V Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), který se věnuje především transplantacím, udělají patologové ročně zhruba 10.000 analýz tkání a asi 50 pitev. "Patolog je finální arbitr našich domněnek. My se domníváme, že pacient má nějakou chorobu, ale až patolog nám řekne, jestli se nemýlíme," uvedl přednosta Kliniky nefrologie IKEM Ondřej Viklický. Vyšetření tkání má podle něj v mnohých případech více než 80procentní podíl na určení diagnózy. Některé analýzy se dělají i v průběhu operací a určují další operační postup.

Ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) je podíl pitev na práci patologa ještě nižší. Ústav patologie podle svého přednosty Pavla Dundra vykoná bioptická vyšetření pro asi 24.000 pacientů ročně, počet pitev letos odhadují asi na stovku. Ve Fakultní Thomayerově nemocnice (FTN) zvládnou ročně do 12.000 vyšetření tkání živých lidí. "Podíl pitevní diagnostiky v náplni práce patologa každý rok klesá. V současnosti provádíme cca 180 pitev ročně, před deseti lety to bylo cca 600," napsal primář Oddělení patologie a molekulární medicíny FTN Radoslav Matěj.

Patologů je v nemocnicích zpravidla nedostatek. "Sehnat kvalifikované je téměř nemožné," uvedl Dundr. Podle Matěje je patologů "jako šafránu". V Thomayerově nemocnici je podle primáře situace částečně stabilizovaná díky práci lékařů v důchodovém věku a lékařek na rodičovské dovolené.

Problém je podle Evy Honsové, přednostky Pracoviště klinické a transplantační patologie IKEM, především v dlouhé výchově budoucího patologa. Trvá minimálně pět let a nemocnice ji zpravidla hradí z vlastních zdrojů. "Navíc vzhledem k tomu, že na patologii vám přijdou materiály ze všech oddělení, tak obor je nesmírně rozsáhlý," řekla Honsová.