Třeba roupy mělo alespoň jednou osm dětí z deseti, a pokud máte na chalupě kočku či psa, kterého pravidelně neodčervujete, můžete od nich snadno chytit škrkavku. Podceňovat taková onemocnění pak určitě není na místě – nejen že vám parazit krade z těla živiny, ale ještě ho zamořuje jedovatými látkami.

Mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben pro Deník:
Hrozí i svalovec z kančího. Zbavíte se ho propečením

Ačkoliv se dnes jeví výskyt tasemnice na Opavsku skoro jako epidemie, ve skutečnosti počty nakažených lidí průběžně klesají. Zatímco před dvaceti lety parazit napadl stovku lidí ročně, loni bylo pacientů jenom šest.

I když je podle Josefa Dubna pojídání tataráku, z něhož  jde cizopasníka chytit,  vždycky tak trochu riziko, jde ho výrazně snížit. Jak? Maso před přípravou zmrazte a také řádně naškrábejte – když se totiž boubel naruší, už je neškodný.

Na Opavsku se objevil nezvykle vysoký počet nakažených tasemnicí. Lze mluvit o epidemii?
Určitě ne. Je to vzácná záležitost a výskyt za poslední léta se dá spočítat na prstech jedné ruky. Nízké jsou navíc i počty nakažených zvířat. V 60. letech minulého století se boubele nacházely u devíti procent poráženého skotu, v 90. letech to bylo procento. Loni jsme je odhalili v necelých šedesáti případech z 1,3 milionu poražených zvířat.

Tušíte, odkud se nákaza na Opavsku vzala?Novináři si měli možnost 22. února prohlédnout ve Státním veterinárním ústavu v Praze celý řetězec veterinárního dozoru. Na snímku mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
Stále to vyšetřujeme. Protože zjištění přišlo po několika měsících, je došetření nazpět dost obtížné. Pověřili jsme tedy příslušné krajské veterinární správy, u nichž se nacházejí chovy dodávající maso do tamního obchodního řetězce, aby prověřily, zda je skutečně vše v pořádku tak, jak chovatelé tvrdí.

Poradíte, jak se nákaze tasemnicí vyhnout?
Jíst syrové maso vždycky znamená určité riziko. I při veterinárním vyšetření, které se na jatkách provádí a kdy se odebírají vzorky z určitých částí těla zvířat, nejsou výsledky nikdy stoprocentní. Boubel zrovna může být někde jinde.

V tomto případě šlo o tasemnici bezbrannou, která na rozdíl od tasemnice dlouhočlenné vyskytující se u prasat nemá tělo opatřené háčky. Zdrojem infekce bylo hovězí v tatarském bifteku. Když si tedy někdo chce dát tatarák, musí být maso škrábané – tak se totiž případný boubel naruší a člověka již neohrozí. Když se použije mleté maso, je třeba ho nechat několik dní v mrazáku, což by mělo parazita zneškodnit.

Může člověk v Česku chytit ze syrového masa nějakého jiného parazita než tasemnici?
Většinou ne. Navíc u nás lidé dodržují hygienické zásady a zpracovávají potraviny tak, jak mají, a tak jsou rizika minimální. Mohli bychom ale vzpomenout ještě na jednoho parazita – svalovce stočeného. Ten se čas od času zjistí u divokých prasat (během posledních deseti let šlo o dva případy, pozn. red.). I v tomto případě je samozřejmě třeba vyšetření, když se maso uvádí do oběhu. Přesto je už ve starých mysliveckých kuchařkách uvedeno, že se maso musí řádně propéct alespoň  tři hodiny – pak už nebezpečí nehrozí. Naposledy byl větší výskyt nakažení zaznamenán v roce 1954, kdy onemocněli lidé na Pacovsku a tři dokonce zemřeli.

Může chytit člověk parazita i z dalšího masa, třeba z ryb?
To je diskutabilní, u nás to příliš v úvahu nepřipadá a žádné problémy jsme nezaregistrovali.

Jak jsme na tom ve srovnání s okolními zeměmi?
Jsme na tom velmi dobře, protože tradice státního veterinárního dozoru sahá až do dob Rakouska-Uherska. A dohled na jatkách také vypadá tak, jak má.

 Když se řekne cizopasník, většině z nás se vybaví klíšťata, vši a štěnice. Jenže jak ukázalo nedávných deset případů tasemnice, ani v dnešní hygienou posedlé době nejsou ničím neobvyklým paraziti, kteří se nám dostanou hlouběji než jen pod kůži.