„Tento nápad jsem přednesl panu prezidentovi, zatím nepřikývl, ale domnívám se, že by to bylo pro region i celou Moravu velmi prospěšné," potvrdil Deníku František Čuba.

Hlavě státu již také našel vhodný prostor, kde by mohla úřadovat. „Zvažovali jsme původně variantu, že bychom prezidentovi uvolnili pro jeho pracoviště polovinu jednoho patra v sídle Zlínského kraje, nakonec jsme to ale přehodnotili," doplnil s tím, že volba nakonec padla na Vavrečkovu vilu ve zlínské místní části Mokrá.

Historický odkaz

Podle Čuby je to vhodné místo zejména z úcty k manažerům podnikatele Tomáše Bati. Vila totiž byla sídlem Huga Vavrečky, který patřil k nejužšímu vedení někdejších Baťových závodů. To je také důvod, proč padla volba na Zlínský kraj a přímo Zlín.

Prezidentův poradce se také domnívá, že Zeman by tak mohl následovat vzor například někdejšího slovenského prezidenta Rudolfa Schustera, který také „sídlil" na více místech.

Kancelář prezidenta republiky nepopírá, že je ve hře vznik dalšího regionálního sídla, definitivní rozhodnutí ale nepadlo . „Je pravda, že toto téma existuje, ale pan prezident se k němu zatím nevyjádřil," řekl Deníku prezidentův kancléř Vratislav Mynář.

Poněkud rozpačitě se na možné nové sídlo prezidenta dívají politici ze Zlínska. Třeba někdejší primátor Zlína a nyní poslanec za ODS Tomáš Úlehla za těmito snahami vidí spíše jistou zištnost. „Podle mne je to i jistá snaha posílit před volbami postavení strany SPOZ," domnívá se Tomáš Úlehla.

Že by k Pražskému hradu 
a Lánům přibyla prezidentovi také zlínská adresa, se naopak zamlouvá poslanci Petru Gazdíkovi (TOP 09 a Starostové). „Určitě je to ze strany pana Čuby bohulibá iniciativa. Pokud by to pomohlo zviditelnit kraj, potažmo celou Moravu, pak mi to lichotí," uvedl Petr Gazdík.

Jenže případné „stěhování" má i své úskalí. Vlastníkem Vavrečkovy vily je soukromá dřevařská společnost CE 
WOOD, toho času v konkurzu. Stát by proto dům musel vykoupit, čehož si je vědom i prezidentův poradce.
Podle Čuby přitom zatím není jasné, kdo by v otázce případného odkupu s firmou jednal. „A je to samozřejmě i otázka ceny," dodal František Čuba.

Novinář, diplomat a podnikatel Hugo Vavrečka je děda Václava a Ivana Havlových. 
V devadesátých letech bratři Havlovi část vily získali v restituci. Václav Havel svůj podíl věnoval Zlínu s tím, že bude sloužit sociálním účelům. 
V roce 2004 ale město Zlín vilu prodalo právě CE WOOD, 
a Václav Havel tak získal šest milionů, které vzápětí věnoval nadaci Vize 97.

Bývalé sídlo Huga Vavrečky

Hugo Vavrečka pomáhal Baťovi

Hugo Vavrečka se narodil v roce 1883 ve Slezské Ostravě. Absolvoval brněnskou techniku. Od roku 1905 ale začal pracovat 
v Lidových novinách (psal i prózu, například kniha František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa). 
V letech 1912 až 1913 byl válečným zpravodajem na Balkáně, sloužil i jako důstojník v Terstu. Po válce se účastnil mírových jednání v Paříži a ve 30. letech byl velvyslancem v Maďarsku 
a Rakousku. Po konci diplomatické kariéry působil jako ředitel ve firmě Baťa. Po roce 1948 musel opustit firmu i svoji zlínskou vilu. Zemřel v roce 1952.

Hlava státu na Moravě: nic neobvyklého

Přestože hlavní pozornost coby mimopražské sídlo prezidentů na sebe vždy strhával zámek v Lánech u Rakovníka, historická skutečnost je mnohem bohatší. Čeští, respektive českoslovenští prezidenti měli sídel více. Hned 
v roce 1920 vznikl speciální zákon o vedlejších úředních sídlech prezidenta Československé republiky. Ten stanovil jako letní rezidenci středočeské Lány a jako takzvané vedlejší sídlo zámek Židlochovice (pro oblast Moravy) a také Topoľčianky (pro oblast Slovenska). První prezident Tomáš Garrigue Masaryk také v obou sídlech aktivně pobýval.

V Topoľčiankách vznikly třeba Čapkovy Hovory s T. G. M. a první československý prezident tam přijímal i státní návštěvy. Druhá světová válka ale znamenala konec starých pořádků. Po návratu z londýnského exilu se prezident Edvard Beneš rozhodl pro vybudování nového sídla. Vybírat bylo z čeho. Kvůli poválečnému odsunu existovalo hned několik desítek prázdných šlechtických sídel. Ne všechna ale splňovala polohu „mezi Prahou a Bratislavou".

Nakonec se rozhodovalo mezi zámky v Telči a Náměšti nad Oslavou. Kvůli většímu prostoru padla volba na zámek v Náměšti, ze kterého byli v roce 1945 odsunuti poslední majitelé z rodu Haug᠆witzů. Rekonstrukcí náměšťského zámku se před několika roky ve své práci na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity zabýval Vít Hrbek. Podařilo se mu přitom vystopovat i některé úsměvné podrobnosti. Lidé z okolí prezidenta Beneše například nechtěli používat zámek v Židlochovicích proto, že se tam přemnožovali komáři a tamější obora neměla „vlivem Rudé armády" dostatek zvěře. Hned 
v roce 1945 proto začala rekonstrukce v Náměšti. Beneš ale na zámku pobýval jen dvakrát. Po únoru 1948 už tam přenocovaly jen některé delegace včetně Leonida Brežněva.