Na místě zemřelo sedmnáct lidí. Dva po převozu do nemocnice a poslední oběť podlehla následkům zranění v roce 2006. Zraněno bylo 34 lidí. V autobuse byli převážně mladí lidé z plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary, kteří se vraceli z lyžařského zájezdu v rakouských Alpách.

Přestože pozůstalí vytýkali majiteli dopravní firmy LSK Autobusy Milanu Jurštákovi nezodpovědnost, mnohá pochybení či lživé výpovědi, obviněn nebyl. Řidiči Pavlu Krbcovi vyměřil soud osm let vězení. 

Šofér se mimo jiné hájil tvrzením, že nehodu mohla způsobit nečekaná porucha zatáčecí zadní nápravy autobusu. Znalci z oboru však jeho tvrzení odmítli. Soud jako příčinu nehody jednoznačně označil nepřiměřenou rychlost. Krbec jel podle všeho v místě tragédie více než 100 kilometrů v hodině. Přiměřená rychlost na silnici byla ale maximálně osmdesátka. Krbec vyšel z vězení po pěti letech.

Na místě tehdy zasahoval i anesteziolog Martin Kuba, pozdější ministr průmyslu a obchodu. To, co jsme na místě viděli, pro nás byl šok. Neměli jsme přesnější informace o rozsahu nehody, o počtu mrtvých a zraněných," vybavuje si Martin Kuba i po letech.

Když pak u Nažidel vystoupil ze sanitky, první, co jej překvapilo, bylo hrobové ticho. „Všude po louce ležela nehybná těla. Moc toho ale v tu chvíli vidět nebylo, autobus ležel pod strání vedle silnice," popisuje ministr.

Pak šlo ale všechno ráz na ráz. „Rozběhl se strašně rychlý proces. Neustále mi přinášeli zraněné, bylo třeba je velmi rychle ošetřit, zajistit jejich životní funkce a následně i co nejrychlejší transport do nemocnice," vypráví Martin Kuba. „Podařilo se nám hodně lidí zachránit, byť spousta dalších na místě bohužel zahynula," doplňuje.

Oběti nehody dodnes připomíná pomník, který začali pozůstalí budovat v závěru roku 2007. Na místě neštěstí tak osadili 20 kamenů. Pietní místo bylo odhaleno k pátému výročí tragédie.