Ekonom Petr JanskýEkonom Petr JanskýZdroj: se svolením P. JanskéhoZakládaní takzvaných offshore firem, do nichž poslal peníze i Andrej Babiš, je legální. Experti ale tvrdí, že slouží hlavně tomu, aby se tajilo vlastnictví nebo se ušetřilo na daních. Která z těchto dvou situací je častější?
Souhlasím, že hlavní dvě motivace využívání offshore firem jsou daňové úniky a finanční tajemství. Vzhledem k nedostatku transparentnosti neexistují pro vyčíslení frekvence těchto dvou situací. Něco mohou napovědět konkrétní daňové ráje, které jsou v konkrétním schématu využívány.

Zkusme být konkrétní…
Například Panama nebo Taiwan jsou významnější v poskytování finančního tajemství. Naopak Bermudy nebo Mauritius jsou důležitější v umožňování daňových úniků především pro nadnárodní společnosti. Zároveň ale platí, že ty nejvýznamnější daňové ráje často hrají důležitou roli v daňových únicích i finančním tajemství.

Mezi takové daňové ráje patří Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy, Švýcarsko, Nizozemí nebo Lucembursko. Například Britské Panenské ostrovy jsou fascinující tím, že tak malá země může škodit strašně moc zbytku světa. Mají jen 30 tisíc obyvatel, ale patří mezi největší daňové ráje pokud jde o daňové úniky firem i finanční vlastnictví (1. a 9. největší dle hodnocení Tax Justice Network).

Český premiér tvrdí, že půjčka , kterou poslal do offshorových firem, se následně vrátila do Čech a právně je vše čisté. Napadá nějaký jiný motiv, proč by Andrej Babiš pomocí půjčky přes tři offshore firmy financoval nákup nemovitostí?
Ne, byla by to čirá spekulace v tomto konkrétním případě. Takže jen odkážu na dřívější vyjádření, že lidé a firmy využívají daňové ráje především kvůli jejich finančnímu tajemství, když chtějí něco schovat, nebo když se chtějí vyhnout placení daní.

Podle posledních dat je nyní v daňových rájích asi 11 tisíc českých firem. Jejich počet mírně klesá, nejvíce jich je zapsáno v Lucembursku či v Nizozemí. Přesto: existuje aktuální odhad, o kolik peněz na daních českých stát ročně přichází?
Český stát ročně na daních přichází kvůli daňovým rájům o nemalé částky, i když právě kvůli jejich finančnímu tajemství nevíme přesně kolik. Nižší, konzervativní odhady se pohybují v řádu jednotek až nižších desítek miliard korun ročně. Jsou dva hlavní důvody proč český stát přichází o daňové příjmy. Jednak jsou to daňové úniky nadnárodních společností, které využívají daňové ráje jako právě Lucembursko nebo Irsko k přesouvání zisků.

V našem nedávném výzkumu CORPTAX odhadujeme, že nadnárodní společnosti mají zhruba třetinu svých zahraničních zisků v daňových rájích. A dále jsou to také především bohatí jednotlivci, co skrývají příjmy a bohatství v daňových rájích. Celosvětově osm procent všeho finančního bohatství je v daňových rájích. Kromě přímých dopadů na daňové příjmy mají daňové ráje i nepřímý vliv na demokracii a například daňovou morálku. Pokud bohatí lidé a velké firmy využívají daňové ráje k daňovým únikům, má to negativní vliv na ochotu platit daně a obecněji dodržovat demokraticky domluvená pravidla.

Na půdě EU se pořád hovoří o zavedení jednotných pravidel pro zdanění firem. Zjednodušeně, aby firmy platily daně tam, kde vytvářejí zisky, nikoliv tam, kde mají sídlo (třeba v daňovém ráji). Pokusů o to, sjednotit pravidla, ale bylo v minulosti více a žádný nevyšel. Myslíte, že je něco takového na půdě EU  kvůli rozdílným zájmům 27 států vůbec reálné?
Ano, je to možné, i když ne jisté. Pravděpodobnost úspěchu dohody EU zvyšuje to, že na reformě zdanění nadnárodních společností včetně globální efektivní minimální sazby dani se v červenci tohoto roku domluvilo zhruba 140 zemí světa včetně většiny členských zemí EU. Tato globální dohoda může přimět i váhající členské země jako Irsko, že se rozhodne pro kompromis.

V těchto dnech se domlouvají detaily této reformy a většina existujících návrhů ve vyplácení rozdílu mezi minimální a skutečnou sazbu zvýhodňuje státy, ve kterých společnosti sídlí, což ale poškozuje Českou republiku a většinu ostatních zemí na světě, kde také příliš mnoho nadnárodních společností nesídlí. Naopak náš alternativní návrh stát sídla firmy nijak nezvýhodňuje a rozděluje rozdíl mezi skutečnou a minimální sazbou mezi země podle toho, kde mají své reálné ekonomické aktivity, jako například zaměstnance nebo zákazníky. Tento způsob je smysluplnější a má i pozitivní dopady na daňové příjmy většiny států světa. Ať budou konkrétní parametry reformy jakékoliv, případná shoda na ní by byla z historického pohledu jedinečná. Globální efektivní daňová sazba by znamenala největší změnu v systému zdanění nadnárodních společností za několik posledních desítek let.