Lidí, kteří starý textil nepálí nebo nevhazují do komunálního odpadu, přibývá, zvětšuje se také počet sběrných nádob na textil na ulici. Přesto některé oblastní charity hlásí, že mají darovaného oblečení nedostatek. A sociální družstvo Diakonie Broumov, které se sběrem a zaměstnáváním osob znevýhodněných na trhu práce zabývá přes dvacet let, už teď ví, že letos vybere o 2,5 tisíce tun oblečení méně.

Důvod? Do Česka vtrhly komerční firmy, které na sběru obnošeného šatstva vydělávají. Přeprodávají ho do secondhandů nebo ho rovnou vozí do zahraničí, kde ho dále zpracovávají. Přestože řada 
z nich tvrdí, že se zabývají humanitární činností, ve skutečnosti k ní mají daleko.

„V českých městech se rozrostly kontejnery překupníků, které oblečení vyberou 
a pošlou pryč. Dřív jsme spolupracovali se třemi až čtyřmi tisíci obcí, které nám dělaly sbírky textilu, teď už je kvůli vysokému počtu kontejnerů nedělají. A my nemáme peníze na to, abychom rozšířili síť našich kontejnerů," říká Lenka Wienerová z Diakonie Broumov. Pokud to tak půjde dál, musela by diakonie část svých zaměstnanců, kteří hledají místo na pracovním trhu s obtížemi, propustit.

Dejte si pozor, komu kontejner patří

Před vhozením oblečení do kontejneru by si lidé podle Lenky Wienerové měli nejdřív zjistit, komu box patří, jestli charitativní organizaci, či komerční firmě. Řadu z nich totiž vlastní neznámé firmy z Polska, Slovenska nebo Německa. Celkem jich je kolem deseti, některé z nich ani nemají webové stránky nebo nelze zjistit, kdo je vlastní a kam oblečení putuje.

Další možností je přinést oblečení rovnou do charitních domů. „Každá z místních charit sbírá šatstvo jinak. Někde mají charitní šatníky, kde oděvy třídí, přidělují lidem nebo si je u nich mohou lidé zdarma nebo za symbolický poplatek vzít. Jinde využívají kontejnery s logem Charity ČR, někde ale na to nemají prostory ani sílu. Šaty sbírají téměř všechny azylové domy, kam chodí lidé bez domova na polévku nebo se umýt. Pokud někdo vyklízel skříně po babičce, nejlepší je domluvit se 
a odnést věci přímo do azylového domu," říká mluvčí Charity ČR Jan Oulík.

Od loňského prosince funguje také projekt ReShare Armády spásy. Zatím má na severní Moravě a v Praze přes šedesát žlutých sběrných nádob. Podle vedoucí programu Pavly Vopelákové zatím sesbírali sto tun ošacení. „Většina z toho zůstala u nás, oblečení jsme rozdali sociálně znevýhodněným nebo rozvezli do našich center. Kolem třiceti tun jsme prodali do zahraničí, do Bulharska nebo na Ukrajinu," říká Vopeláková 
s tím, že projekt, který také zaměstnává sociálně znevýhodněné, je zatím ztrátový.

Půlka oděvů na čisticí hadry

Oblečení z nádob jiných barev ale lidé na pokraji chudoby neoblečou, ani jim nepřidá na živobytí. Do zahraničí odváží sběr například společnost Potex, která rozmísťuje kontejnery v Praze. „Provozujeme jen mezisklad, poté oděvy putují do velkých zahraničních třídíren, kde se vše roztřídí dle druhu, použitelnosti a případně sezonnosti. Jedná se 
o velké společnosti, které disponují prostory o velikosti zhruba deset tisíc metrů čtverečních, mají tři stovky zaměstnanců a hlavně odběratele na vytříděný textil," popisuje Lenka Jachninová ze společnosti. Podle jejích informací se polovina textilu zpracovává na čisticí hadry nebo další materiál, který putuje do Afriky, Pákistánu 
a Indie.

K prodeji části sběru starých šatů do secondhandů se přiznává také Český červený kříž, organizace si tím částečně vydělává na další projekty.
Podle odhadů ministerstva životního prostředí je na českých ulicích zhruba 3500 nádob na textil. Kromě toho se sběr starých oděvů v poslední době rozšiřuje také ve sběrných dvorech.

KATEŘINA CIBOROVÁ