Pamatujete si ještě na takzvanou karlovarskou losovačku? 

Před pěti lety obletěly záběry z této akce celou republiku. Úředník karlovarského magistrátu na videu bezmála dvě minuty šmátral v tajném osudí, než konečně vytáhl ty „správné“ vítěze zakázky na dostavbu sportovní haly za 1,2 miliardy korun. Policie později konstatovala, že to nebyl trestný čin. Antimonopolní úřad ale městu vyměřil půlmilionovou pokutu.

Něco podobného by se napříště, aspoň teoreticky,  dít nemělo. V Česku totiž začíná od neděle platit dlouho očekávaná novela zákona o veřejných zakázkách. Ta nejenže zakazuje losování, ale také přitvrzuje podmínky pro veřejné zakázky. Především: místo tří milionů korun se musejí zakázky na služby vypisovat už nad jeden milion korun.  Navíc platí, že lidé uvidí většinu detailů o veřejné zakázce na internetu –  v takzvaném informačním systému o veřejných zakázkách, který provozuje  ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).

Postačí zadat IČO

„Bude stačit zadat IČO či název obce a objeví se jim takzvaný profil zadavatele. Lidé se z něj dozvědí kritéria, podle nichž se hodnotilo, kdo zvítězil, jeho dodavatele a zdůvodnění, proč vyhrál, a konečnou cenu,“ vysvětluje Martin Kameník z nevládního organizace Oživení, která dlouhodobě bojuje za lepší hospodaření veřejné správy. 

V Česku se ročně na veřejných zakázkách utratí skoro 600 miliard korun. Polovina z této částky  je doložitelná, protože jde o vetší zakázky, které procházejí veřejným rejstříkem. Horší je to u menších tendrů (dnes do tří milionů korun), kde se přesná hodnota těžko vyčísluje. Tím, že i menší  zakázky půjdou přes veřejný rejstřík, budou pod větší kontrolou. Na druhou stranu, úředníkům trojnásobně přibude práce, což může být problém hlavně v malých obcích, kde zakázky malého rozsahu tvoří největší část jejich administrativy.

Důslednou kontrolou by se ale měly zachránit desítky miliard korun, které teď unikají kvůli předražování. „Jednotlivými úpravami zákona a opatřeními se v konkrétních veřejných zakázkách uspoří okolo deseti  procent,“ vyčísluje Jana Jabůrková z MMR. Jak ale dodává, neznamená to, že by se naráz na nějakém účtu objevilo šedesát miliard korun. Jde o peníze, které se uspoří, a v reálu tak za ně půjde postavit více silnic nebo větší domov důchodců.  

Ředitel  protikorupční Transparency International David Ondráčka komentuje nový zákon o veřejných zakázkách: Je tu šance omezit některé zásadní machinace

David OndráčkaČesko má problém s předraženými veřejnými zakázkami dlouhodobě. Ve kterých oblastech nejvíce?
Z dlouhodobého hlediska máme velké problémy u stavebních zakázek a přibývají 
i obtíže se zakázkami na IT 
a počítače. Třetí trend je narůstající problém s veřejnými zakázkami, které jsou napojeny na evropské fondy. Ty představují do budoucna tikající bombu, protože se může ukázat, že řadu těch projektů EU neuzná a budeme je muset zaplatit z národních zdrojů. V obecné rovině je velký problém i to, že byznys čeká, že co veřejná zakázka, to nějaká manipulace či korupce. S tímhle pohledem do toho podnikatelé někdy vstupují. Tím pádem i kdyby ta zakázka byla čistá, tak se jí firmy leckdy ani nechtějí účastnit nebo na zadavatele vytvářejí tlak svými požadavky.

Napraví to nový zákon?
Bojím se, že tohle úplně nezměníme. Je to širší společenská změna a změna podnikatelského prostředí. I přesto ten nový zákon přináší řadu pozitivních posunů a je tu šance omezit některé zásadní manipulace ve veřejných tendrech. On je totiž otevře širší konkurenci a těch tendrů bude více. Firmy, které se jich nemohly nebo nechtěly zúčastnit, do nich teď  přece jen získají přístup. To pak ve výsledku povede i k lepším cenám.

Jenže je tu i jedno minus. Do zákona se totiž nakonec nepodařilo prosadit přísnější podmínky, které měli při vypisování zakázek plnit takzvaní sektoroví zadavatelé, tedy hlavně vodárny, teplárny, ale třeba i dopravní podniky. Je tu vůbec ze strany politiků vůle přitvrdit podmínky i pro tyto firmy?
Je pravda, že je  to asi největší prohra novely zákona. Existuje tu jakýsi slib politiků, že to ještě napraví, ale jenom se ukázalo, že tyto firmy umějí velmi efektivně lobovat. Hlavní argument těch státních či městských firem byl, že jsou vystaveny konkurenci a veřejné zakázky jim zhoršují konkurenceschopnost. To ale podle mě vůbec neplatí. Státní a polostátní firmy prostě hospodaří s veřejnými penězi, 
a není jediný důvod, proč by neměly soutěžit podle přísných pravidel.