí, když je na trati vždy alespoň jeden člen týmu.

Na Volfa i tak čeká pořádná porce. Každý ze čtyř dnů chce ujet vždy 250 kilometrů. Jeho tým je totiž atypicky jen dvoučlenný. Zbývající část trasy zvládne jeho bratr Michal.

Ostatních 29 týmů tvoří vždy čtyři, nebo osm závodníků. Na start se všichni postaví 31. července v Praze. Na návrat mají přesně 111 hodin. Mezitím musejí projet 24 stanovišť v Česku a na Slovensku. Dvacet z nich obstarají rehabilitační ústavy a spinální jednotky v obou státech. Právě jejich zaměstnanci vybrali handicapované, za které týmy pojedou. Zbývající čtyři zajistí sponzoři závodu.

Pokud by se chtěl kdokoli přidat přímo na trati, je to možné. „Budeme rádi, když se s námi lidé svezou a popovídají si se závodníky," vyzývá Heřman Volf.

Cyklo

Michaela Sůvová, jedna z účastnic cyklomaratonu, říká o handicapovaných lidech: Nejsou jiní. Jen prostě sedí na invalidním vozíku

Michaela Sůvová 
a Heřman Volf jsou kamarádi. Do předloňských Vánoc ale patnáct let nebyli v kontaktu. On žil v Praze a dnes 34letá matka dvou malých dětí se svou rodinou v Liberci. „Viděla jsem Heřmana v televizi. S úžasem jsem zjistila, že je na vozíku," vypráví. Jeho aktivity na podporu handicapovaných ji oslovily, a tak se 
s ním spojila. V květnu 2013 spolu poprvé mluvili o cyklomaratonu. O dva měsíce později stála Michaela Sůvová na startu osmnáct set kilometrů dlouhého závodu.

Moc času na přípravy jste neměla. Bylo těžké dát tým dohromady?
Ze začátku neměl nikdo moc pochopení. Přece jen to bylo hodně kilometrů. Člověk se moc nevyspí, nenají a jede v kuse. Za ty čtyři dny jsme naspali dohromady asi šest hodin a například na mytí vůbec nebyl čas. Oslovila jsem svého manžela a švagra, protože jsou oba sportovci, 
a kdo jiný by se mnou měl jet než moje rodina? A samozřejmě kamarády. Byla jsem Heřmanovým nápadem nadšená a hodně zabralo, že jedeme pro dobrou věc a někomu tím pomůžeme.

Jaké bylo setkat se po závodě se všemi, za které cyklisté závodili?
Každý má v sobě malou bariéru, protože si myslíme, že ti lidé jsou jiní. Oni ale prostě jen sedí na vozíku. Naopak vás přinutí přehodnotit spoustu věcí – cení si každé chvilky a radují se 
z maličkostí. Hned jsme se začali bavit o všem, co nás zajímalo. Navázala jsem při tom setkání nová přátelství. Jsme v kontaktu přes sociální sítě. S Valterem Rönischem, za kterého jsme před rokem jeli, i jeho rodinou se občas vidím osobně.

Jak se stalo, že z osmičlenného týmu jsou letos čtyři a najednou za vás jede 28 lidí?
Už v loňském roce jsme sehnali několik partnerů, kteří nás finančně podpořili a dodali nám materiál. Někteří 
z nich jsou letos v týmu. Kromě toho máme svou základnu v cykloservisu Martina a Magdy Broncových – našich kamarádů, kteří nám zajišťují kola. Mají desítky zákazníků, ze kterých se postupně stali naši fanoušci. Letos se všichni zajímali, jestli postavíme tým. Nakonec bychom dali možná družstev dohromady ještě víc, ale měli jsme omezený počet kol. Organizátoři navíc museli sehnat handicapované sportovce pro třicet týmů. Získat dalšího by byl velký úkol.

Tým Heřmana Volfa vybíral 
i handicapované, za které budete závodit. Jednoho jste si ale přivedli sami…
Jan Hotovec je kamarád Broncových. Byli jsme rádi, že můžeme jet i za někoho, koho známe. Honzovi je patnáct let a má mozkovou obrnu. Je to náš obrovský fanoušek a část závodu s námi pojede na speciálně upravené tříkolce.
Pro něj i všechny další naše svěřence navíc kromě závodění vybíráme peníze. Pro Valtra jsme loni získali asi deset tisíc. Letos sbíráme sponzorské dary po tisícovkách.

Proč je jeden tým čtyřčlenný?
Abychom mohli závodit ve dvou kategoriích. Čtyřčlenný tým jsme chtěli udělat hodně rychlý a to se povedlo. Jsou 
v něm opravdu skvělí jezdci 
a mají podle mě velkou šanci na vítězství. I v dalších týmech máme ale dobré závodníky a budeme chtít všem šlapat na paty.⋌(zw)

ŠTĚPÁN ŽÁDNÍK