Češi chtějí zemřít doma. Přejí si to čtyři lidé z pěti, vyplývá z průzkumu agentury STEM/MARK. Nicméně čtyřem pětinám se toto přání nesplní a svět opouštějí na místech, která v průzkumech naopak označují za nejméně přijatelná – tedy v nemocnicích či léčebnách dlouhodobě nemocných. V nich umírá až osmdesát procent lidí.

Velká část z nich se tam přitom ocitne jen na posledních pár hodin či dní.

Automaty s ročním zpožděním masivně mizí z obcí. Jejich počet klesl na polovinu

Smrt zavíráme za zdi nemocnic

V nedalekých zemích je situace příznivější. Platí to nejenom pro Polsko, kde mají velkou sílu hospice provozované katolickou církví, ale třeba i pro Maďarsko, kde je domácí péče o umírající léta placená ze zdravotního pojištění.

„Mezi svými blízkými tam proto dožívá přes šedesát procent lidí,“ připomíná Carlos Centeno z Evropské asociace paliativní péče.

Proč se nic z toho dlouho nedařilo prosadit i u nás? Podle šéfky gerontologické společnosti Ivy Holmerové je na vině česká neschopnost a neochota přijmout smrt: „Naše populace ji zkrátka vidět nechce. Nedokáže přemýšlet o vlastním konci. Proto smrt stále zavíráme za zdi ústavů.“

Voda. Ilustrační foto.
Nejdražší vodu mají na Ústecku a Liberecku. Nejlevnější na jihozápadě republiky

Záchrana za každou cenu

Platí to nejenom o příbuzných pacientů, ale také o zdravotnících. „Ti se často snaží prodloužit život pacienta za každou cenu, aniž by přemýšleli nad jeho kvalitou, což není dobře,“ říká lékařka Holmerová.

Tento přístup ale podle ní dlouho nevydrží, lékaři ho budou muset přehodnotit. Populace stárne a pacientů, kteří budou potřebovat především dlouhodobou tišící péči, bude každým rokem přibývat.

Obezita. Ilustrační foto.
Češi jsou nejtlustší v historii. Děti nevyjímaje

Ostatně ministr zdravotnictví Adam Vojtěch už avizoval, že chce mít do sedmi let speciální paliativní týmy v pěti českých pilotních nemocnicích.

Podpořit chce také terénní zdravotní a sociální služby. Ostatně domácí péče o umírající je totiž nejenom přívětivější pro pacienta, ale také levnější pro systém – úspory se odhadují na 300 korun za pacienta denně.

Rozpočet na umírající navýšila i Všeobecná zdravotní pojišťovna. Místo dosavadních třiceti dnů napříště zaplatí až dva měsíce paliativní péče. „Dětským klientům nově uhradíme až šest měsíců. Ve sporných případech jsme připraveni jednat i o delší úhradě,“ doplňuje mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý.

Hospic či agentura

Lidé si jen budou muset vybrat některý z dvaceti mobilních hospiců, se kterými má pojišťovna uzavřenou smlouvu.

Druhou variantou je oslovit agenturu domácí péče – o umírající se jich nyní stará 73. Pojišťovna jim za to jen v loňském roce vyplatila 1,27 miliardy korun, letos počítá s částkou zhruba o 60 milionů vyšší. „Rozsah a délku péče musí vždy stanovit ošetřující lékař, jinak není nikterak omezena,“ popisuje podmínky, za jakých se o umírajícího postará některá z těchto agentur, prezidentka Asociace domácí péče Ludmila Kondelíková.

Vlídná Vysočina

Mimo okruh svých blízkých dožívají nejčastěji obyvatelé Karlovarska, Plzeňska a Ústecka, naopak doma nejčastěji umírají lidé z Vysočiny.

Paliativní péči potřebuje ročně kolem 70 tisíc lidí – jde o takové pacienty, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou a jejichž nemoc už dospěla do konečného stadia.

Zdravotníci se jim snaží bolest zmírnit. Tlumí také jejich duševní strádání.

Zdroj: Deník Data / D. Valenta a A. Vojíř