Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Odborář Josef Středula: Zeman se mýlí. Stokoruna v nemocnici důchodce „zabije"

Ekonomika šlape, a proto odbory požadují vyšší minimální mzdu. Nestačí jim ani původně požadovaných 12 tisíc. Přitvrzují a žádají další pětistovku navíc. „Chceme aspoň 40 procent průměrné mzdy," říká v rozhovoru pro Deník předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula.

8.4.2017 23
SDÍLEJ:

Josef Středula, předseda ČMKOS, poskytl 5. dubna v Praze rozhovor Deníku. Foto: Deník/Klára CvrčkováFoto: Deník / Externista VLP

Odbory už delší dobu neměly na programu stávky. Shodou okolností právě s jednou přišly – řidiči autobusů ve čtvrtek stávkovali v několika krajích. Proč právě nyní?

Lidé jsou více naštvaní, než tomu bylo v minulosti. Důvod je poměrně jednoduchý: začínají si stále více uvědomovat, že rozdíl mezi příjmy, které tady v České republice máme, a zisky, které zde realizují zahraniční společnosti, je úplně jiný, než bychom si představovali. A jiná je i životní úroveň už nejen na západ, ale i na východ od nás. Myslíme si, že je to i kvůli naší kampani Konec levné práce, a jsme rádi, že lidé zvedají hlavy a dávají své názory hlasitě najevo. Právě stávka dopraváků je toho exemplární případ. Týká se kolektivního vyjednávání, takže procesně podle zákona jí předchází několik momentů – neúspěšné předchozí vyjednávání, do kterého musí vstoupit zprostředkovatel, který není ani z jedné stran. A protože se ani potom nepodařilo najít shodu, tak měly odbory možnost stávkovat.

Nejde ale jen o řidiče. O stávce se mluví i v gumárenské firmě Mitas.
Druhým případem je společnost Mitas. Ta už jednou stála před hrozbou stávky, tehdy se s odbory dohodla. Teď mají velmi vysoký hospodářský výsledek, ale odměňují jinak lidi ve Zlíně, jinak v Otrokovicích a jinak v Praze, přitom je to jedna firma. Navíc je to švédský koncern, jehož chování vnímám jako vývoz sociálního dumpingu. Bohaté firmy ze západní Evropy přece u nás nemusí platit jen bídné české mzdy ve výši odpovídající 500 nebo 600 eurům. Vždyť samy doma platí minimální mzdu ve výši o tisíc eur vyšší. Z tohoto pohledu je logické, že lidé říkají, že tak to prostě dál nepůjde.

Ekonomice se daří. S čím půjdete do vyjednávání o mzdách pro příští rok?
Soustředíme se zejména na navýšení minimální mzdy. Ta může být výrazně vyšší, což by pomohlo všem – občanům i ekonomice. V České republice je minimální mzda asi 800 korun pod hranicí té slovenské a já nevidím důvod, proč by měl být takový rozdíl. Navíc patříme mezi země, které mají absolutně nejnižší mzdu – ať už v paritě kupní síly, tak v přepočtu na kurz.

Minimální mzda se ale nedávno zvyšovala několikrát, za hlasitých protestů zaměstnavatelů…
Ale z našeho pohledu je to pořád málo. Chceme jít aspoň na 40 procent průměrné mzdy. Vždyť v Evropě je diskuse o tom, že by se minimální mzda měla dostat dokonce na hranici 60 procent průměrné mzdy.

Prozradíte přesnou částku, o které se bavíme?
Pro rok 2018 navrhujeme částku 12 500 korun, což není žádný obrovitý skok. Myslím si, že cena české práce není v žádném případě nějak enormní. Ve srovnání s Evropou je naopak velmi nízká. Když jsme se rozdělovali se Slovenskem, tak byla průměrná česká mzda asi o 25 procent vyšší než slovenská. Dneska je průměrná slovenská mzda dokonce o něco málo vyšší než česká. A také je zarážející, že stát platí některým svým zaměstnancům částky, které jsou pod hranicí příjmové chudoby, která je v čistém vyjádření 10 220 korun. Týká se to především oblasti sociálních služeb a kultury. Z České republiky se navíc vyvádějí obrovské prostředky – je to asi 300 miliard korun, a to hovořím jenom o oficiálních číslech. Jsme se vším všudy odtoková ekonomika a myslíme si, že není důvod, aby to bylo i nadále tak masivní jako v poslední době.

V 90. letech počet odborářů poklesl. Podařilo se vám tehdejší ztrátu dohnat?
Po roce 1989 se počet členů odborů logicky snížil. Členství v Revolučním odborovém hnutí (ROH) – organizaci, která nám předcházela – sice nebyla povinnost, ale na pracovištích to tak bylo vnímáno. Stejně jako ve všech postkomunistických zemích, i u nás došlo k vývoji, který směřuje na určitou přirozenou míru počtu členů odborů. Myslím, že přibližně na té přirozené míře nyní jsme. Českomoravská konfederace odborových svazů je největší odborovou organizací v zemi, sdružujeme 29 odborových svazů a máme kolem 300 tisíc členů. Ročně se zakládá přibližně sto nových odborových organizací a za poslední období do odborů vstoupilo více než 13 tisíc nových členů.

Nechybí vám mladá krev?
Ne, počet mladých členů roste, přicházejí při přirozené obměně. Slýchám, že mladí nejsou zodpovědní, ale já si to nemyslím. Nová generace má naopak k budoucnosti a sociálním věcem úplně jiný vztah než ty předchozí. Mladí lidé jsou enormně zatlačeni do něčeho, co my jsme nezažívali. Jsou hozeni na trh práce tím nejdrsnějším způsobem, jaký může být. Založit si dneska rodinu je jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké mladý člověk může udělat, a také těch nejdražších. Jsou postaveni před taková rozhodnutí, která střední a starší generace vůbec nemusely přijímat.

Čím lidi, kteří přicházejí na trh práce, tedy přitahujete?
Důležitým vzkazem, že se mají bránit. Že na sobě opravdu nemají nechat „štípat dříví", protože to se jim promítne úplně do všeho – do jejich života a jeho standardu i po jejich ekonomicky aktivním životě. Promítne se to do jejich příjmů v důchodovém věku a všechno to začíná už na počátku kariéry – pokud člověk se sebou dovolí dělat cokoliv. Když přijme pracovní podmínky, kdy zaměstnavatelé nabízejí práci za dvanáct třináct tisíc hrubého na tři, čtyři směny… Je to otázka důstojnosti života. Nejsme tady proto, abychom se každý den báli, zda zvládneme své výdaje. Poslední průzkumy uvádějí, že dokonce 40 procent ekonomicky aktivního obyvatelstva nemá zdroje na to, aby zvládlo mimořádnou platbu vyšší než 10 tisíc korun. Jenomže to se může stát velice rychle. Stačí, aby byl člověk 30 dní nemocný, a ty peníze opravdu nemá. Náš cíl je jednoznačně v tom, že stojíme na straně zaměstnanců.

V poslední době bojujete proti navrhované novele zákoníku práce. Co vám na plánovaných změnách vadí?
To, že jsme návrhy, které jsou v Poslanecké sněmovně, nazvali návratem do 19. století, není náhodou. Zejména liberální vlády se v posledních 27 letech snaží práva zaměstnanců vymazat. Jedním z posledních příkladů bylo, že se do slova a do písmene vyhodili zástupci zaměstnanců z dozorčích rad akciových společností. Přitom třeba v Německu mají zaměstnanci v dozorčích radách velkých firem zaměstnávajících přes 1500 lidí dokonce 50 procent svých zástupců. A to proto, aby si někdo nemyslel, že ta firma nemá žádnou společenskou zodpovědnost. Pro německé zaměstnance je to obrovská ochrana a myslím si, že je to velké poučení pro Českou republiku. U nás jsou zástupci zaměstnanců aspoň v některých typech podniků, to sněmovna schválila. Druhá věc je, že požadujeme, aby bylo pro všechny pět týdnů dovolené. To není nic nelogického, navíc přibližně 80 procent firem v průmyslu to má dohodnuté v kolektivních smlouvách. Česká republika má jeden z nejdelších ročních fondů pracovní doby ve srovnání s ostatními zeměmi, navíc stále roste, takže intenzita práce je u nás mnohdy daleko vyšší než v mateřských firmách, které u nás operují. Jenže zaměstnavatel, který nechce odpočatého zaměstnance, jde sám proti sobě. A pět týdnů dovolené je jen otázkou toho, jak si práci zorganizuje.

Máte k návrhům novely ještě nějaké další výhrady?
Je tam ještě jeden návrh, o kterém se moc nemluví, a to je právo odborových organizací zastavit práci v případě ohrožení života a zdraví zaměstnanců. Považujeme to za nesmírně důležité, protože u nás v práci ročně bohužel zahyne více než sto lidí, a to je opravdu hodně. A není to v nebezpečných profesích, ale i tam, kde by člověk nečekal, že se nevrátí z práce domů.

Jak se díváte na plánované změny týkající se práce z domova, která by měla přidat povinnosti zaměstnavatelům?
Diskuse o home office je tak trochu paradoxní, protože se zaměstnavateli jsme se dohodli dokonce i na evropské úrovni na tzv. Rámcové dohodě o práci na dálku. Ta se týká přesně toho, jsou tam podmínky práce z domova a důvody, proč jsou právě takové. Svaz průmyslu a dopravy ji v roce 2002 podepsal a najednou se proti této dohodě staví. Každý si představuje, že práce doma je pouze ta s počítačem, ale to už dávno není pravda. Při dnešních technologiích můžete mít doma 3D tiskárnu a tisknout nějaké výrobky, vůbec na to nemusí být nějaká hala. Jde tam hlavně o bezpečí. Vůbec to není tak, že by někdo chtěl likvidovat práci z domova, jak se tady hodně říká. Já si ji sice u některých profesí těžko umím představit, ale zase u jiných si ji umím představit velmi dobře.

Takže v ohledu dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jste spíš liberální?
Ať se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou. Ale zaměstnanec má mít právo, aby mu uhradili nejen počítač, ale třeba i složité technologie. Svá práva musí navíc chránit i zaměstnavatel. Práce z domova přináší nebezpečí, že může být omezen sociální kontakt zaměstnance. Taky je nutno si uvědomit, že zaměstnavatel může ušetřit poměrně značné náklady, když nebude muset platit kanceláře, funguje to třeba i v novinářských profesích. Z tohoto pohledu ničemu nebráníme, ale pokud tam vznikají nějaké oprávněné náklady, tak nevidíme důvod, proč ty náklady nehradit. Technologiemi počínaje přes ochranu dat až po elektřinu nebo topení. Myslíme si, že seriózní zaměstnavatel s tím opravdu nemůže mít problém.

Někteří poslanci se obávají, že se novela zákoníku práce do voleb nestihne přijmout…
Věřím ve zdravý rozum. Poslanci se budou ucházet o hlasy voličů a v případě, že schválí věci, které jsou proti zaměstnancům, tak mohou počítat s tím, že je odbory za to budou patřičně „odměňovat". V žádném případě nehodláme podporovat takové nesmysly jako výpovědi bez udání důvodu. To není žádná flexibilita, to je v podstatě návrat k nevolnictví. Nebo třeba bod, že zaměstnavatel nemusí písemně oznamovat méně závažné porušení pracovní kázně. Když máte totiž větší množství méně závažných porušení, tak vám může okamžitě zrušit pracovní poměr. A v tomto případě by vám to nemusel dávat písemně, takže se potom nemůžete proti tomu postavit u soudu a říct, že to bylo neoprávněné.

Hodláte před podzimními volbami do sněmovny podpořit nějakou stranu či hnutí?
Sejdeme se 14. září ve sportovní hale Sparty pro míčové sporty a tam zveřejníme, co si myslíme a jakým způsobem se díváme na sliby politiků. Nejenže na to máme právo, ale cítíme to i jako povinnost vůči našim členům. Abychom řekli před volbami, jak se na to dívají. Samozřejmě představíme požadavky na růst mezd a platů pro rok 2018, ale je tady taky pár dalších věcí, které jsou velmi vážné.

Které například?
Například ohrožení lidí, kteří jsou nemocní. My jsme rádi, že se zvýšila sazba pro lidi dlouhodobě nemocné, ale je nutno říci, že situace lidí s krátkodobou nemocí je velice podobná. Protože v České republice je více než 65 procent lidí pod hranicí průměrného příjmu, medián je někde kolem 24 tisíc korun hrubého. Když jdete na nemocenskou, tak se s příjmem dostáváte na hranici příjmové chudoby nebo těsně pod ni. To znamená, že jste v podstatě ohroženi okamžitě. Pan prezident řekl, že důchodce nezabije, když bude v nemocnici platit sto korun za den. Ale ono ho to obrazně řečeno „zabije". A pro zaměstnance je to ještě horší – když skončí v nemocnici na 30 dnů, protože zaplatí tu sazbu, tak mu zůstane ještě o 2000 korun méně než tomu důchodci. Když se vrátí z nemocnice, tak pokud nemá našetřené peníze, může očekávat, že mu brzy vstoupí do domu exekutor. Myslíme si, že to není důstojné, a proto nás bude zajímat, jak se k tomu budou strany vyjadřovat. Bude nás zajímat minimální mzda, budou nás zajímat důchody, bude nás zajímat otázka mzdového vývoje, jak se na něj politické strany dívají. Těch témat je opravdu celá řada. Budeme je hodnotit a dáme zaměstnancům najevo, kdo je tady pro občany a kdo proti nim, a jaké jsou pro to důvody.

Připomněl jste prezidenta Miloše Zemana – také on se již chystá na příští prezidentské volby. V těch minulých jste ho podpořili proti jeho soupeři. Může se také nyní těšit na vaši podporu?
V žádném případě nechci rok před volbou říkat, kdo je mým favoritem. Nemyslím, že je to namístě. Bude záležet na všech kandidátech, kteří se budou ucházet o prezidentský post.

Tudíž nemáte dojem, že se vám za vaši podporu odvděčil?
Není to o vděku a my ani vděk neočekáváme. Spíš je to o programové blízkosti, protože i pan prezident má některé své přístupy. Například v pohledu na otázku sociálních dávek se nejsme schopni dohodnout. My si myslíme, že se sociální dávky mají valorizovat. Teď se ale už šestý rok vůbec nevalorizovaly a odůvodňuje se to tím, že je někdo zneužívá. Ale to má být jinak, má se kontrolovat, jestli ti, kteří je přijímají, na ně mají nárok. Tam by ten systém měl být dokonalý a ne, že se bude omezovat, protože to někteří zneužívají. Ale je celá škála těch, kteří je dostávají oprávněně.

A kde se naopak shodnete?
Pan prezident diskutuje s lidmi. Jezdí do firem a mluví nejen s manažery, ale také s představiteli zaměstnanců. Dává jasně najevo, že mzdy jsou nízké a že by se měly zvýšit. V tomto smyslu je zde poprvé prezident, který opravdu dává najevo, že zastupuje běžné zaměstnance. Že některé formulace volí tak, jak volí, to je jeho zodpovědnost, ale tohle je opravdu velice pozitivní. A myslím si, že i z jeho ekonomického úhlu pohledu je to zcela logické. Lidé bez peněz ekonomiku neroztočí ani o kousek, lidé s penězi jsou schopni ekonomiku podpořit a v české ekonomice se to nyní velmi dobře děje.

Většina vašich předchůdců ve funkci zamířila z odborů do politiky – stali se z nich poslanci, senátoři či europoslanci. Láká vás politika také?
Mám před sebou možná patnáct, možná sedmnáct let ekonomicky aktivního života. Myslím si, že říci nějaké: „nikdy" není to nejsprávnější. Ale jestli se tak někdy stane, budu o tom rozhodovat zde se svými kolegy. Teď jsem rád, že mám důvěru lidí a rád si ji budu udržovat. Hodlám se ale soustředit na to, abych v roce 2018 na sjezdu ČMKOS obhájil svůj mandát.

Pokud křeslo obhájíte, čím se v příštích letech hodláte zabývat?
Například digitalizací, která z našeho pohledu přinese ztrátu nemalého počtu pracovních míst. Někdo říká, že se vytvoří místa nová – ano, ale zpravidla někde úplně jinde, než kde jsou ti lidé, kteří pracovní místa ztratí. Pro ně se nevytvoří pracovní místa v oblasti high-tech výroby, to není ani technologicky možné, takže se na to ve střednědobém časovém výhledu musíme připravit. Vidíme to každodenně, už to bereme jako přirozené.

Místo nás tedy přijdou stroje?
V obchodech jsou prodavačky nahrazovány automatickými pokladnami různé technologické úrovně. Dneska už v podstatě nechodíme do bank, vše děláme přes nějaké aplikace. Takže ono to už tady je, probíhá to, jenom je otázka, jak na to budeme reagovat. A uvědomíme si to ve chvíli, kdy přestane být hlad po všech moderních výrobcích, protože lidé na ně nebudou mít peníze, a v tu chvíli logicky musí začít diskuse, jak zabezpečit, aby lidé měli příjem a mohli ho směnit za výrobky. Protože k čemu budete chrlit tisíce výrobků, když je trh nebude moci absorbovat, protože nebude mít finanční prostředky. Takže v tu chvíli se uzavře a předtím je důležitá diskuse – jaké to bude mít dopady, jak to bude na společnost působit, abychom to nepřepálili. Protože historicky se tady už odehrálo něco ne nepodobného a já bych byl rád, aby už se situace už neopakovala – to bylo po velké depresi ve 30. letech minulého století. A kam to vedlo, víme všichni.

Kdo je JOSEF STŘEDULA
Narodil se 12. listopadu 1967
Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Opavě
Předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) byl zvolen 25. dubna 2014
Funkci v čele největší české odborové centrály hodlá v příštím roce obhájit
Od roku 2005 byl předsedou Odborového svazu KOVO
Profiloval se jako výrazný kritik pravicových vlád. Stál v čele řady protestů a demonstrací

Autor: Jiří Janda

8.4.2017 VSTUP DO DISKUSE 23
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Adolf Klepš
8

Hlasovat lze i pro zesnulého náčelníka krkonošské horské služby Klepše

V Polsku pobodal muž v nákupním centru osm lidí.
AKTUALIZOVÁNO
3 5

V polském nákupním centru pobodal muž devět lidí, jedna žena zemřela

Perličky ze superdebaty: Okamurova hubička, rebel Dolejš a dáma Šlechtová

Nemáte čas zhlédnout celý půldruhé hodiny dlouhý záznam z předvolební superdebaty Deníku? Nevadí, vystříhali jsme pro vás ty nejlepší momentky. Možná vás neprovedou všemi zákoutími politických programů, zato vám ukážou, že politici jsou také jenom lidé. A jací!

AKTUALIZOVÁNO

Prezident Zeman: Volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

Policie v Malawi bojuje s lovci upírů. Jednoho muže upálili, druhého ukamenovali

Jihoafrickou zemí Malawi dál obchází strach z upírů. Tamní vláda už zavedla zvláštní opatření a vydala zákaz nočního vycházení. Kdo jsou však bytosti, které podle některých místních obyvatel pijí lidskou krev? V zemi na „domnělé upíry“ začal nelítostný hon za hranicí zákona.

AKTUALIZOVÁNO

Dva útoky na mešity v Afghánistánu si vyžádaly přes 70 mrtvých

Uvnitř jedné z kábulských mešit dnes explodovala nálož. Podle afghánských úřadů ji měl u sebe sebevražedný atentátník. Poté došlo k výbuchu i v mešitě v provincii Ghór. Po útocích zůstalo nejméně 72 obětí včetně dětí, píše agentura Reuters.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení