Z dáli se blíží temný mrak. Vichr zvěstuje přicházející bouři. Bim bam. Ve vsi na Černokostelecku začíná vyzvánět kostelní zvon. Má odehnat krupobití. Obraz prastarých pověr a obyčejů? Ano i ne. Princezna Marie Terezie z Lichtenštejna zvaná Savojka na svém panství nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách až od roku 1760.

Nerozlučné sestry. Johanna Gabriela a Marie Josefa byly spřízněné duše, vyrůstaly skoro jako dvojčata. Nakonec prožily prakticky identické životy a i způsob jejich smrti byl stejný.
Žily jako jedna. Dcery Marie Terezie zemřely i stejně tragickým způsobem

Jinak se ale zapsala jako velmi osvícená a pokroková žena. Zmíněný počin šlechtičny a majitelky středočeských panství Kostelec nad Černými lesy, Škvorec, Uhříněves, Rataje nad Sázavou a Kounice je nyní už jen úsměvnou epizodou vévodkyně opavské a krnovské, o níž na Černokostelecku dodnes hovoří jako o „naší paní Savojce“.

Nedávné historické studie odhalily daleko zajímavější a významnější informace o odkazu polozapomenuté, a přitom velké ženy osmnáctého století, od jejíž smrti v neděli uplyne 250 let.

Schopná a pracovitá

Lidově zvaná „Savojka“ nebo „Cafojka“ podle historika a publicisty Pavla Juříka pomáhala potřebným a zlepšila životní podmínky poddaných. „Dochované dokumenty ukazují, že Marie Terezie byla schopná, samostatná a pracovitá žena, která udělala mnoho pro obnovu stále ještě z části opuštěných vesnic na Černokostelecku. Teprve jí se podařilo úplně odstranit škody, které napáchala třicetiletá válka. Měla k tomu peníze, energii a především vůli,“ říká Juřík.

Podle něj se o dceru významného panovníka Jana Adama I. z Lichtenštejna ucházelo mnoho mladíků z předních šlechtických rodin. Za manžela si vybrala synovce geniálního vojevůdce Evžena Savojského. Přes rady příbuzných a přátel pak odmítla svatbu ve Vídni a provdala se za vévodu Tomáše Emanuela v Kostelci nad Černými lesy.

Její rodinný život však naplnily tragédie. Ještě před převzetím českého dědictví zemřeli její mladí bratři a dvě sestry, manžela ztratila šestnáct let po svatbě po nákaze neštovicemi a jedinému synovi se stalo ve dvaceti letech osudným vojenské tažení proti Francii.

Princ Evžen Savojský je považován za jednoho z nejlegendárnějších vojevůdců historie.
Evžen Savojský: Zajal část sultánova harému, skončil s vyříznutým srdcem

Upnula se tedy k mecenášství. „Na Černokostelecku vybudovala dva velké špitály pro chudé s moderním vybavením. Vytvořila sociální fond pro potřebné, opravila všechny kostely a kaple na panstvích a postavila nové. Navíc zbavila černokostelecké měšťany poddanství,“ popisuje Juřík.

Revoluční byla její podpora obecního školství. „Zavedla povinnou a navíc bezplatnou školní docházku. Reformou z 15. srpna 1755 pak na každém panství zřídila nadaci, ze které učitelé dostávali pevný plat od vrchnostenského úřadu. Osmdesát let dříve než v monarchii. Jinde totiž i přes tereziánské reformy z roku 1774 učitelům přispívali rodiče školáků, zvlášť na venkově v naturáliích – dodávali třeba brambory, hrách či koláče,“ vysvětluje historik.

Osvícenství se u Marie Terezie Savojské přitom nevylučovalo se zbožností. Vévodkyně zřídila zvláštní fond na pomoc lidem postiženým požárem či jinou přírodní pohromou. Pro třicet vsí také nechala na vlastní náklady odlít zvony. Pro každé panství objednala sochy svatého Donáta – podle víry ochránce před krupobitím, bouřkou či morem.

Otevřená lidem

Po smrti manžela žila většinou ve Vídni. S úředníky na českých panstvích si však podle Juříka dopisovala každý týden. V roce 1760 navíc dala vyhlásit, že se na ni poddaní mohou obracet i v češtině, pokud neumí německy. A protože si nedělala iluze o svých správcích a úřednících, později svolila k ještě větší otevřenosti: „Ti a takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně, nebo sami osobně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají.“

Leopold II. byl mimořádně schopným osvícenským panovníkem.
Podceňovaný Leopold II. měl skryté kouzlo, i z manželky a milenky udělal přátele

Zemřela ve Vídni 20. února 1772 ve věku 77 let a byla pohřbena v savojské hrobce chrámu sv. Štěpána po boku svého manžela. „Protože svými reformami předběhla dobu, byla jednou z nejštědřejších mecenášek své doby a dobrou křesťankou, vyslovil v minulosti kardinál Dominik Duka myšlenku, že by Marie Terezie Savojská mohla být katolickou církví svatořečena. K tomu bude třeba její odkaz podrobněji poznat,“ dodává Juřík.

A tak příběh Savojky stále nekončí. Je naopak možné, že téměř zapomenutou ženu, kterou podle pověsti nazývali dobrotivou Bílou paní a jež se měla zjevovat na zámku ve Škvorci u Prahy nebo v nedalekém zájezdním hostinci U lva, lidé poznají více než kdy dřív.