„Vyzařovala z něj neustále živočišná síla a radost ze života. Nikdy nebyl škarohlíd,“ vzpomínala na Cyrila Musila jeho dcera Dagmar. O nezdolný optimismus nepřipravilo odvážného bojovníka proti nacismu ani komunistické vězení – zlomila ho až invaze pěti států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, které již přihlížel z kanadského exilu a která mu také vzala naději, že se do rodné země ještě někdy vrátí.

Z lyžaře odbojářem

Cyril Musil se narodil dne 26. listopadu 1907 ve Studnicích (dnes Nové Město na Moravě) a na lyžích stál poprvé již ve svých třech letech. Jeho závodní kariéra začala při vojenské službě v Jihlavě, kdy na sebe v roce 1928 upoutal pozornost svými výkony při závodech vojenských hlídek ve Štrbě. Stal se šestinásobným mistrem Československa a šestinásobným mistrem Polska. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování v Innsbrucku v roce 1933 se stal držitelem stříbrné medaile ze závodů štafet na 4 x 10 km. Pozoruhodného výkonu dosáhl také na zimních olympijských hrách 1936 v německém Garmisch Parkenkirchenu, kde v běhu na 50 kilometrů obsadil deváté místo.

Skaut a účastník třetího odboje Karel Kukal na setkání muklů v Českém Šternberku v červnu 2006
I uranové lágry 50. let měly svůj velký útěk. Jedním z aktérů byl skaut Kukal

Na téže olympiádě reprezentoval československou armádu v běhu vojenských hlídek se střelbou na cíl i Cyrilův bratr Bohuslav. Jeho hlídce přitom velel nadporučík horského dělostřelectva Karel Steiner, který se po nacistické okupaci českých zemí a po provokativně úředně změněném jménu na Štainer okamžitě zapojil do domácího odboje. Brzy se měl stát prvním odbojářem, který s Cyrilem Musilem naváže kontakt.

V roce 1936 také vyhořel statek, který Musilovi zdědili ve Studnicích po svých rodičích. Cyril jej proto přestavěl na lyžařský penzion. Za druhé světové války jej spolu se svou ženou Růženou proměnil v úkryt desítek odbojářů a členů paravýsadků.

„Když mluvíme o Cyrilu Musilovi, rozhodně bychom neměli vynechat ani jeho ženu Růženu. I když se o jejích zásluhách z doby partyzánské moc nemluví, byla Cyrilovi rovnocenným partnerem. V poválečných letech projevila obrovskou statečnost, když po Cyrilově zatčení a následné emigraci zůstala na všechno prakticky sama. Komunisté ji pak nechali na svobodě jen o chvilku déle než jeho,“ připomíná pro Deník sdílený osud obou manželů novinářka a spisovatelka Helena Zelená Křížová, autorka knihy „Vzpomínky na Cyrila Musila“.

Rodina Musilova. Zleva manželka Růžena, mladší dcera Dagmar, starší Marie a Cyril MusilRodina Musilova. Zleva manželka Růžena, mladší dcera Dagmar, starší Marie a Cyril MusilZdroj: Se svolením Horáckého muzea

V roce 1941, kdy se manželům Musilovým narodila dcera Dagmar, už patřil jejich lyžařský penzion k nejvýznamnějším odbojovým centrům v celé okupované zemi. Prvním odbojářem, který u nich našel úkryt, byl již zmíněný Štainer.

Centrum partyzánského boje

Podle historika Jindřicha Marka z Vojenského historického ústavu (VHÚ) se Štainer později v Musilově penzionu seznámil s dalším uprchlíkem před gestapem, univerzitním profesorem JUDr. Josefem Grňou, díky čemuž se tento penzion stal kolébkou i hlavní základnou Rady tří, na sklonku nacistické okupace největší české vojensko-partyzánské organizace. Její základ, organizaci Jaro, která vznikla po heydrichiádě, totiž vytvořili právě tito dva muži. V Radě tří pak začali působit i další čelní členové odboje: podle Marka třeba generál Vojtěch Boris Luža, podplukovník jezdectva Josef Svatoň, kapitán generálního štábu Josef Robotka, nebo odbojář Veleslav Wahl.

Cyril Musil fungoval také jako odbojářská spojka, kdy dokázal zdolat na lyžích i stokilometrovou vzdálenost. Dále se podílel na budování úkrytů pro odbojáře a partyzány, na jejich zásobování i na pomoci seskakujícím parašutistům.

Cyril Musil dole jako lyžařský a skokanský trenérCyril Musil dole jako lyžařský a skokanský trenérZdroj: Se svolením Horáckého muzea

„Teprve po týdnu jsme dorazili 29. prosince 1944 asi v šest hodin ráno na Studnice u Nového Města na Moravě a asi v 7:30 jsem se heslem Zimě zdar! prokázal Cyrilovi Musilovi… Cyril mne uvítal s rukou v kapse. Měl v ní pistoli. Řekl jsem mu heslo a on se zhrozil, jak vypadám. Vzal si rychle lyže a saně a šli jsme pro Poldu, než se pořádně rozední. Předtím mi dal štamprdli slivovice. Byl jsem po ní jako mátoha,“ cituje Marek na stránkách VHÚ vzpomínky velitele výsadku Tungsten kapitána Rudolfa Pernického, jednoho z mnoha parašutistů, kteří prošli Musilovým penzionem (Poldou je míněn druhý člen výsadku rotmistr Leopold Musil – s Cyrilem nebyl příbuzný, šlo o shodu jmen, pozn. red.).

Česká herečka Anna Letenská (1904-1942). Gestapo ji zatklo 2. září 1942, poté skončila v koncentračním táboře Mauthausen.
Tragický konec herečky Anny Letenské: Pozdravila kolegu a zamířila na gestapo

Ani Pernický neopomněl připomenout zásluhy Cyrilovy ženy, která pomohla vysíleným parašutistům ošetřit omrzliny na nohách. „Paní Růženka nám z ovčí kůže ušila jakési bačkory a dávala nám báječné koupele z výhonků mladého smrčí… Potom zavolali i známého doktora, který přinesl masti proti omrzlinám…“

Cyril poté zkontaktoval oba parašutisty s dalšími odbojáři. Podobných akcí udělal za války celou řadu.

Útěk z vězení

Po únoru 1948 Musil odmítl spolupracovat se Státní bezpečností, takže byl 8. srpna 1949 zatčen, mučen a v prosinci 1949 odsouzen státním soudem v Brně v zinscenovaném procesu k 20 letům vězení. Z věznice v Ilavě se mu však podařilo 26. listopadu 1950 za dramatických okolností utéct.

„Při odpolední vycházce se domluvil ještě s jedním kamarádem z jiné cely, že řeknou, že je bolí hlava, aby je pustili na chvilku ven. Když se pak sešli na vězeňském dvoře, viděli na zemi ležet tři metry dlouhou betonovou rouru. Po ní vylezli na zeď, na které bylo plno rozbitých láhví. Za zdí byly dva dvorky ohraničené vysokým zdivem. Takže jim nezbylo nic jiného, než vytáhnout betonovou rouru nahoru, spustit se po ní na další dvůr, přistavit k další zdi a totéž opakovat celkem třikrát, až přelezli všechny zdi,“ popsala tento útěk Deníku Helena Zelená Křížová.

František Fajtl ve stíhacím La-5 na frontě SNP a na východě 1944-1945
Létal na dvou frontách, přežil sestřel. Před 110 lety se narodil František Fajtl

Za poslední zdí oba vězni svlékli pruhované vězeňské šaty a jen v prádle běželi do nejbližší vesnice, kde jim lidé dali jiné šaty a bochník chleba. Pak se schovali do jeskyně ve skalách, kde čekali celý týden, až se pátrání po nich uklidní. Po týdnu se odvážili vydat se na další cestu, až došli do Studnic.

„Většinou se živili jen zmrzlými jablky, která ležela pod stromy. Ve Studnicích pobyli asi týden, a pak se pustili – to už každý sám – k rakouským hranicím,“ dodává spisovatelka.

Musil si poté s pomocí kontaktů z války zajistil převaděče a přes Rakousko a Francii se dostal za oceán do Kanady.

Krutý osud

Jeho žena už za ním bohužel nikdy nevycestovala – v prvních letech nevěděla, kde je, a v roce 1955 byla pro velezradu odsouzena komunisty na 17 let, protože prý pomáhala Cyrilovi s útěkem. Propuštěna byla až po bezmála sedmi letech, ale klid neměla ani potom. Z původního domova byla vyhoštěna, takže nakonec dožila v zapomnění na Karlovarsku.

Cyril se usadil v Collingwoodu v provincii Ontario, kde si později otevřel lyžařský obchod, školu a motel. Neustále toužil po návratu do vlasti, ale už ji nespatřil.

Pohřeb sovětských vojáků před zámkem, Vizovice
Osvobození Vizovic: Předcházela mu zvěrstva komanda SS, vraždilo celé rodiny

„V roce 1969 za ním mohla na půl roku přijet na návštěvu dcera Marie. Ta ale přijela z pobytu v Kanadě u táty nešťastná. Srpnové události ho zlomily a začal s pitím. Jeho strastiplná pouť byla ukončena až v kanadském Ontariu. Zemřel 22. dubna 1977,“ uvádí Helena Zelená Křížová.

Podle Jindřicha Marka jsou okolnosti Musilovy smrti dodnes nevyjasněné. Marek v této souvislosti cituje vzpomínku již zmíněného parašutisty Pernického, podle nějž mohla být Musilova smrt násilná: stát za ní měla tehdejší Cyrilova slovenská družka se svou dcerou, která měla zájem o jeho majetek.