Co lidi k podobnému jednání, jaké jsme zažili v ostravské nemocnici, obvykle vede?
Mohou být psychicky nemocní, mít nějaké bludy. Nebo se mohou dostat do tak kritické situace, se kterou si neumí poradit jinak než extrémní reakcí. Spekuluje se o tom, že ten střílející člověk měl pocit, že je nemocný a že mu odmítají pomoci. Je ale otázka, zda to byl jenom blud, zda se u něj nerozjížděla psychická nemoc a ten pocit byl neoprávněný.

Vraždy v Česku - InfografikaCo pro takového člověka bludy znamenají?
Člověk, který má takový blud, mu stoprocentně věří, je to pro něj realita. Jestli se vžil do situace, že má těžkou nemoc, pravděpodobně umírá a systém, doktoři ho odmítají léčit, tak to je pro toho člověka stresující si-tuace. Ale jsou to jenom domněnky.

Lidé obdobné situace obvykle hodnotí slovy, že by nic takového nikdy neudělali. Nemohou si to ale jen namlouvat, protože si takový stav vůbec nedokážou představit?
Do takové situace, emočního vyladění, se může dostat každý, ale ne každý se rozhodne něco takového udělat. Třeba když se něco stane našemu blízkému, tak můžeme obviňovat sebe nebo nějakou konkrétní osobu, můžeme mít pocity agresivity a potřebu pomsty. Do takové situace se asi může dostat každý, ale málokdo opravdu přikročí k tomu, že si začne vyřizovat účty. Lidé mohou mít silné emoce a pocity vedoucí k tomu, že by si to rádi okamžitě vyřídili s tím, o kom se domnívají, že je viníkem, ale jen málokdo to udělá.

Vrah se na místo činu mohl každý den dívat z okna svého bytu:

Jakou pomoc policejní psychologové nabízejí pozůstalým nebo svědkům násilných činů?
Složky integrovaného záchranného systému včetně policie dávají první psychologickou pomoc. Někdy jen jednou hned po té události, někdy je kontaktů více, ale týká se to řádově hodin a dnů. Úkolem interventů a psychologů je, pokud by si někdo říkal o další pomoc a péči nebo vypadal, že ji potřebuje, předat jej dalším organizacím – v tomto případě je to třeba Krizové centrum Ostrava, se kterým máme dohodu. Snažíme se zejména lidem umožnit, aby mohli ventilovat své emoce, a předat jim důležité informace, případně je předat do dlouhodobé péče. Tu ale obvykle potřebuje jenom zlomek lidí.

Má policie k dispozici dost psychologů?
V každém kraji je 24 hodin denně v dosahu někdo, kdo může kdykoliv co nejrychleji vyjet do terénu. Kromě psychologů lidem pomáhají i krizoví interventi, což jsou vyškolení policisté. Počet psychologů v krajích se odvozuje od počtu jejich obyvatel, a tedy i policistů. V nejmenších krajích bývají alespoň dva. V Ostravě máme tři psychology, což by ale na pokrytí čtyřiadvacetihodinových směn po celý rok nestačilo, takže jim ještě pomáhá přes 20 dalších vyškolených lidí.

Například pražská policie po útoku zvýšila ostrahu nemocnic v metropoli. Hrozí v takových případech nebezpečí, že by se někdo mohl inspirovat a udělat něco podobného?
Občas dochází k nějakým nápodobám. Může to tak být, ale nemusí. Policie ale také tímto opatřením chce psychologicky zvýšit pocit bezpečí občanů, kteří sledují televizi a mohou se cítit ohroženi. Bez ohledu na to, jestli se těm útokům dá, nebo nedá zabránit, tak když je policie v ulicích, zvyšuje pocit bezpečí. Je to zpráva pro občany, že policie je tady.

Dá se takovým útokům zabránit?
Mluví se o tom celý den, a já jsem spíš na straně těch, kteří si myslí, že se to nedá. Měkkými cíli jsou kromě nemocnic i vlaky, nádraží, hospody, koncerty a já si nedokážu představit, že bychom mohli zabránit člověku, který si schová pod kabát pistoli a bude chtít postřílet několik lidí, že to kdekoliv neudělá.

Lidé před Fakultní nemocnicí v Ostravě vytvořili pietní místo:

Podobné věci jsme dosud znali hlavně ze zahraničí, nyní se dějí i v Česku. Budeme si muset zvyknout na to, že jde o trvalejší jev?
Podobné věci se stávaly i dříve, třeba v 70. letech, když Olga Hepnarová vjela s náklaďákem do lidí čekajících na zastávce. Tím, že se o takových věcech hodně informuje a píše, se opravdu různě narušení lidé mohou inspirovat, protože měkkých cílů je strašně moc. Takže něco takového se sice jednou za několik let stane, ale pořád jsme hodnoceni jako jedna z nejbezpečnějších zemí na světě.

Zabránit podobným činům tedy nelze. Můžeme se ale z událostí z Ostravy v něčem poučit pro příště?
Nemohu mluvit za policii, ale jako občan a poučený laik mám pocit, že systém je nastavený na to, aby reakce byla co nejrychlejší. Dokonalý recept na takové situace zatím nemají nikde na světě. Když někdo, kdo do té doby působil poměrně normálně, třeba s nelegální zbraní, o které nikdo neví, přijde pozabíjet co nejvíc lidí, tak se tomu dá jen těžko zabránit. S nadsázkou snad jen tak, že by se lidem do hlavy daly čipy, což by směřovalo k nějakému absolutistickému státu, kde bychom kontrolovali jejich chování, což samozřejmě nenastane.

Ostrava střelba - pouták mobil