Jednou z příčin obezity je čím dál větší nechuť dětí k pohybu. Na školách se proto stůj co stůj snaží vyhnout hodinám tělocviku „Naprosto rizikový stav byl zjištěn na 2. stupni základních škol v aktivitách pro rozvoj pohybových dovedností,“ píše se ve výroční zprávě České školní inspekce za minulý rok. Jenže to zdaleka není všechno. Pražské dítě si v průměru poprvé zapálí v deseti letech. Jen o rok starší je 80 procent Čechů, kteří poprvé ochutnali alkohol. Ten pravidelně konzumuje 18–24 procent chlapců a desetina dívek. Čtvrt milionu českých kuřáků je mladších 18 let. Co se s tím dá dělat?

Tři hodiny týdně

Možným východiskem z této situace je návrh šéfky školského sněmovního výboru Anny Putnové (TOP 09), která chce rozšířit počet hodin tělesné výchovy ze dvou na tři.

Ministr školství Josef Dobeš naopak sází na podporu sportovních aktivit, letos například školáci budou soutěžit o jeho pohár ve florbalovém a basketbalovém turnaji. Odborníci mají ale jasno, že zlepšení situace nepomůže nic nárazového, ale kompletní změna přístupu.

„Pokud se žák nepohybuje s odpovídající délkou a intenzitou zatížení ve volném čase, jeho přirozená tělesná zdatnost získaná v předškolním věku logicky klesá a škola to nemůže zachránit. Ta má žáka především pohybově kultivovat a poskytnout mu dovednostní a vědomostní základy. Podobně jako v jiných vyučovacích předmětech jde i v TV o získání specifické gramotnosti, v našem případě gramotnosti pohybové,“ říká Vladislav Mužík, vedoucí katedry tělesné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

Sestavení jídelníčku

Dodává, že tu by měl pak žák následně uplatňovat při pohybových aktivitách v rámci zdravého životního stylu. S tím naprosto souhlasí autoři nové učebnice Nakladatelství Fraus Výchova ke zdravému životnímu stylu, kteří kladli důraz na prevenci a na vytvoření konkrétních praktických zkušeností. „Například v kapitole, ve které mluvíme o výživě, se děti dovědí, že některé druhy potravin jsou velmi důležité a pomohou nám udržet zdraví. Žáci sami budou sestavovat jídelníček, dávat do souvislosti složení potravy, způsob stravování a rozvoj civilizačních nemocí. Mezi sebou si budou zdůvodňovat, proč je něco dobré a proč nikoli,“ představuje výukovou metodu spoluautorka Dagmar Havlíková.

Že jde o správnou cestu, naznačuje průzkum VZP z konce minulého roku. Vyplývá z něj například, že zájem dětí o fastfoody klesl o 15 procent.

ČTĚTE TAKÉ: Obézních školáků přibývá, nechce se jim cvičit

Člen týmu hlavního didaktika výchovy ke zdraví Nikola Křístek:

Smažme rozdíly mezi tělocvikem, chemií a přestávkami


Praha /ROZHOVOR/ - Tělocviku by podle metodik programu Zdravá abeceda Nikoly Křístka mělo být na školách víc. Ale zdaleka to nestačí.


Obézních dětí, které většinu času tráví u počítače, přibývá. Může nepříznivý stav zvrátit větší počet hodin tělesné výchovy?

Může, ale musí jít o hodiny tělesné kultury. Nemělo by to vypadat tak, že místo dvou hodin vybíjené jich budou čtyři. Děti by se měly podílet na skladbě pohybových aktivit ve škole i mimo ni. Je to o konceptu životního stylu.

To mě překvapujete, protože v některých metodických pokynech stojí, že naopak je žádoucí zavádět monotematické hodiny bruslení, fotbalu, volejbalu.
S tím souhlasím, ale nesmí to skončit tak, že tři roky se hraje jen vybíjená, což je bohužel realita.

Pestrost hodin TV vnímáte i tak, že kromě pohybu by měly děti i dostat potřebné informace třeba o zdravém jídelníčku?
Přesně o to jde. Začněme mazat rozdíly mezi tělocvikem, chemií a přestávkami. Například v chemii není nutné se učit jen vzorce, ale třeba, jak funguje metabolismus a kolik živin je potřeba vstřebat pro dostatečný energetický výdej. Součástí tělesné kultury má být schopnost naplánovat si svačinu, když jedeme na hory, povědomí, co jíst při provozování určitého sportu. A to je aplikovaná chemie a biologie. Jinými slovy jde o provázanost mezi jednotlivými předměty. Tělocvikář by měl být schopen dětem vysvětlit, v jakém pásmu intenzity pohybové zátěže se nacházejí při dané aktivitě. Měl by jim říct, jak dlouho je třeba provozovat nějaký pohyb, aby se spálilo určité množství tuku.

Čili děti by se měly ve škole například dovědět, jak složení jejich snídaně ovlivní jejich celodenní výkon?
Zásadní vliv má pochopitelně rodina, ale pokud má mít škola nějaké společenské poslání, pak má působit jako preventivní instituce při výchově ke zdravému životnímu stylu.

Co ještě by taková výchova měla obsahovat?
Třeba vyčlenění relaxačních zón i prostor pro bezpečný, ale intenzivní pohyb o přestávkách. Elementy takového pojetí už se vyskytují na mnoha školách, ale standard to zdaleka není.

Je součástí dlouhodobých koncepcí i spolupráce s lékaři, kteří proti tloustnutí dětí varují čím dál naléhavěji?
Lékaři řeší důsledky, škola se ve spolupráci s rodinou má soustředit na prevenci. Každý doktor vám řekne, že největším problémem je nadváha a nejúčinnějším prostředkem v boji s ní kontrola příjmu a výdeje energie. S tímto medicínským závěrem by si měl každý pedagog poradit. Skvělé pak je, když pediatři spolupracují se školou na osvětových hodinách, protože mají jinou autoritu než učitelé.

Tělocvikář s píšťalkou v ústech a strohými pokyny by tedy měl patřit minulosti?
To si nemyslím. Dril a zvyšování intenzivní pohybové zátěže dítěte je namístě. Tělocvikář, který umí kluka či děvče zbavit přebytečných špeků, je hodně potřebná bytost. Zároveň ale musí působit jako poradce pro životní styl v oblasti tělesné kultury.

Tlouštíci a sportovci.
Tlouštíci a sportovci.