Na výzkumu spolupracovali zástupci Centra regionu Haná (CRH) a Ústavu molekulární a translační medicíny Univerzity Palackého. „Zatímco dosud vědci pod mikroskopem touto metodou zkoumali buňky z neživých rostlin, my využíváme živé vzorky a zvýšili jsme rozlišení až na sto nanometrů. Přitom hranice 200 nanometrů byla ještě nedávno považována za neprolomitelnou fyzikální bariéru. To je naprosté novum," uvedl vedoucí oddělení buněčné biologie CRH Jozef Šamaj.

Olomoučtí vědci se zaměřili na zkoumání struktury, organizace a dynamiky mikrotubulů, což jsou součásti vnitřní kostry buněk tvořené soustavou miniaturních trubiček. Soustředili se na mikrotubuly na povrchu buněk, které ovlivňují způsob ukládání celulózy do buněčné stěny, a tedy i to, jak bude buněčná stěna silná a jak silná bude celá rostlina. Na jejich orientaci závisí také to, jakým směrem rostlina poroste.

Posun je především v tom, že nově sledují místo usmrcených buněk mikrotubuly v pohybu. Vzorek snímají přes speciální světelnou mřížku, která rotuje a promítá na snímky typický vzor. Díky matematickým a statistickým metodám se pak jednotlivé snímky spojí dohromady a výsledný obraz je mnohem detailnější a ostřejší než dříve. „Je to skutečně velký posun dopředu. Podle úrovně fluorescence teď umíme mikrotubuly počítat, případně rozlišíme, jak blízko jsou u sebe. To zatím u živých buněk nikdo nedokázal," zdůraznil Šamaj.

K výzkumu vědcům posloužil model rostliny huseníčku rolního. Od něj chtějí v budoucnu přejít ke zkoumání mikrotubulů v ječmeni či vojtěšce. Výzkumem vědci získají důležité informace o vývoji rostlin či jejich odolnosti vůči stresům. Tyto výsledky mohou mít v budoucnu praktické uplatnění při šlechtění či genetické modifikaci hospodářsky významných plodin.