V poválečných letech jich tu bylo několik stovek, ale ne všechny vydržely strasti života v zemi, jejímuž jazyku nerozuměly a kde se k moci brzo dostali komunisté. Některé odešly se svými muži ilegálně zpět do Anglie, jiné se rozvedly. Yvonne Šebesťáková tankistu obrněné brigády Karla Šebesťáka neopustila.

Narodila se ve středostavovské londýnské rodině Jako Yvonne Cockell. Před válkou studovala herectví a za války se zakoukala do českého vojáka.

„To bylo takový srandovní setkání. Já jsem stála na nádraží, on taky, bylo to takové venkovské nádraží. Za války měly vlaky třeba tři hodiny zpoždění. Tak jsme tam stáli a koukali jsme na sebe. On vypadal úžasně, já taky samozřejmě, protože jsem měla rande s nějakým jiným důstojníkem. Tak jsme na sebe koukali a pak jsme na sebe začali i mluvit. To byl začátek a takhle to skončilo,“ vyprávěla paní Yvonne hezkou češtinou s tím, že v Československu žila déle než v rodné Anglii.

„Pořádně jsme se neznali a vzali jsme se.“ Taková byla válečná doba, měla prý štěstí, že její manželství vydrželo, i když to prý nebylo jednoduché.

Do Prahy přijela v listopadu 1945. Ještě někdy v roce 1946 nebo 1947 se mohla podívat do Anglie, pak na více než deset let nemohla vycestovat vůbec. Aby se mohla setkat s rodiči, museli oni přijet za ní. Její otec zakoupil zájezd do Mariánských Lázní a Karlových Varů s cestovní kanceláří, která, jak se později ukázalo, byla napojena na britskou komunistickou stranu.

Yvonne vyučovala angličtinu v jazykové škole a překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě UK. Své herecké ambice alespoň trochu uplatnila v 60. letech v televizních kurzech angličtiny.

Chtěla jsem utéct

Po srpnové okupaci chtěla utéct do Anglie. „Byla jsem vystrašená ze Sovětů. Tak jsme o tom v noci s manželem mluvili, on to pochopil a řekl mi, abych si obstarala papíry pro vystěhování, ale abych nepočítala s tím, že on též pojede. Řekl mi: ‚Já tady zůstanu. Anglii a Angličany jsem ve válce obdivoval, ale já tam nepatřím.‘“

Když pak jednoho dne přišla ze školy dcera Nataša a viděla na stole vystěhovalecké papíry exit visa, dala se do breku, že nikam nepojede, že i kdyby přišli třeba Eskymáci. „Takže jak se rozhodnete, když byli proti tři děti a otec, který byl dobrý otec? Nakonec jsem si řekla, že horší než v padesátých letech to už nemůže být, a zůstala jsem.“

Alespoň mohla konečně s klidným svědomím odevzdat legitimaci KSČ. Překladům a výuce angličtiny se mohla věnovat už jen na volné noze, byla také předvolána k výslechu na Státní bezpečnost, která se ji pokusila využít pro spolupráci. Zkoušeli, zda by se nestala osobou, která jim pomůže proniknout mezi lidi okolo britského velvyslanectví.

„Několikrát se mne během výslechu ptali: ,A nepůjdete v brzké době na britské velvyslanectví?‘“ Yvonne jim však řekla, že na velvyslanectví nechodí a chodit ani nechce, dobře si uvědomovala, že vchod do velvyslanectví na Malé Straně je pod drobnohledem Státní bezpečnosti.

Paměť národa
Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i vy. Více na www.pametnaroda.cz.

Komunismus v Československu přežila i díky svému smyslu pro humor a vrozenému optimismu. „To je velký dar. Jestli všechno vidíte negativně, nemůžete být šťastní. Jakou jsme měli ještě za bolševika radost, že jsme našli pár bot v naší velikosti a barvě! A také mám štěstí, že mám tři fantastický děti.“

Její nejmladší syn Marek Šebesťák se stal po roce 1989 velmi úspěšným podnikatelem v oblasti reklamy. Se svými americkými partnery se mu podařilo založit reklamní agenturu Mark BBDO, která je jedním z velkých hráčů na českém reklamním trhu.

HYNEK MORAVEC