Pražský arcibiskup Dominik Duka se tak stává spolu s dalšími nově zvolenými členy kolegou a poradcem v církevních záležitostech. Tento titul mu umožňuje také podílet se na církevních slavnostech a širší možnosti v jednání s římskými úřady.

Jmenováním na kardinála se stal v pořadí jedenáctým kardinálem mezi pražskými arcibiskupy a dvaadvacátým kardinálem z českých a moravských diecézí.

Podle Kodexu kanonického práva má jako člen sboru kardinálů tři úlohy: volit společně s ostatními kardinály papeže, být konzistorním poradcem římského papeže v nejdůležitějších otázkách a pomáhat římskému papeži v každodenní péči o celou církev.

Praha je také tradičně místem, k němuž tato hodnost náleží. Po druhé světové válce se stalo jmenování pražských arcibiskupů pravidlem. Kardinály byli Karel Kašpar, Josef Beran, František Tomáše i předchůdce současného arcibiskupa Miloslav Vlk.

Prezident Václav Klaus se o jmenování pražského arcibiskupa Dominika Duky zmínil také na svých stránkách, kde mu blahopřál.

"Jsem rád, že Benedikt XVI. dal tímto jmenováním jasně najevo, koho si přeje mít v této těžké chvíli tak rozporuplného světa po svém boku v nejvyšší církevní hierarchii," uvedl Klaus.

ŽIVOTOPIS KARDINÁLA DOMINIKA DUKY

Dominik Duka (vlastním jménem Jaroslav) se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové a vyrůstal v rodině vojáka z povolání, který bojoval v Československé zahraniční armádě. V 50. letech byl vězněn spolu s důstojníky západní fronty.

Jaroslav Duka absolvoval školní vzdělání v Hradci Králové, v roce 1960 maturoval na Gymnáziu J. K. Tyla. V dalším studiu mu z kádrových důvodů bylo zamezeno. V roce 1965 byl po dlouhých průtazích na odvolání přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. 5. ledna 1968 vstoupil tajně do – na území Československa zakázaného, ilegálně žijícího – dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik.

V roce 1975 mu byl odňat „státní souhlas k duchovní správě“, pracoval pak patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. V roce 1981 byl odsouzen za trestný čin maření státního dozoru nad církvemi. Patnáct měsíců byl vězněn v Plzni-Borech za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím. V roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie a byl jím až do roku 1998.

Papežem Janem Pavlem II. byl 6. června 1998 jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým, 13. února 2010 byl Benediktem XVI. jmenován 36. arcibiskupem pražským.

TITUL KARDINÁL

Pojem kardinál označuje papežovy spolupracovníky a poradce nejvyšších hodností v církevních záležitostech. Již od 6. stol. byl kardinálem nazýván kněz nebo jáhen, který byl pro své schopnosti přeložen z chrámu, pro který byl vysvěcen a jehož titul nosil, do jiného chrámu, jemuž byl podřízen (odtud pravděpodobně „kardinál“, z lat. slova „cardo“, dveřní čep, osa).

Od 8. stol. byl titul vyhrazen duchovním inkardinovaným do katedrálního chrámu, kteří tvořili biskupskou radu či senát. Kardinálové v Římě se dělili na tři kategorie: 1) kardinálové jáhni, kteří měli správu lateránského paláce, sedmi oblastí Říma a starali se o chudé z těchto čtvrtí, 2) kardinálové kněží, kteří byli stálými představenými čtyř největších - bazilik v Římě (sv. Petr, sv. Pavel za Hradbami, chrám P. Maria Větší, sv. Jana v Lateránu), kde vykonávali svou liturgickou službu, 3) kardinálové biskupové, kteří byli představenými sedmi předměstských diecézí Říma a přisluhovali papeži při liturgických obřadech v Lateránské bazilice. Všechny tři kategorie kardinálů tvořily radu či senát římského biskupa (papeže). Papež je vysílal jako legáty, kteří ho zastupovali i na ekumenických koncilech.

Kardinálové jakožto pomocníci papeže ve správě nejen římské diecéze, ale i celé církve začali být již od 11. stol. vybíráni z různých částí světa a začali vystupovat jako sbor. Kardinály jmenuje papež v konzistoři. Kardinál děkan předsedá sboru kardinálů a k jeho výsadám patří tázat se v konkláve zvoleného papeže, zda přijme či nepřijme zvolení, a případně vysvětit zvoleného papeže na biskupa, pokud jím není. Kardinál vikář je zástupcem papeže a místo něho spravuje římskou diecézi. V r. 1958 Jan XXIII. překročil omezený počet 70 kardinálů a stanovil, že kardinálové ze všech tří kategorií musejí mít biskupskou hodnost. V 1970 Pavel VI. rozhodl vyloučit z konkláve kardinály starší osmdesáti let.

Znakem kardinála je jasně červená barva - nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je jasně červený celý, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho erbu je červený kardinálský klobouk s 2 krát 15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Po svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten.

Seznam českých kardinálů

Miloslav Vlk – od roku 1994
Dominik Duka – od roku 2012

Zemřelí

Z řad pražských arcibiskupů

Jan Očko z Vlašimi
Zbyněk Berka z Dubé a Lipé
Arnošt Vojtěch z Harrachu – od roku 1626
Bedřich Jan Jakub Celestin Schwarzenberg – od roku 1842
František de Paula Schönborn-Buchheim-Wolfsthal – od roku 1889
Lev Skrbenský z Hříště – od roku 1901
Karel Kašpar – od roku 1935
Josef Beran – od roku 1965
František Tomášek – od roku 1976 (in pectore, zveřejněno 1977)

Z řad olomouckých biskupů a arcibiskupů
Jan XII. Železný
František z Ditrichštejna – od roku 1599
Wolfgang Hannibal von Schrattenbach – od roku 1712
Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu – od roku 1747
Antonín Theodor Colloredo-Waldsee-Mels – od roku 1803
Maria Tadeáš Trauttmansdorff – od roku 1816
Rudolf Johannes Joseph Rainier von Habsburg-Lothringen – od roku 1819
Maxmilián Josef Sommerau-Beckh – od roku 1850
Bedřich z Fürstenberka – od roku 1879
František Saleský Bauer – od roku 1911

Ostatní
Štěpán Trochta – od roku 1969 (in pectore, zveřejněno 1973)
Tomáš Špidlík SJ – od roku 2003

Zdroj: wikipedia

Čtěte také:Biskup Duka: Rozumíme lépe věcem než sobě