V roce 1938 muselo Československo odstoupit Německu, Polsku Maďarsku značnou část svého území. Kdy Hitler rozhodl jeho definitivní likvidaci? Hned po podpisu Mnichovské dohody?

Daleko dříve. Už v listopadu 1937 se konala porada Hitlera s generalitou, z níž vznikl takzvaný Hossbachův protokol, záznam jednání, který sepsal plukovník Fridrich Hossbach. V něm německý „vůdce“ načrtl jako cíl své agrese Rakousko a Československo. A podle toho také později soustavně konal, i když během zářijové krize 1938 pronášel výroky, že nechce na svém území jediného Čecha, a proto že má zájem pouze o pohraničí.

Ten termín okupace v březnu 1939 byl cílený?
K prohlubování závislosti na Německu docházelo postupně. Na jeho nátlak byl například odvolán velitel vojenské zpravodajské služby plukovník František Hájek. Přímým podnětem pro okupaci se ale staly česko-slovenské vztahy. Nároky slovenské autonomní vlády v tu dobu totiž začaly ohrožovat integritu státu. Například požadovala vlastní armádu. To Praha vnímala jako nepřípustné a došlo k roztržce. Ta vyvrcholila z 9. na 10. března, kdy došlo za pomoci vojenské intervence, pro niž se vžil název Homolův puč, k odvolání slovenské autonomní vlády a ke jmenování nové. V jejím čele stanul Karol Sidor. Vyhlášeno tam bylo i stanné právo.

A jaká v tom byla role Německa?
Hitler těchto nepokojů zneužil a začal jednat se slovenskými politiky. Napřed přes emisary se Sidorem, který plány na odtržení Slovenska odmítl. V pondělí 13. března pak přijal v Berlíně Josefa Tisa a sdělil mu, že má dvě možnosti. Buď Slovensko vyhlásí samostatný stát, nebo Německo nebude bránit Maďarům v jeho obsazení. Tiso tak nechal na čtrnáctého svolat slovenský sněm, který vyhlásil samostatnost.

Jak na to zareagovala Praha?
Tak, že se do Berlína vydal i prezident Emil Hácha. Zpočátku vše vypadalo nadějně, byly mu vzdávány pocty náležející hlavě státu. Ale pak mu Hitler řekl, že druhý den začnou němečtí vojáci obsazovat české země a že má – podobně jako Slováci - dvě možnosti. Buď budou Češi klást vojenský odpor a podle toho s nimi Německo naloží, nebo podepíše memorandum, kde svěří osud českého národa do rukou Třetí říše. Potom budou Němci s Čechy nakládat lépe. Hácha zvolil druhou variantu a zavolal do Prahy, aby armáda nekladla odpor. Nacistům později ale rozpuštěním parlamentu znemožnil alespoň to, aby si nechali okupaci odsouhlasit poslanci zvolenými v roce 1935, a tím ji legitimizovat.

Prý se pokoušel vyjednat v Berlíně pro české země stejné postavení, jako měli Slováci?
Zprávu o tom, co se stalo v Bratislavě, dostal asi hodinu před odjezdem, takže neměl příliš času to promýšlet. Myslím si, že nevěděl, co od toho očekávat, a že si neodvedl představit tu variantu, že už se nevrátí do svobodného státu.

Často se mluví o nátlaku na něj. Jak probíhal?
Lidová legenda praví, že ho Hitler honil kolem stolu, ale nikde o tom není záznam. Podle mého je to přehnané. Součástí nátlaku ale například bylo vystoupení Hermanna Göringa. Ten prezidentovi řekl, že pokud nepodepíše, vzlétnou letadla Luftwaffe a zničí Prahu. Ze vzpomínek Háchova lékaře Adolfa Maixnera je známo, že to pro tehdejšího česko-slovenského prezidenta bylo šokující. Dnes víme, že letadla nemohla vzlétnout, protože nebylo dobré počasí, ale to on nemohl vědět, protože nebyl voják. Hácha prý měl z Göringa pocit, že se na něj dívají oči ďábla. Udělalo se mu špatně a musela mu být vpíchnuta injekce.

Trvala okupace německému vojsku dlouho?
Bylo to poměrně rychlé. Svědčí o tom i to, že Adolf Hitler byl v Praze dříve než Hácha, jehož vlak byl pozdržen. Jediné, co kazilo postup německých vojsk, bylo počasí. S výjimkou Czajankových kasáren v Místku a v nedalekém skladu v Meziříčí nedošlo k odporu. V tom Místku ovšem Němci začali s obsazováním dříve, protože se báli toho, že průmyslové Ostravsko obsadí Poláci. Tamní vojáci neměli informaci, že se mají vzdát bez boje.