Antonín Novák se zalekl výhružek Jakuba, že doma řekne, co mu na ubytovně udělal. Proto se rozhodl, že ho odvede co nejdál od Brodu a někde zavře, aby stihl utéct z města. Novák si řekl, že si vše rozmyslí po cestě a to, jak se Jakuba zbaví, nechá náhodě.

„Jakub byl takový oddaný. Když jsem s ním odcházel ven, mohlo být kolem půl páté. Řekl jsem mu, že ho odvedu domů,“ začal Novák popisovat poslední okamžiky chlapcova života.

Šli spolu směrem na náměstí a pak okolo pošty ulicí Svatovojtěšskou. Přestože jsou na náměstí dvě kamery, kolem kterých museli projít, ani jedna z nich je zřejmě nezaregistrovala.

„Záznamy z kamer archivujeme šest a půl dne, pak jsou data nenávratně ztracena. Policie tady byla a záznamy prohlížela, ale co na nich našla, nevím,“ řekl zástupce vedoucího městské policie v Brodě Stanislav Čeloud. Podle něj je možné, že kamery v tu chvíli byly natočeny jiným směrem.

Jakub doufal, že jde domů

Novák s Jakubem zřejmě prošli ještě kolem třetí kamery v ulici Beckovského, kde je umístěna naproti vietnamské tržnici. Zda dvojici zachytila, není známo. Policie odmítá k případu podávat jakékoli informace. Je až neuvěřitelná náhoda, že se Novákovi podařilo vyhnout hned třem kamerám. Jakubovi řekl, že ho domů vede zkratkou. Třiačtyřicetiletý Slovák měl na sobě v tu dobu černou košili, černou mikinu s kapucí, modré rifle a černé botasky. Byl oblečen úplně stejně, jako když se s Jakubem seznámil v parku. Dvojice po cestě údajně nikoho nepotkala.

Vedl jsem ho až k nemocnici a přes areál nemocnice. Když viděl domky, tak byl klidnější, asi si myslel, že bude brzy doma,“ popsal cestu Novák a během ní přemýšlel, co s chlapcem udělá:

„Když jsme šli okolo garáží, tak mě napadlo, že ho zabiju. Rozhodl jsem se ho uškrtit. Hlavně z toho důvodu, že by to na mě všechno řekl, a já bych šel do vězení.“

Novák dál policii řekl, že šli po nějaké prašné cestě, kolem zahrad a pak po louce.

„Jakub se ptal, jestli už je ten park u místa, kde bydlí, já řekl, že ano.“ Pak přešli přes železný mostek, kde má být cvičák pro psy. Stále nikoho nepotkali. Šli nahoru k železniční trati, Novák Jakubovi stále říkal, že jde domů. Přešli trať přes koleje a vyšli kopeček. Pak přes zaseté pole došli k hájku. Jakub Novákovi řekl, že to poznává, že už bude brzy doma. Jenže Novák se právě na tomto místě rozhodl, že chlapce chladnokrevně uškrtí právě tam.

Nyní přinášíme autentickou zpověď Nováka, tak, jak se odvíjely další události:

„Hned jsem zpomalil, on šel rovně. Postavil jsem se za jeho záda, levou rukou jsem ho zezadu uchopil kolem krku do kravaty a začal silou škrtit. Přitom jsem ho zdvihl tak, že měl nohy ve vzduchu. Pravou ruku jsem měl volně. On kopal nohama a rozmachoval kolem sebe rukama, snažil se zachytit mojí mikiny. Takto to trvalo asi dvě až tři minuty, pak už byl bezvládný. Během této doby projížděly z obou stran vlaky, tak jsem neslyšel, zda nějak chrčel. Pak jsem mu dal ruku na jeho hruď, k srdci a cítil, že mu srdce nebije. Z toho jsem usoudil, že je mrtvý. Chtěl jsem si být jistý, že je mrtvý. Jeho tělo jsem dal na zem, nad trať a přikryl větvemi, které zde byly volně položené. Z hlavy mu spadla červená čepice. Tu jsem mu dal na hlavu kšiltem dopředu, když už ležel bezvládně a mrtev.“

Usvědčil ho foťák

Novák se pak vrátil zpátky na ubytovnu. Vzal si nejnutnější věci a notebook. Foťák, na který natáčel Jakuba, na pokoji zapomněl. Policie díky tomu našla klíčový důkaz a bylo už jen otázkou času, kdy bude Novák dopaden a díky fotoaparátu i usvědčen. Z Havlíčkova Brodu odjel ten samý den večer do Mladé Boleslavi, kde dal ve firmě Heroja výpověď. Pak bydlel u známého v Kolíně, kde byl 7. června zatčen.

„V poslední době mi to všechno vadilo, měl jsem Jakuba stále před očima, měl jsem špatné sny, čím dál silnější,“ uzavřel svou výpověď Novák.

Pohled soudního znalce Goldmanna

Podle Petra Goldmanna, soudního znalce z oboru psychologie, který například zkoumal duši sériového vraha Petra Zelenky, je Novákův čin klasickým příkladem zbavení se nepohodlného svědka. Goldmann pro Deník popsal, jak vrah přemýšlel a proč vraždil: „Byl si vědom toho, že udělal něco, co společnost odsuzuje a potřeboval za sebou zahladit stopy. Udělal to nejjednodušším a brutálním způsobem bez jakéhokoli vcítění do oběti a bez nějakého propojení se s něčím, čemu se říká mravní kodex. Přemýšlel tak, že zabije svědka, který je v tu chvíli jediným důkazem proti němu. On nemyslel na to, že by mohl dostat menší trest, pokud by se přišlo na to, že ho znásilnil, ale bál se, že bude vůbec dopaden. Ten, kdo vraždí, tak předpokládá, že chycen nebude a podle toho se také chová. Je přesvědčen, že se mu podaří natolik zamést stopy, že mu to projde. Způsob provedení vraždy svědčí o tom, že o činu nějakou dobu rozvažoval. Dá se říci, že to plánoval, což je určitě přitěžující okolnost. To, že projevil určitou lítost, je projevem nějakého špatného svědomí, ale to, co mu podle mého názoru vadí nejvíce, je to, že byl dopaden. Že na pokoji nechal klíčový důkaz v podobě fotoaparátu se snímky a videem Jakuba. Zapomenutí fotoaparátu na pokoji je důsledkem nervozity, protože zabíjení není každodenní činnost. Vyčítat si může ještě to, že neměl takového chlapce, který mu pak vyhrožoval udáním, na pokoj vůbec brát.“