Kdy přišel u vás ten zlom a řekl jste si, že už to takhle nejde a že potřebujete nějakou pomoc?
Zlomovým byl asi poslední rok mé závislosti. Tehdy už mi docházelo, čemu čelím a že už nedokážu přestat sám. Ale i při samotné léčbě jsem si svoji závislost ještě nepřiznal, i proto jsem po ní do toho několikrát spadl. Původně jsem do léčebny jel s tím, že mě naučí pít kontrolovaně, a až se vrátím, budu mít zase z pití radost, ale byl z toho zas jen průšvih.

Neléčil jste se však v České republice, ale vaše kroky vedly nejprve do Jihoafrické republiky a později i k mnichům do Thajska. Proč?
Když jsem ve světlých chvilkách přemýšlel o tom, kam se mám jít léčit, tak jsem slyšel jen ty nejhorší příběhy o zdejších státních léčebnách. Hlavně tedy o Bohnicích. A vlastně jsem si taky říkal, že jsem něco víc a někdo lepší a Bohnice nejsou pro mě. Teď už vím, že jsem se mýlil, že jsem nebyl jiný než ti, co se tu léčili, ale že jsem stejný. Nicméně jsem měl prostředky, a tak jsem se rozhodl pro zahraničí. A tak jsem zamířil do Jihoafrické republiky, kde jsem se léčil pět týdnů.

Zakladatel kliniky NEO Libor Votruba.
Od závislosti pomohli Votrubovi mniši. Teď pomáhá jiným najít cestu ven

Pak vaše kroky zamířily k mnichům do Thajska…
To bylo ještě poté, co jsem se vrátil z JAR a několikrát jsem do závislosti opět spadl. Doslechl jsem se, že by mi mohla pomoci meditace, tak jsem hledal místo, kde bych se ji mohl učit. A jelikož jsem měl vždy k Thajsku blízko, odjel jsem tam. V Thajsku jsem pak hledal mezi kláštery, který by mi vyhovoval. Nakonec jsem jako student meditace skončil v klášteře Thanat Chindaporn u jednoho z nejlepších mistrů Wat Chom Tonga. A ten mi otevřel oči.

A kde vznikla myšlenka otevřít v České republice kliniku pro závislé?
Ta už vlastně vznikla v JAR, kdy jsem si říkal, že podobná zařízení v Česku chybí. A po několika letech střízlivosti jsem se rozhodl založit kliniku NEO. Teď to bude osm let.

Za tu dobu jste si už asi udělal obrázek o tom, jak se v čase mění závislosti. Jaký je jejich žebříček v České republice?
V Česku pořád vede alkohol, ale hodně jej dohání legálně předepisované léky, které přinášejí lidem velmi rychlou závislost. A je zajímavé, jak právě léky lidé obhajují. Říkají, že nemůžou být závislí na něčem, co jim předepsal lékař. Ale neuvědomují si, že takové léky se nesmějí brát dlouhodobě.

Den v léčebně je plný komunikace a meditace
Redaktor po dni v léčebně: Jde o místo, kde je dobré si říci, že jste prohráli

A co novinky v podobě kratomu či dnes tolik omílaného HHC?
U nich vidím problém hlavně v jejich dostupnosti. Ale to je samé i u alkoholu. I proto máme tolik alkoholiků. Nicméně co se týče HHC a dalších módních drog, nesouhlasím s úplnou dostupností. A to, že se některé látky dávají i do dětských medvídků, mi přijde naprosto šílené. Trh s těmito věcmi by měl být regulován.

Nevadí vám, že v České republice je alkohol tak trošku adorován, reklama na něj je takřka na každém rohu a člověk se s ním setkává už od dětství, třeba ve formě nealkoholického šampusu?
To je zajímavé téma. Kdo bere v Česku drogy, je automaticky narkoman, ale v očích Čechů se stane člověk alkoholikem až v době, kdy se jde léčit. Do té doby je to jen člověk, který se rád napije. Avšak témata alkoholismu nemají být tabu. Na stranu druhou by nemělo být pití normou. Chápu, že někteří lidé pijí, aby se pobavili, ale reklamy by neměly směřovat k tomu, že každodenní pití je normální. Alkohol je droga nebezpečná pro mnoho lidí, ale zároveň pro mnoho lidí funguje jako sociální lubrikant. A chápu, že mnozí mají alkohol rádi, jen pro některé z nás není dobrý.

DJ Roxtar.
Snídal pivo, večeřel kokain. Teď jsem už čtyři roky čistej, říká DJ Roxtar

Sám jste si tím prošel, můžete tak poradit. Kdy člověku tělo vysílá signály ve smyslu „hele, už to přeháníš“?
Vždy se lidí ptám, zda pijí tajně. Ve chvíli, kdy pití tají i před nejbližším okolím, je to jeden z varovných signálů. Varovným signálem je i osamocené pití, kdy třeba jdete s partou kamarádů na pivo do hospody a když se z ní vrátíte, loupnete do sebe doma ještě pět piv nebo lahev vodky.

A u drog?
Ve chvíli, kdy začnu užívat užívat drogy proto, abych mohl fungovat, ne pro zábavu.